Jak se hledá historie

Bylo to v dětství. Kousek od našeho domu vysušily nevelké jezero. Na jeho dně ležel ještě z dob Velké vlastenecké války téměř nepoškozený letoun. Byl rozřezán a někam jej odvezli. Tehdy to ve mně ještě žádné dojmy nevyvolalo. Teprve později už jako student jsem navštívil letecké muzeum. K mému údivu však v expozici mnoho typů letounů z válečných let nebylo. Dozvěděl jsem se, že v expozici nejsou z toho důvodu, že se nezachoval ani jediný exemplář. Rozhodl jsem se proto, že budu letouny hledat. ( V té době se v muzeích nacházelo pouze 10 z celkového množství typů letadel, vyráběných sovětskými závody v letech 1941-1945.)
Autor výše uvedených slov, Jevgenij Vasilijevič Konopljev, začal tedy putovat neobydlenými místy Sovětského svazu, kde je dodnes možné nalézt více i méně známé historické letouny, a to v relativně zachovalém stavu. Dotazoval se místních obyvatel, vedl rozsáhlou korespondenci. Dnes má ve své evidenci 273 míst, kde se prokazatelně nachází letoun z doby před 40 i více léty.
V sedmdesátých létech začaly v severských pustinách pracovat první expedice. Významné postavení mezi nimi zaujímá klub Rif (útes), který byl z iniciativy komsomolců při voroněžském závodě Elektronika založen v roce 1971. u jeho vzniku stáli především V. N. Latarcev (dnes předseda klubové rady). Spolupracuje s nim i J. V. Konopljev, dnes vedoucí stálé expedice časopisu Vozdušnyj transport. Klub Rif je finančně i hospodářsky samostatná zájmová organizace potápěčů se zaměřením na přípravu a uskutečnění expedic, které hledají a vyprošťují leteckou, automobilní a obrněnou techniku z let Velké vlastenecké války. Počátkem praktické činnosti je datum 20. května 1972, kdy se uskutečnila první výprava. V letech 1972-1975 se členové Rifu pro nedostatek zkušeností omezovali ve své činnosti pouze na oblast Voroněžského kraje. Provedli přesnou lokalizaci místa havárie letounů Jak-7, Pe-2, dvou SB-2, vyprostili některé zachovalé díly letadel a ostatky osádek. Namáhavým pátráním v archívech pak zjistili jména letců a upřesnili okolnosti havárie. Od roku 1978 přešli členové Rifu ke kvalitativně vyššímu stupni expedic. Zdokonalené technické vybavení jim umožnovalo zahájit vyprošťování celých letounů, tanků, automobilů a ještě v témže roce byl členy výpravy u vesnice Rakitnoje v Bělgorodském kraji vyproštěn z jezera bitevní letoun IL-2. rok nato pak bylo v řece Don nedaleko Novovoroněžska upřesněno místo nálezu obojživelného tanku Rudé armády T-38 a v létě 1980 započaly záchranné práce. Z tanku byla odmontována věž a pomocí speciálního kruhového zvedáku vyzdvižena na břeh. Očištěná pancéřová korba byla pětotunovým pontonem vyzdvižena na hladinu Donu a pomocí autojeřábu a pásového traktoru vytažena na břeh. Celá expedice probíhala v úzké spolupráci s automobilovým muzeem AZLK v Moskvě. Pracovníky muzea byl tank uveden do původního stavu a vystaven v areálu muzea. V roce 1981 byl dále nalezen podvozek terénního vozu Willys, věž tanku T-60 a některé díly automobilu GAZ-AA. V roce 1982 vyzdvihli členové klubu ze dna Istrinské vodní nádrže německý armádní automobil HORCH 830 R, kolopásový tahač Bussing I NAG 1 a věž tanku Pz II. v součastné době probíhá rekonstrukce této techniky do původního stavu.
Technické metody vyhledávání a vyprošťování letecké a bojové techniky se ovšem i nadále zdokonalují. Členové klubu vyvinuli speciální magnetometrickou metodu vyhledávání objektů pod hladinou, novou šestimístnou plošinu pro potápěče, zdokonalili hydrolokátory. Pro čištění letounů, zanesených blátem, jsou používány kompresory a motorové pumpy. Součastné technické vybavení pak umožňuje členům klubu v průběhu deseti až čtrnáctidenní expedice vyprošťovat historickou techniku do hmotnosti až 20 tun.
