Ježíšek mi ho nechal v lese

Letos o vánocích mi Ježíšek donesl krásnou prosklenou vytrínku na nálezy a věci ze sbírky, měl jsem z ní obrovskou radost a hned po složení jsem si do ní krásně vystavil ty nej věci z mé skromné sbírečky. Zůstala mi však jedna polička prázdná -né že bych do ní neměl co dát, ale říkal jsem si že si tu vytrínku nechám na takové ty nejzajímavější kousky, přeci jen bylo hrozné když byly v poličce a celou dobu se na ně prášilo a kdekdo po nich packal. Další věc co mne napadla, byla, že si tu jednu poličku nechám, jako takovou "škemrací" :D a něco si do ní... vyprosím :) Ale už jsem se tím dál nechtěl zatěžovat, bylo 27.prosince tohoto roku, venku slabě poprcháválo, všude bago, no hnus. Ovšem doma jsem sedět nechtěl -ven mě táhla nejen touha hledání, ale i snaha se alespon na chvíli vzdálit od neuvěřitelně upovídané babičky, která k nám přijela na vánoce. Motivace pro výpravu byla tedy více než velká. Měl jsem v plánu si spíše jen porýt, protože jsem chtěl alespon pro dobrý pocit prohrábnout místečko kde jsem našel nějákou věcičku z WWI. a napadlo mne že tam mohl být okop. To jsem ovšem zamítl z prostého důvodu bylo to daleko, zhruba 750 m od domu, proto jsem zvolil alternativu jiného lesa, který je od mého hnízda vdálen jen asi 400 m, ovšem za cenu toho, že tento les už mám dost proluxovaný. Navlekl jsem na sebe všecko, co se mi připletlo do cesty a vyrazil jsem. Ještě je důležité podotknout, že jsem si vyjímečně vzal na hledání rýč, místo polní lopatky a velice se mi to vyplatilo- po dlouhé době jsem přišel domů čistý.

Zapích jsem to na místě, kde jsem pro změnu našel sluchátko z Něm. vysílačky a ono místečko vypadalo jako nějáké předsunuté stanoviště (spíše drobný okop) kopal jsem tam tedy na náhodu s úmyslem dojít na nějákou určitou hloubku a očekávat jestli tam něco nebude. Ovšem jelikož jsem byl na oraji lesa, kde ještě stále mrholilo a také skutečnost že po 30 cm jsem narazil na nějáký kořen mě odradila od této činnosti pro tento den dále pokračovat (asi jsem o Vánocích trochu zlenivěl). Zahrabal jsem proto díru a vyrazil jsem na obhlídku lesa - proluxovaného lesa. A skutečně za celou dobu jsem našel jen rezavou sekyrku, ovšem byla to sranda les dělí potok a druhá strana je celkem příkrá a v tomto období CELKEM klouže :) Podařilo se mi vyšplhat navrch, chodím, hledám nicočekával jsem pouze, že za chívli narazím na signál který jsem tam kopl asi čtyřikrát, nějáký plech nebo co. Po chvíli se však ozval signál, celkem vysoky ovšem hned co jsem odhrnul listí jsem viděl, že je to asi půl metra dluhy hlinikovy drat, dobrá nechávám ho tam pro další generace a pokračuji asi o metr vedle to pět zazvonilo, podobný ton, řikám si to bude další jeho kamoš, kopnu a hromádku hlíny sipnu vedle, vidím, že v díře je nějáký plíšek, řikám si, že to je ten starý uzávěr na pivo, nebo lahve ten hliníkový deklík určitě jste se s tím taky setkali :D Ohybám se pro něj, tu sem si všim, že na něm něco je, ale byl od hlíny tak jsem nebyl schopen rozeznat, jestli je to písmo, nebo jen hlína, kerá mate moje očiska. Už to mám v prackách, naučeným pohybem to jemně promnu v prstech abych to očistil a ...

Vidím korunu, tu korunu, kterou znám jen z obrázků, ale znám ji dobře! Na chvíli se svět kolem mně zastavuje, mé oči jen nevěřícně hledí na ten pomlácený kousek, mozek konečně zpracovává informaci a hrne mi ji na jazyk, v tu chvíli hlasitě zvolám: " ty vole, to je Pražák! , To je Pražský groš! Dostavuje se euforie! Rázem to věděly všechny bychyně a svinˇátka, keré v lese byly. Okamžitě volám domů a dělím se o svou radost s ostatními.

Ještě udělám pár fotek přímo z místa( sám miluji fotky z terénu) fotˇáčkem od Ježíška a balím to a mířím domů - pro dnešek stačilo, jestli něco ještě dude tak si to nechám na příště ;) Doma všeci čučeli, se strejdou jsem potom koukal na internet který by to mohl být a zjistili jsme, že je to groš Václava II. ražený mezi léty 1300-1305 (jeho groše jsou asi nejcennější, nebo alesponˇ nejkvalitnější, co se stříbra týče. Že je to Vencl II. nás ujistil druhý stejda- učitel češtiny a dějepisu, kerý nám to tam dokonce vyčetl :) Když ho viděl, málem jsme mu sbírali brýle a čelist po zemi :D nechápal a nevěřil, že se v našich končinách takováto potvůrka našla. ( ikdyž Pražáky platili i v části Evropy) je to přece jen věc kterou nenajdete každý den, nebo alespon u nás ne. Mám s něj ohromnou radost a má čestné místo v mé nové vytrínce :) Závěrem se jen omlouvám za takovýto článek, měl být kratší, ale vždycky mi to ujede :(

Přeji vám všem mnoho zdraru, do nového roku hodně štěstí a splněných přání a spoustu podobných krásných hledačských zážitků, 1942