Jak jsme hledali u Milína II.

Takže naší poslední akci jsme pojali jako hledání na celý víkend. Já a Petr jsme vyrazili už v pátek odpoledne. Bylo pěkné počasí, a tak proč zůstávat v Praze. Vyrazili jsme poměrně brzy, ale protože začínaly prázdniny, tak jsme nebyli sami. Provoz směrem z Prahy byl opravdu veliký a směrem na Příbram snad vyrážela celá Praha. Vesměs sváteční řidiči, kteří se jeli zbavit svých ratolestí k dědečkům a babičkám. Nakonec jsme se štěstím a bez kolize dorazili na určené místo před hospůdku Na Dole, která leží na hlavním tahu směrem na Strakonice a Písek. Hospůdka je útulná se skvělou zahrádkou, a hlavně musím doporučit výborný Budvárek a skvělou obsluhu. Obsluha je vstřícná a přátelská i na podobnou sortu lidí jako jsme my. Asi v těchto končinách nepředstavujeme žádnou exotiku, protože se prý okolí hledači jen hemží. Máme typ na bahno z vypuštěného rybníka hned za hospodou. Rybník je v současné době v rekonstrukci a byl vybagrován až na kamenité dno.



Bahno z rybníka je vyvezené hned za hospodou u kurtů. Tuto informaci dostáváme od hospodského s přáním hodně štěstí. Je ještě celkem málo hodin a tak se rozhodujeme, že ještě jen tak pro srandu zkusíme prohledat lesík nad hospodou. No máme v sobě už čtyři pivka, já klobásu a Petr utopence. V lesíku není k nalezení vůbec nic kromě všem dobře známého šrotu. Slunce zapadá a v lese už začíná být pomalu tma. Není už vidět na pracně vykopávané zátky od piva a tak se radši vracíme na kótu Na Dole. Je krásný večer a Budvárek nám opravdu moc chutná. Nakonec se rozhodujeme, že noc strávíme na našem známém místě v kopci u Milína. Jednou jsme zde už byli a je tam pěkné místo, kam se dá zajet autem a nikým nerušeni dobře strávit noc. Já si stavím stan (proti komárům) a Petr spí jen tak pod širákem. Je krásná teplá noc, všude létají světlušky, a tak ještě asi dvě hodinky kecáme, popíjíme plecháče a koukáme na hvězdy. Ráno nás budí sluníčko už v sedm hodin, a tak si dáváme ledové kafe a čekáme na Mirka, který svůj příjezd nahlásil na brzké ráno. No v devět hodin konečně doráží, a tak balíme a vydáváme se na akci. Zastavujeme Na Dole povzbuzujeme se jedním kouskem. Začíná být opravdu setsakramentské horko, a tak vybalujeme detektory a ženeme se na hromadu vyvezeného bahna. Hromada je opravdu vysoká – asi tak pět metrů a je na velké ploše. Tak to začínáme zkoušet. Ne, že by signálů nebylo dost, ale větší starost nám dělá kopání. Bahno je tak vyschlé, že odolává i krumpáčům. Našli jsme nějaké náboje, pásky k nábojům, německé světlice a další……



Je zde spousta zajímavých nálezů, ale nakonec to v tom vedru vzdáváme a přesunujeme se na rybník, kde jak doufáme něco upadlo bagristovi ze lžíce nebo přešli ostatní hledači. Bagrista byl opravdu pečlivý, vybral rybník až na kamenité dno a možná ještě dále. V tomhle vedru je to docela rasovina, a tak asi po hodině a půl toho necháváme a dohadujeme se na změně lokality.



V rybníku jsme nalezli jen zajímavou ostruhu, pár nábojů a nějaké drobné.



V záloze máme ještě jeden tip na bedny zakopané koncem války. Sedáme do aut a naplno zapínáme klimatizaci. Vyrážíme směrem na Čimelice, odbočujeme v jedné vesnici na úzkou polní cestu, která nás má zavést k malému lesíku, kde je náš další cíl. Cesta je hodně špatná, a tak celkem odíráme spodky našich aut. Lesík je dost neprostupný a plný zvláštních hlubokých děr plných vody a bahna. Když myslím hlubokých, tak jsou to díry o rozměrech tak 4 x 4 m a hloubce alespoň 5 m. Je v nich ale naházena spousta bordelu a díky bahnu se tam stejně sestoupit nedá. Všude v okolí je spousta železného šrotu, a tak hledání nestojí zanic. Nakonec nacházíme alespoň německou vojenskou baterku.



