Jak jsme hledali u Deštné

Obec Deštná se nachází v kraji Liberec v blízkosti malého městečka Dubá. Leží na hlavním tahu Česká Lípa - Praha a podle zpráv zde německá armáda vedla v květnu 1945 zdržovací boje s polskou armádou. V rokli mezi Dubou a Deštnou se prý válelo spousta vojenského materiálu a padlo zde mnoho polských vojáků.

Po dohodě jsme se sešli v městečku Dubá v jedné z mnoha místních hospůdek. Já a Petr jsme už seděli v hospůdce a měli tři pivka když kolem deváté dorazil Mirek v novém autě a s dobrou náladou. No co Vám budu povídat, bylo horko a dobrá zábava. Probíralo se skoro vše a s pokročilou dobou přibývalo i piv na lístku. Já sám jsem jich měl při placení na lístku dvanáct a hádal se s obsluhou, že tolik piv jsem přece nemohl vypít. No asi to byla pravda, přece jen bylo horko a měl jsem pořádnou žízeň. Alespoň, že jsem dodržel pitný režim.


Petr a Oťas


Oťas a Miras

Petr, který byl v civilu, nás ještě dotáhl na místní diskotéku omrknout zdejší holčičky.

Po zaplacení 30 Kč vstupu a pro mě namáhavé cestě po schodech do sálu nás čekalo překvapení. Discjockey ve věku asi 18 let pouštěl zběsilé neposlouchatelné techno. Na parketu se potácela opilá mládež ve věkovém průměru asi 16 let. Celkem mě to překvapilo, protože v tuto pozdní hodinu kolem druhé ráno nemají tyto děti na diskotéce co pohledávat.

No nicméně Petr byl spokojen a prohlásil, že není postižen pedofilií a že teda radši půjdeme spát. Dáváme si zde ještě jedno pivo za cenu 13 Kč, což je na diskotéku značně neobvyklé a za zběsilého rytmu a nesnesitelného blikání stroboskopu odcházíme.


Miras to na diskotéce vyloženě žere


Já asi taky

Po domluvě se rozhodujeme, že přespíme někde v lese. Sedneme do aut a jedeme hledat nějaké příhodné místečko, kam se na noc uložíme. Bohužel se vzhledem k zdejší aktivitě lesníků nedá nikde do lesa zajet. Jsou zde z bývalého režimu udělané vojenské betonové cesty lesem a všude jsou přehrazeny závorou. Nakonec se rozhodujeme, že necháme auta na dvoře mé chalupy a budeme dále pokračovat do lesa. Naštěstí to není daleko a tak po překonání 45° stoupání a několika roklí šťastně dorážíme pod skalní převis a konečně se ukládáme ke spánku. Naštěstí jsem si vzal do batohu karimatku, jinak nemám tušení jak bych na skalnatém podkladě noc strávil. No usnout mi vlastně spíš pomohlo množství alkoholu a celková únava.


Příprava na spánek


Ráno

Ráno sejdeme do údolí a zajdeme ke mně na ranní kávu. Je 8 hodin a už začíná být vedro jako v peci. Konečně sedáme do aut a vyrážíme směr Deštná.

Naštěstí v rokli je zatím celkem chladno a tak se dáváme do hledání. Kolem rokle vede silnice a tak je zde naházeno spousta šrotu, a tak kopeme a kopeme. První nález který nestojí za nic, ale alespoň je z období, které hledáme. Jde o ###################### ( CENZURA ) Jinak v okolí nic zajímavého nenacházíme a tak pokračujeme pod mostkem do druhé části rokle.


###################### ( CENZURA )

Zde je opět množství šrotu a mezi tím vším nacházíme dva náboje do mauseru. Začalo se dělat opravdu hrozné horko a ani stín stromů nepomáhá. Je jasné, že všichni máme ze včerejšího večera kocovinu, a tak trpíme jak zvířata. Je zde všude spousta bodavého hmyzu, a jejich cílem číslo jedna se stávám já. Nepomáhají ani dýmové clony a tak musím udržovat tělo v neustálém pohybu. Stejně se mi to nedaří a začínám se osypávat pupenci. Nakonec to vzdávám a nechávám si pít krev.


Odpočinek ve stínu


##################( CENZURA )

Mirek nachází další ############ ( CENZURA ). Má ne ně dnes holt štěstí. Po tomto neúspěchu v rokli, nějakého inteligenta napadne, že bude nejlepší se vyšplhat do kopců v okolí, odkud by bylo možno postřelovat silnici. Šplháme a pot se z nás jen lije. Na vrcholcích kopců se nic zajímavého nenachází a tak kopeme další šrot. Kolem druhé hodiny jsme se silami na dně a tak se pomalu začínáme vracet. Cestu všude kopeme spodky nábojů do brokovnic. Asi nějaký velký hon na zajíce. No a to je asi tak všechno. Plahočíme se polem k autům a proklínáme slunce, které pálí opravdu hrozně. Nakonec konstatujeme, že jsme jako vždy nic zajímavého nenašli a že s tím v budoucnu budeme něco muset udělat. Loučíme se. Sedáme do aut, Mirek do svého klimatizovaného a já do vozu Vaz 2101, který používám v okolí chalupy na hledací akce. Ve voze je určitě alespoň 50° a tak se po zralé úvaze rozhoduju, že přece jen na příští akci pojedu služebním s klimatizací. Lepší bolesti v krku, než přehřátí organismu. ENDE


Celodenní nálezy