Jak jsem šel na Rusy

Zdravím všechny díry zahrabávající mrcasníky. Sobotní den už byl konečně jarní a nádherně teplý, a tak jsem se rozhodl vyrazit konečně někam dál, do vzdálenějšího rusolágru, než jezdím obvykle.
Jako už tradičně nic z počátku neprobíhalo dobře. Po příjezdu do lesa kopu jen samé Tokarevy, ale já chci najít nějaký sovětský metál, límcové označení nebo prostě jen NĚJAKOU pecku, která by mi udělala radost a vzbudila trochu závisti u kolegů. A tak trochu neurčitě vysílám k lesu prosbu, ať mi něco takového dá. Nakonec mi v jedné proláklině (která připomíná tvarem odpadní díru) pípne konečně v hloubce slabý signálek. Dávám se tedy s nadějí do kopání a občas detektorem díru přejedu. Signál stále sílí a v hlíně už jsou vidět střepy, části tkaniny a dokonce už mám dva kropenaté knoflíky, pár zinkových pfeniků (bohužel po smrti) a jeden hliníkový 50ti pfenik v ucházejícím stavu. To je dobré znamení (! ) Po hodině a půl kopání mám o původu signálu jasno. Jedná se o velký slepenec zrezlých nábojů 7,62x54 Mosin, dokonce na železném podávacím pásu patrně pro kulomet Maxim 1910. Prokopávám díru ještě do stran, ale víc už tam není. Tak pro tohle jsem tedy nepřijel, a tak zklamaně zahrabávám munici ještě o pár decimetrů hlouběji (mimo dosah detektoru) a nedočkavě luxuju další místa lágru. Stále ale kopu jen Tokarevy, Mosiny nebo rozlámané zinkové lžíce a s nimi porcelánové střepy (asi bývalá jídelna). K nejzajímavějším nálezům tak patří tradiční polotovar ručně dělané výztuhy výložky pro sovětskou uniformu vz. 43 (viz příspěvek Pogony) tentokrát z oranžového celuloidu a 10ti kopějka z roku 1939. Žádná sláva, asi moc tlačím na pilu a moc chci. Takhle mi les nic nedá. Musím zvolnit. Vypínám detektor a usedám ke kořenům rozložitého dubu a zády se opírám o jeho vyhřátou vrásčitou kůru. Z batohu vyndávám termosku s horkou brazilskou kávou a z kasy krabičku cigaret Lucky Strike. Pomalu usrkávám kávu, potahuji kouř z cigarety a vychutnávám atmosféru prosluněného lesa. Napětí povoluje. Nakonec jen zavřu oči, zhluboka dýchám a snažím se nemyslet vůbec na nic. Vnímám jen teplo slunečních paprsků a zvuky okolní přírody. Pomalu splývám s lesem. Jak dlouho takhle sedím, netuším, ale už mě zebe zadek a vím, že les dá. Po meditační přestávce tak vyrážím hlouběji do lesa. Trasu nijak neplánuji, jdu jen tak (pro jistotu s kompasem na krku) podle intujice, kam mě nohy nesou. Postupuju pomalu stále hlouběji a hlouběji do středu lesa, ale žádné signály ve sluchátkám neslyším. Asi po kilometru a půl je mi to už divné a začínám si nadávat pro ty meditační bláboly, které stejně nefungují a otáčím zpět k autu. Až teď si uvědomuji důvod ticha. Po přestávce jsem si zapomněl znovu zapnout detektor!!! Tak takhle bych mohl hledat dlouho. Okamžitě tristní (začátečnickou) chybu napravuju a už jsou tu první signály. Nejprve olověná střela pro myslivecký štuc Lorenc a RU dělostřelecký knoflík. O pár metů dál hrst střel žaludovitého tvaru pro pruskou jehlovku Dreyse nebo Chassepot. To je ale trochu jiná válka. Místo Rusů teď nacházím Prusy. Vytipovaný rusolágr totiž okrajově zasahuje do oblasti bojiště (né přímo bitvy) z roku 1866! Cestou zpět mi pípne ještě několik různých střel z Prusko-Rakouské války a dva knoflíky praporů polních myslivců (Feld Jäger Bataillon) s čísly 8.(Klagenfurt) a 9.(Graz). No, zajímavé to je, ale pořád to není ono. Už jsem skoro zpátky u původního rusolágru, když se mi ozve pod cívkou silný signál. O kolečku, které vykouklo z hlíny si nejprve myslím, že je to nějaký velký měďák, ale po otření nánosu lesní hlíny v dlani je jasno. Nádherný stříbrný Florin z roku 1858 z mincovny v Kremnici (B). Paráda! Určitě má souvislost s bitvou, a tím je pro mě ještě cennější. Les nezklamal. V duchu mu tedy děkuji a už konečně spokojeně mířím k autu. V místě rozlámaných lžic mám další signál. Předmět, který vyndám ze země, tvarem i velikostí připomíná další olámanou lžíci, ale když ho otočím, vidím, že je to něco jiného. Masivní monogram propletených písmen RO na rozpadající se kůži. Co jsem to našel, netuším, ale vypadá to zajímavě a staře. Po očištění doma zjišťuji, že materiál písmen je nejspíše nějaká zinková (?) slitina snad poniklovaná. Po obvodu kůže jsou vidět stehy po našití, ale na co?
S tímhle nálezem si vůbec nevím rady a neumím ho ani časově zařadit. Může mít souvislost s válkou z roku 1866 (jako nášivka na bandalír nějakého oficíra) nebo s kořistí Rusů z roku 1945 (třeba odpáraná firemní značka z nějakého kufru nebo kabely), a nebo jsem úplně vedle. Nevěděl by někdo?
Za případné info předem dík.