Z děr se valí mračna komárů, a tak to necháváme být, prozatím necháváme bedny pro jiného úspěšnějšího hledače. Po opětovném vyslechnutí svědka se sem ale určitě ještě vrátíme, a to by bylo aby nebylo. Stejnou cestou se vracíme a na chvilku ještě zkoušíme les poblíž hlavního tahu. Nic zajímavého zde nenacházíme kromě lopat, kterými mohl někdo něco možná zakopávat.



V lese se nic zajímavého nenachází, a tak se vracíme do kopců kolem Milína. Vyrážíme do lesa a jsme znechuceni, co můžou být naši rádoby kolegové za dobytek. Okraj lesa je hustě rozkopán a opravdu to tu po nich vypadá jak za války po dělostřeleckém přepadu. Po tom co jsem viděl se ani nedivím, že nás spousta lidí nemá moc v lásce. Pokud je zde někdo na webu, kdo to má na svědomí a čte tyto řádky, tak ať se sám nad sebou trošku zamyslí. No nevadí a paběrkujeme v tom, co zbylo. Každý může přejít, ale tady lidé asi byli hodně pečliví. Po hodinovém úsilí nacházíme nějaké německé knoflíky, knoflíky z celty, pár nábojů do K 98 a jeden americký revolverový náboj. No nic, pomalu scházíme polní cestou kolem lesa do údolí. Zde alespoň Petr zažije zajímavý okamžik. Jde si takhle lesem, máchá detektorem a najednou před něj asi tři metry v jeho směru skočí do lesa blondýnka. Vyhrne šaty, stáhne kalhotky a jde do dřepu. V maskáčích ho v lese samozřejmě nevidí, a tak je celkem v klidu. No co čert nechce, detektor zapíská a chudák holka najednou neví co dřív. Jestli natáhnout kalhotky, nebo stáhnout šaty. Její blonďatá hlava jí to asi moc nebere a tak po zamotání do šatů a kalhotek prchne. Na jednu stranu se jí ani moc nedivím. Já potkat v lese divného magora v maskáčích s divným pípajícím talířem v jedné ruce a krumpáčkem v druhé, tak se nerozmýšlím ani minutu a taky vezmu do zaječích. Nám bohužel tento okamžik utekl, protože jsme zrovna na druhé straně cesty zdatně kopali nějakou železnou lešenářskou trubku. Potom ještě jednou chudinku holčinu potkáváme na polní cestě. Tady s Mirkem konstatujeme, že nám asi utekl nejlepší zážitek dne, protože je to opravdu kus ženský. Mirek ještě nachází značně poničenou pochvu na šavli, a tak pomalu končíme a vracíme se k autům.



U aut ještě potkáváme místní domorodce na historickém traktoru. Prohodíme s nimi pár slov a dozvídáme se, že zde je asi nejlepší hledat po chalupách, a ne po lesích. Nakonec se vracíme do nám dobře známé hospůdky a zvažujeme, co s pomalu začínajícím večerem. Po celodenním běhání jsme značně unaveni, a tak nám studený Budvárek přichází celkem vhod. U pumpy ještě koupíme nějaké zásoby a vracíme na naše nocležiště ještě na chvilku zahledat. Petr to již vzdává, a tak já a Mirek vyrážíme do lesa dokud je ještě trošku vidět. Vybírám si západní svah kopce a prolejzám jasně viditelná obranná postavení. Nebyla ale asi nikdy použita, protože v okolí je jen spousta plíšků ze světlic a střepiny po ostřelování. Nacházím alespoň jednu německou světlici a vracím se do výchozího postavení. Mirek je už také zpátky a není o moc úspěšnější – dýchák od německé masky.











Když mu říkám o kulometných hnízdech, tak mu to nedá a ještě jednou se tam se mnou vrací. Já už detektor ani neberu a tak se jen tak táhnu v závěsu. Nachází tam alespoň zajímavou lahvičku s pertinaxovým víčkem.







( tuto fotografii jsem přidal na zvláštní Mirkovo přání, protože tu prý vypadá jako Fantoci )

Naposledy v zapadajícím slunci pozorujeme Milín, který odtud máme jak na dlani. Nakonec to necháváme plavat a vracíme se na výchozí stanoviště. Mirek musí dnes večer domů a tak se rozhodujeme, že pojedeme domů všichni. Máme toho po celém dni dost. Je už skoro tma a tak všechno zabalíme, poklidíme, dáme poslední cígo a vyrážíme k domovu. Milína máme už dost, a tak další akci do těchto míst necháváme na neurčito. ENDE