Jak se nehledá ve štole!?

Člověk se podívá ven z okna a co vidí už pár týdnů? Sníh a teploty pod bodem mrazu! Čím déle toto počasí trvá, tím více se dostavuje do psychického stavu kterému se říká hledačský absťák a nepomáhá mu už ani doma mávaní mincí před cívkou detektoru a poslouchání krásných zvuků. Kam tedy jít hledat? Lítat každý víkend na Kanáry si snad nemůže dovolit ani Kája Goot. Kdysi jsem slyšel že je dobré najít signál vykopat zmrzlou hroudu a vzít si ji domů na rozehřáti. No nevím ale tento způsob se mi zdá moc složitý a pracný to už je lepší najít signál sundat si kalhoty a sednout si na zmíněné místo kde čekám až zem rozmrzne. Z toho ovšem můžou vzniknout nemilé zdravotní potíže a člověk se může dostat do dost trapné situace bude-li přistižen rodinkou na výletě. Tak tedy kam jít hledat!??
Až Yam dostává dobrý nápad a to je no přece pod zem! Vzpomněl jsem si tedy na  kraj který jsem hojně navštěvoval v době kdy jsem byl o 15 let mladší a o 30 cm užší v pase a hravě prolézal místní štoly. Sraz byl naplánován na 9hod ráno. Yamovi jsem zhruba vysvětlil kde budu čekat. Podcenil jsem ovšem záludnost sídlišť a náš raní telefonát vypadal asi takto. Ahoj kde jsi? No přece tady a kde jsi ty! No přece taky tady, tak kde jsi!??? Po pro telefonování 30kč a zjištění že jsme asi 30m od sebe jsme si konečně mohli podat ruce a vyrazit.
Asi po necelé hodince jsme dorazili do chatové osady kde jsme chtěli zanechat auto. Kupodivu tam bylo dost živo i v tomto zimním období. S písní na rtech Nejsme zloději a Panímámo kde tu dceru máte, abychom nebyly nápadní vyrazili směr les. Hned po pár metrech dostal Yam na lesní cestě signál jako vystřižený s čítanky. Začal kutat do zmrzlé cesty a pobrukoval něco o dynamitu. Plný nadšení jsem mu přispěchal na pomoc se svoji lopatkou a po pár seknutí do zmrzlé půdu která byla jako beton jsem se rozpomněl že jsem před týdnem ve fabrice na ledě spadnul s kola a vlastně mě bolí koleno takže mu zase tak pomáhat nemůžu a raději se budu dívat. Po patnácti minutách se povedla vykopat jamka na kuličky kde by se vlezla snad jen jedna a k tomu ještě malá. No nic! Pro tentokrát je vykopání nálezu odsunuto na jaro a my pokračujeme v cestě.
U štoly nás však čekal šok. Po zjištění že štolu někdo odkopal a původní vchod velikosti liščí nory zmizel nebyl tak strašný jak to že u štoly čekala skupinka asi pěti lidí vzorně oblečená podle nejnovější šusťák módy. Chvíli jsme na sebe čučeli a vyčkávali co bude. Po nějaké době a zjištění že si nejsme nebezpeční, se začali navzájem ignorovat. Snad jen nějaká dívenka v davu špitla že by snad měli uvolnit vchod aťse můžou ti otrhaní pánové jít domů ohřát. Ze štoly začala vylízat skupinka podobně oblečených lidí a my pochopili že se střídají a šli ještě na nějakou dobu hledat do lesa.
V lese na jehličí kupodivu šlo kopat dobře. A po pár minutách hned dva signály najednou. Yam vykopal nožík a já konzervu paštiky. Chyběl nám jen chleba a tak jsme ho začali hledat. Následovali však už jen spodky od patron šileného myslivce a Yam našel ještě víčko od fajfky. Jinak nic! Navíc se mi do cívky nebo elektroniky dostala vlhkost a můj detektor začal vydávat zvuky jako splašený alarm činské výroby koupený na tržnici od pána co něumi čěšky. Hledání bylo pozastaveno a my se znovu přemístili ke štole. Tentokrát nám přálo štěstí a štola byla celá naše. Následovala příprava na hornicko hledačskou akci. V předklonu jsme šťastně prolezli vchod a vstoupili do hlavní chodby, kde jsem se hned majzl do hlavy aby se vědělo kdo je tu pánem.
Pokračovali jsme dále hlavní chodbou ještě asi 50m a vstoupili do první těžební komory. To co následovalo se dá jen těžko popsat prasáctvím. Plno konzerv obalů od levného vína a od sexuálních hrátek které jsme nazvali štolo-fetišmus. Asi nějaká parta rádo-by novodobých trempů. Bylo tam toho tolik že na nějaké hledání nebylo pomyšlení. Postupovali jsme dále hlavní chodbou a čím dál více nám bylo do breku. Snad co metr obal od cigaret, cukrovinek a štolo-fetišmus. Jak kdyby to ta prasátka nemohla dát do kapsy. Ve druhé těžební komoře byl sice už jak tak pořádek ale zase jsme zjistili že nám nad hlavou spinkají zimní spánek zvířátka myší podoby s křidélky(škoda že se i mi neumíme probudit až na jaře). Z obavy aby je naše pípání detektorů o různých frekvencí neprobudilo, šli dále chodbou. A zase následovali obaly různého charakteru až jsme došli po 400m na zával a štola končila. Šplhat v komínech s detektorama a bez vybavení nemělo smysl a my po krátké dohodě vytáhli fotoaparáty a vydali se směrem zpět.
Před štolou jsme zkusili ještě jeden plácek a z něho se vyklubalo sněhem ukryté ohniště což se dalo poznat podle pivních vršků. Teplota a nálada byla na bodu mrazu a mi vyrazili lesem zpět k autu. Jako by toho nebylo dost detektor začal křepčit a vytahoval ze země plno hliníkových pásečků. Na konec jsem u auta zjistil že moje lopatka už mi neříká pane a zůstala někde v lese ležet. Nedalo se nic dělat a mi vyrazili po vlastních stopách zpět. Tím se dožral nějaký chatař který chtěl využít našeho odjezdu a postavit se místo nás velkým naleštěným tereňákem. Dobře mu tak na auto má a na lopatu do sněhu už ne? Říkal jsem si v duchu. V polovině cesty už to vypadalo že si tu túru dáme ještě jednou a lopatka zůstala ve štole když v tom začal Yam vítězoslavně mávat mojí lopatkou nad hlavou a my se mohli vrátit zpět k autu a odjet domů.
Všem kteří čekali že vytáhneme ze štoly bedny Werwolf nebo archiv Gestapa se omlouvám. Možná že tento článek patří na jiný web ale o hledáni to je a jak to chodí v praxi taky. P. S.Hlásím a přísahám že na této výpravě nebyl vykopán žádný permoník a následně obrán o lampičku či krumpáček.
Ahoj a přeji více štěstí při hledání.