Hledání historické válečné techniky se dnes v SSSR věnuje celkem 47 klubů, jako například kluby Poisk (Leningrad), Homo acguaticus (Narva), Sadko (Nikolajev), Golfstrim (Murmansk), Dělfin (Moskva) aj. na konferenci představitelů klubů v Novorossijsku v roce 1982 bylo doporučeno zlepšení jejich vzájemné spolupráce při hledání bojové techniky. Při časopise Těchnika moloďoži byla proto zřízena rada pro spolupráci klubů. Mimo to se každé dva roky bude konat Všesvazová konference, která by se měla zabývat otázkami organizace a technického zabezpečení expedic. Materiálním zajištěním se na jednotlivých expedicích podílejí např. Černomořské loďstvo, letectvo Severního loďstva atd.informace o místech pravděpodobného výskytu zachovalého historického letounu, lodě, tanku, automobilu jsou poskytovány klubům také radou veteránů Velké vlastenecké války. V roce 1980 se na expedicích podílelo i Ústřední muzeum ozbrojených sil SSSR, Muzeum vojenského letectva SSSR v Moninu a Muzeum letectva Severního loďstva (Severomorsk u Murmaňska). Zároveň byla navázána spolupráce klubů Trijton a Homo acguaticus s našim pátracím kolektivem Z 77 (časopis Zápisník) a s klubem Vodník. Další spolupráce s československými partnery bude rozvíjena po dohodě, která byla uzavřena v roce 1983 s Vladimem Orlovem, zástupcem šéfredaktora časopisu Těchnika moloďoži, na recipročním základě. Léto 1980. Kolský poloostrov. Jezera, bažiny, řídký les. Členové expedice pozorně sledují okénky vrtulníku Mi-6 letectva Severního loďstva ubíhající krajinu. Pojednou se v severském slunci něco zablesklo. Vrtulník začal klesat. V husté trávě na břehu malé říčky se objevily nosné plochy a motor neznámého letounu. Vrtulník klesal ještě níž. Kontury stroje již byly zcela zřetelné. Šlo o stíhací letoun Polikarpov I-16. vrtulník dosedl na zem a členové expedice se vydali blátivým terénem k unikátnímu nálezu. Za nějaký čas byl letoun vyproštěn a vrtulníkem dopraven do muzea letectva Severního loďstva. Dnes je již restaurován do původního stavu. Expedice prováděla záchranné práce i na dalších letounech, Messerschmitt Bf-109 a Bf-110, Curtiss P-40 Kittyhawk, IL-4, TB-3, GST.
Jeden z vrtulníků letectva Severního loďstva s členy expedice prolétl v nízkém letu nad jezerem Krivoje. Na dně se zřetelně rýsovala silueta Messerschmittu Bf-110. nad hladinu jezera vyčnívala pouze část ocasu letounu s ulomeným stabilizátorem. Při průzkumu pod vodou se ukázalo, že pancéřování za zády pilota je probito leteckým granátem. Těžce zraněný pilot patrně nouzově přistál na ledě jezera. Na jaře, když led roztál, klesl opuštěný stroj pod vodu. Členové expedice začali uvolňovat letoun. Nejdříve bylo nutné podkopat se lopatami pod křídla. Práce trvala hodiny a dny, ale to ještě zdaleka nebylo všechno. Teprve potom bylo nutné upevnit pod letounem zvedáky s teleskopickými rameny, které by si poradily s metráky a tunami kovu. Už už se letoun pohnul, začal zvedat, když tu zvedáky vyklouzly a bylo nutno začít znovu. A ne jednou. Nakonec se přece jen podařilo je upevnit a letoun se pomalu vynořil na povrch jezera. Členové expedice posbírali na dně ležící drobnější součásti letounu a uložili je do trupu. Práce V. N. Latarceva z klubu Rif a jeho přátel z časopisu Vozdušnyj transport prozazím skončila. Stíhací letoun očekával již jen transport do muzea letectva Severního loďstva.
Vrtulníky jsou tedy členům expedice nenahraditelnými pomocníky. Nezbytnou operací, probíhající před vlastním transportem nálezu v podvěsu pod vrtulníkem, je však demontáž křídel, motorů a jiných částí letounu. Bylo by možné vytahovat letouny z bažin či jezer přímo, bez demontáže, při takovém způsobu vyproštění letounu je však pravděpodobnost zlomení křídel vysoká. Nebezpečí poškození letadla hrozí koneckonců i při vlastním vzdušném transportu. Dva členové expedice připravili v bažinaté části Kolského poloostrova k transportu neúplný letoun Messerschmitt Bf-109. Trup byl celý, vrtule ohnutá, palubní vybavení chybělo, zmizelo patrně ještě ve víru válečných událostí. Záhy přiletěl vrtulník Mi-6 a vzal letoun do podvěsu. Bohužel v průběhu letu se vlivem poryvu vzduchu od rotoru vrtulníku nalomil trup a při ukládání letounu na vyhrazené místo v muzeu letectva Severního loďstva se ocasní část trupu odlomila zcela. Letoun bude proto ponechán v tomto stavu v muzeu jako názorný příklad poražené luftwaffe.
