Jozo Mrcasníkem 2

26.12.2004
Rozhodl jsem se pročenichat jednu pláž u blízké přehrady. V duchu jsem si říkal že moje aktivní účast v hraném Betlému potěšila Ježíška natolik, že mě nechá najít minimálně zlatý řetěz určený pro krk marnivé slonice. Avšak, jak se později ukázalo, moje procítěná role krále Heroda asi nebyla pro boží dítě tím správným potěšením. A to jsme ho s Josefem mocně zapíjeli a uctivými slovy velebili. (Komu se taky stane že se mu každou hodinu narodí jedno dítě? To Josef prostě musel oslavit. )
Ale zpátky k pláži. Je pravdou, že jsem si vždycky myslel že rybáři u vody chytají ryby, ale tady toto moje přesvědčení získalo vážné trhliny a můj obdiv k jejich trpělivosti a vytrvalosti je pryč. Nejsou to tiší obdivovatelé přírody, pozorující splávek na vodní hladině od mlhavých jiter po temné večery. Jsou to obyčejná opilá čuňata, stejná, jako každý z nás. Z nějakého záhadného důvodu však k tomu, na rozdíl od nás ostatních, potřebují vodní plochy. Takže kdybych občas zašel místo do hospůdky k vodě, byl by ze mě velice zdatný rybář.
Jinak to ale byla krize. Celé hledání totiž probíhalo následujícím způsobem: Pííísk, kop, kop. Ha, vršek z Primátora, dával sis tu do rypáku ty čuňáku, viď? A jdeme dál, Pííísk, kop, kop, Ha, Staropramen, dobře ti tak, doufám že tě ty opičí zvratky pořádně prohnaly. A jdeme dál, Pííísk, kop, kop. Ježíši! Bože! Já už snad nikdy nebudu to pivo chlastat z flašky……….

31.12.2004
V zoufalství nad předchozími výsledky jsem napsal do fóra jak se s pivními uzávěry vyrovnávají ostatní. Prý se to dá odladit a poznat. Takže jsem si řekl: „Jozo, dříve než se večer pořádně ožereš, pokusíš se ladit zátky a když se to nepovede, na večerní mohutné akci na vztek zaručeně zapomeneš. “ Takže stejná plážička. A hele, fungovalo to, byl jsem schopen určit kdy to bude víčko (ty opilé prase, takhle se chytají ryby?) nebo něco jiného (proč sem ty žroute taháš rybky v plechovce, to si je neumíš chytit sám?). Ale šlo to, bez překopání celé pláže jsem našel rybářský háček, rybářskou věc o které si netroufám říct k čemu sloužila a klasickou nábojnici 7.65 (asi to nějaký můj předchůdce psychicky nevydržel)

1.1.2005
Tenhle den na mě zanechal celkem dojem. Nebylo moc času, venku nic moc počasí, ale přece jen bylo prvního. Mým cílem se stalo bojiště 1866, lesík stranou od hlavního náporu, kousek od křižovatky na hlavní cestě (dalo se tam dobře zaparkovat). Podle pramenů tam měla být Jonákova brigáda. V tom lese jsem nikdy předtím nebyl a tak mě to zajímalo. Zážitek to byl, všude mlha, vlhko, ze stromů kapalo a přitom úplně totální ticho, jen v dálce občas přejelo auto a někde dole občas vystřelili myslivci. Šel jsem dolů po okraji nějakého úvozu. Nic, dole to píplo, začal jsem kopat, ale nenašel nic, jen změť kořenů kterou se mi nechtělo ničit. Pak jsem vyšel k poli, všude bílá mlha, rozmoklo tak, že se po tom ani nedalo jít. Po návratu do lesa jsem zašel do hustšího porostu, prodíral se mezi stromy a přemýšlel co tu vlastně dělám. Nikdo nikde, a přitom jsem měl divný pocit že tu někdo je, že je tu něco v nepořádku. Vymotal jsem se z podrostu, sešel kousek do menšího údolíčka a tam se najednou z mlhy vynořil kříž. A to byla poslední kapka, nemám zájem kopat tam, kde jsou poblíž hroby a tak jsem to zabalil. Divný pocit ale zůstal dodnes, asi jsem neměl na Silvestra tolik pít. (podle seznamu pomníků by to měl být Typový kříž na hrobě neznámého rakouského mysliveckého důstojníka)

8.1.2005
Člověk se ani nerozkoukal a máme tu jaro. Hurá, zimu nemám moc rád a moje jízda na lyžích je utrpením nejen pro mě, ale i pro mé okolí, protože zatáčky mi moc nejsou a celá akce pak vypadá jakoby se kdesi na vrcholku utrhla lavina, která nekompromisně smete všechno co jí stojí v cestě. Končím pravidelně s rypákem v nějaké závěji pod sjezdovkou. To ale teď naštěstí nehrozí, takže se můžu plně věnovat sportům letním. Dostal jsem typ na Louňovice kde měl být vypuštěný rybník.
A taky byl, sjížděl jsem to detektorem, ale problém byl, že mě bahno jen pár kroků od břehu začínalo mocně vtahovat do hlubin. Lidi jak to děláte že se vám daří kopat rybníky? Nebo jsem takové tlusté prase, že už mě země neunese? Rozhodně výlet doprostřed rybníka mi strach nedovolil, pořád jsem si říkal, že když se tam někde propadnu, nevytáhnou mě ani traktorem. Ale i okraj měl své kouzlo, z bahna se pomalu vynořil bodák, což mě přivedlo do radostné euforie, moje první kopaná věc, která je alespoň trochu k něčemu. Posílen nadšením jsem začal hledat dál zlaté mince a prsteny. Díky pěknému počasí ale začali chodit lidé se psy (nebo psi s lidmi?). A psi, když viděli podivného, bahnícího se hrocha přestávali být poslušní svých majitelů. Podle svých povah si chtěli hrát, nebo lovit, ale nenašel se žádný, který by pomáhal hrabat. Takže jsem se rozhodl tuto velice úspěšnou akci ukončit. Jozo nakopat bodák, hurááááá, Jozo mocný, mooooc mocný mrcasník…