Jak jsme s Keltem hledali krtky!

Je středa a čas ukazuje zhruba 23:45 a dostávám od Kelta SMS, že zítra ráno vyráží na legendární Keltovo políčko. Volám mu zpět a domlouváme se, že sraz bude u něj v 9:00 práce mám sice až nad hlavu, ale hledání je hledání a odpoledne to snad doženu.

Nastavil sem si budíka, abych nezaspal a jdu chrnět. Ráno vyrážím, ale matička Praha je nějak nečekaně ucpaná a ke Keltovi dorážím asi v 9:45. Kelt je již dost nervózní a protože je časově omezen. Přesedáme do jeho auta a vyrážíme na místo.

Jsme již skoro na místě, ale na polní cestě Kelt nezvládl řízení a autíčko zapadlo do bahnité jámy. Po chvilce marného snažení vylézám z auta a snažím se auto roztlačit. Za chvili se to podaří, ale já mám novou bahnitou fasádu po celém těle a odplivávám bláto. Konečně jsme na místě a skládáme detektory. Podél lesa se k nám blíží nějaký děda s kolem a na zadním nosiči má naloženo snad tunu dřeva. Zcela jistě to dřevo neodcizil ! Ve chvíli když nás míjí a vidí detektory tak se snaží navázat komunikaci se slovy: „Na miny panové na miny? “. Zdravím ho odpovídám, že ne a mizím na pole. Kelt odvětí, že hledáme vodu a postupuje za mnou. Již jen slyším jak se děda diví a prohazuje cosi jako: „Proboha vodu? Vždyť je tady všude vody plno. “ Vidí, že toho z nás již moc nedostane tak to vzdává a tlačí kolo se dřevem do kopce.

Po chvilce hledání slyšíme hlahol nějakých dětí a vidíme, že se k nám blíží dětičky s mateřské školky – asi nějaká zdravotní procházka. Ve chvíli když nás spatřili tak se malá skupinka z čela utrhla a běží k nám tedy naštěstí jen na cestu a jsou od nás vzdáleni nějakých 15 metrů. A už slyším: „Jééé pane vy hledáte zlatej poklad? “ Kelt ji odvětil suché: „Nazdar! “ Mě to samozřejmě nedalo, protože sem pro každou špatnost tak sem dětem řekl: „Hledáme krtky! “ A už to jelo: „Týýý brďó voni hledaj krtky! Cože hledaj? Krtky vole! Hele prej hledaj krtky, co snima pak budou dělat? Já bych taky chtěl hledat krtky až budu velkej! Pančelkó, pančelkó ty panové prej hledaj krtky!!! “. To co jim na to pančelka“pančelka” řekla sme již bohužel neslyšeli.

Děti pomalu mizeli v dálce a my se tomu všemu smáli. Děti měli určitě nevšení zážitek a několik z nich má již jasnou představu čím budou až vyrostou – hledači krtků . Smích nás velmi rychle přešel, protože výsledky našeho pachtění se po poli byli mizivé tedy spíše nulové až na nějaký ten odpad a patrony. Jedinou zajimavou věc, která se vztahuje k době věcí, které jezdíme na políčko hledat byla část lžíce s královskou korunkou.


Změnili sme proto lokalitu a těšili se na krejcarky. Jenže jak Kelt prohlasil: „Dnes je prostě špatnej den! “ Možná sme byli potrestáni za to, že sme si udělali srandu z dědy a dětí! A kdybych nenalez tu lžíci tak byl dnešní den zcela prazdný, ale počasí nám přálo tak nám ten nezdar tolik nevadil aspoň sme se pěkně vyvětrali. Take to bylo poprvé kdy nám Keltovo políčko nevydalo žádný krejcárek. Vžádném případě nás to neodradí abychom se tam zas někdy nevypravili.