Severský les ukrýval také dvoumotorový těžký stíhací Messerschmitt Bf-110 C1 s písmeny M8-E na trupu a křídlech. Dva členové výpravy pracovali na demontáži tohoto letounu: Bf-110 C1 jsme nalezli zcela náhodou na svahu kopce v řídkém severském lese. Dva dny jsme z tohoto stroje snímali potřebné věci z palubní výstroje (tyto součásti chyběli u druhého Bf-110, evakuovaného z jezera Krivoje), nelze jej totiž evakuovat, kolem jsou vzrostlé stromy. Rozhodli jsme se proto ze dvou strojů sestavit jeden. Pracovali jsme v noci - bylo vidět jako ve dne, ale ubylo komárů. Ve dne bylo pro množství obtížného hmyzu těžké i dýchat. Obávali jsme se, zda nás najde vrtulník – ve zdejším terénu je těžká orientace. Demontovali jsme kapoty motorů, lampičku pilota a střelce, přístrojovou desku, systém řízení. Motory byly vyrobeny 15. 6. 1941. kolem letounu leželo mnoho pásů s náboji a nábojových bubnů. Náboje se zachovaly ve stavu schopném střelby. Vzduchové komory záchranné vesty byly stále ještě naplněny stlačeným vzduchem! Naprosto zachovalé byly přístroje, olej v ložiskách byl ještě čerstvý, motory vypadaly jako nové. Hliníkové části byly nezkorodované, podvozek v neporušeném stavu.
Mnoho práce čekalo členy expedice i při vyprošťování dvou Curtisů P-40 Kittyhawk a zachovalého trupu letounu IL-4. na dně jednoho z jezer bylo možné vidět zbytky letounu GST letectva Severního loďstva (ocasní část, stabilizátor, motor aj. ) a zbytky německého jednomotorového plovákového letounu (dvanáctiválcový invertní motor Argus 410, čtyřmístná kabina, sedadla v tandemovém uspořádání po dvou za sebou). Během měsíční práce na Kolském poloostrově bylo připraveno k transportu 20 letounů. Velmi pozoruhodné jsou výsledky práce členů stálé expozice časopisu Vozdušnyj transport. V srpnu 1979 byl z tajgy v oblasti řeky Ukšum na Sibiři vyproštěn letoun SB-2, v létě 1983 byl evakuován z oblasti Igarky TB-1P (G-1) a na jaře roku 1984 byl nalezen téměř neporušený IL-4/DB-3F v tajze na Dálném východě. Unikátní nálezy je možno očekávat rovněž v trojúhelníku Luga – Spassk – Mjasnoj Bor. Jsou známa místa, kde se zřítily letouny Junkers Ju-88, další Bf-109 aj. letos v srpnu zde opět zahájila práci spojená expedice časopisu Vozdušnyj transport a klubu Rif.
V současné době je možno vyprostit a dopravit do muzeí a závodů v podstatě jakoukoli historickou válečnou techniku. Množství nalezených letounů je ovšem takové, že jejich rekonstrukce není v silách členů leteckých klubů. Konstrukční kanceláře, letecké závody a učiliště nemohou ve svém napjatém výrobním, konstrukčním a učebním programu počítat s pravidelnou renovací historických strojů. Možnost leteckých muzeí jsou poměrně omezené. Bylo proto rozhodnuto ponechat letouny na místě nálezu do té doby, pokud nebude rozhodnuto o konkrétním místě, kde bude obnova probíhat. Některé letouny však byly přesto uvedeny do původního stavu silami leteckých závodů, učilišť a muzeí. Letoun SB-2 byl například obnoven komsomolskou brigádou jednoho z leteckých závodů. Jeden z nalezených bitevních letounů IL-2 byl rekonstruován pracovníky voroněžského leteckého závodu, který tyto stroje za války vyráběl. Letoun I-16 je dnes možno vidět v původním stavu dík pracovníkům muzea letectva Severního loďstva ve městě Severomorsk. (Kromě něho je zde ještě kostra letounu Jak-7B s motorem, Mi-4, IL-2, IL-28, motory, bomby, přístroje aj. ) Jeden z nalezených Kittyhawků a IL-4 (nalezených v roce 1980) se rodí do nové krásy zásluhou pracovníků muzea v Moninu. TB-1P (G-1) je restaurován ve Vyborgském leteckém učilišti.
Uvést do původního stavu letoun, ležící více než 40 let v bažině, pod vodou nebo na pustém místě v lese, není jednoduchá záležitost. Dřevěné nosníky křídel a ocasní část trupu většinou shnijí, křídla, směrová a výšková kormidla zhotovená z hliníku, jsou korozí silně poškozená a nedají se při rekonstrukci použít. Častým problémem je náhrada chybějících nebo poškozených částí letounu, u mnohých letounu chybí dokumentace a fotografie. Poškozené, zrezavělé stroje přesto ožívají. K životu se probouzí i jejich ocelové srdce – motor. Tak například 24. ledna 1980 ožil stařičký AM-38 z IL-2, exponátu Moninského muzea. Znovuzrozený stroj, pojíždějící po vzletové dráze, byl hmatatelným důkazem neúnavné práce objevitelů zapomenuté letecké krásy.

Seznam dosud nalezených letounů z let 1930 – 1945:
7 – IL-2
3 – IL-4
2 – Pe-2
1 – Pe-2FT
1 – Jak-7B
1 – I-16
2 – TB-1
2 – TB-1P
2 – TB-3
1 – ANT-7
3 – SB-2
1 – GST
1 – Curtis P-40
2 – Bf-109
2 – Bf-110
1 – Ju-87
1 – Ju-88


Převzato z časopisu: Letectví kosmonautika (číslo 22 rok 1984)
Napsal: Zdeněk Procházka