Jak můj strýc "lovil" Banderovce

Můj strýc se narodil roku 1924 do chudé rodiny asi se třemi dalšími sourozenci v Kaznějově. Od mala byl vstřícný a ničeho se nebál. Měl veliký sklon ke sbírání všelijakých kuriozit, techniky atd. avšak vše bohužel asi před šesti lety prodal. V průběhu války byl nucen a eskortován do Německa, konkrétně do Donauwertu(?),kde pracoval ve fabrice na bomby a výbušniny. Občas do místo obsahu do bomb sypal písek, zaco ho dodnes obdivuji. Přijít na to Němci byli ho zastřelily či rovnou poslali do koncentračního tábora(který byl údajně poblíž). Po osvobozeni fabriky se dostal znovů do Kaznějova. Netrvalo dlouho a rozhodl se vstoupit do armady. Jeho výcvik proběhl nedaleko v Rokycanech. Po výcviku se stal ženistou a při nepokojích na Slovensku na přelomu roku 1945-46,způsobenou Banderovci byl se svým praporem poslán na Slovensko. Koncem roku 1946 se však vrací zpět. O období, kdy byl strýc na Slovensku bohužel nevím, neboť strýc před půl rokem zemřel a já blbec ho nestacil vyzpovídat(zemřel na následky popalenin způsobených výbuchem kamen). byl ještě mlád(když narukoval bylo mu 22 let). Zbylo mi po něm jen album fotografii, které během svých cest nafotil. Většina fotek je ze Slovenska a je na něm se svou partou, které si říkali "Veselá sedma". Snažil jsem se jich pár vyfotit a poslat je sem. Omlouvám se za červené světlo na hodně fotografií(je to dioda z blesku).
Ted trochu k Banderovcům. Byla to odbojová skupina založená roku 1939 Štěpánem Banderou, propuštěném téhož roku Němci. Narodil se  1.ledna roku 1909 ve Stryji na Ukrajině, kde později vystudoval i místní gymnázium. Studia dokončil roku 1927.
Již od svého mládí se politicky angažoval a od roku 1929 se stal členem Organizace ukrajinských nacionalistů, která bojovala za ukrajinskou samostatnost. Na území, kterému Bandera velel, byly metodou prosazování nezávislosti mimo jiné i teroristické akce a atentáty vůči představitelům Polska. V roce 1934 byl odsouzen za spolupráci na atentátu na polského ministra zahraničí k trestu smrti, ale rozsudek mu byl později změněn na doživotní odnětí svobody. Jak už sem na začátku napsal byl později roku 1939 propuštěn Němci při okupaci Polska. Téhož roku se OUN rozdělila na dvě části: banderovce (OUN-B) vedené Banderou a melnykovce (OUN-M) pod vedením Andrije Melnyka. Banderovci byli daleko radikálnější a nespoléhali tolik na Německo.
Po napadení Sovětského svazu Německem se pokusili ukrajinští nacionalisté vedení Banderou využít situace a 30. června 1941 ve Lvově vyhlásili samostatný stát s premiérem Jaroslavem Streckem. Téhož dne po vzájemné dohodě s Banderou učinil vyhlášení nezávislosti v jiné části země i Melnyk. Německé vedení bylo tímto krokem, které vyvolal odezvu u ukrajinského obyvatelstva, zaskočeni. Reakce přišla až po dvanácti dnech, kdy byli ukrajinští představitelé zatčeni a odvezeni do Berlína, kde byli nuceni k odvolání proklamaci nezávislosti. Jelikož tak neučinili, byli uvězněni v koncentračních táborech. Bandera byl vězněm v koncentračním táboře Sachsenhausen a propuštěn byl až v únoru 1945, kdy se jej Němci snažili získat pro spolupráci.
Po svém propuštění z koncentračního tábora, Bandera řídil ze zahraničí Ukrajinskou povstaleckou armádu, která bojovala za vznik samostatné Ukrajiny takříkajíc proti všem. Její působení se dostalo i na Slovensko, kam byl nasazen můj strýc, avšak tamní nepokoje skončili již po roce 1946. Její partyzánský boj trval v některých oblastech až do počátku 50. let.
Bandera žil v exilu v Mnichově, kde se nadále politicky angažoval. 15. října 1959 jej před jeho domem v Kreittmayrstraße zavraždil agent KGB Bohdan Stašinskij pomocí kyanidu, kterým byl Bandera zasažen do obličeje. Stalo se tak příkaz šéfa KGB Alexandra Šelepina a Nikity Chruščova. A tak to tedy se Štěpánem Benderou a Banderovci bylo. Doufám, že se vám článek líbil a že fotky jsou nafoceny dobře.

Zaly