Jako David a Goliáš

Tak jsem zase jednou vyrazil na políčko za město… Sem tam nějaký ten signál - hliníková zátka, kus mosazné nábojnice, měděný drát. A ejhle! Najednou pípanec nad pípance - veterán od White´sů si málem vyřval „hlasivky“. Jen tak botou rovnám terén pod cívkou a nestačím se divit. Vykoukl na mě Frantík Pepík jednička v XXXL provedení - 1 forint, typ ražený v letech 1870 až 1879. S nadšením jej otírám o kalhoty a rychle zkoumám ročník. No joooo, to jsem celý já, 1879, kremnická mincovna - a ta jich tento rok vychrlila neuvěřitelných 25 milionů a 750 tisíc kusů… A já tajně doufal, že na mě mrkne 1870 a nejlépe z Karlovského Bělehradu… Mincička končí v tzv. „silverboxu“, totiž ve speciální krabičce na ponálezový transport stříbrňáčků a pokračuji v luxování okolí. Kousky hliníku, nějaký ten knoflíček a najednou signálek/nesignálek, skoro s jistotou si v duchu říkám: „To bude zase nějaký hřebíček nebo sotva dohledatelné miniželezo, ale co kdyby…! “. Vykopnutou hlínu beru po hrstech do dlaně a najednou se zaleskne maličký kulatý plíšek se sotva patrnou ražbou. Putuje do krabičky s domněním, že jde o nějaký jednostranný bílý penízek z 15. stol. Jaké to bylo doma překvapení, když na mě po omytí vodou vykouknul parvus pražského groše Václava II. Stav sice nic moc, ale přeci zase až tak moc nerostou. Uznejte, že nevyfotit ten cca půlgram středověkého stříbra vedle skoro 13 gramové RU mincičky by byl hřích - vždyť jsou jako David s Goliášem.

Golddigger