Jubilejní dědek

Zdravím všechy díry zahrabávající mrcasníky.
Tak tohle je opět jeden příklad za všechny, proč se vyplatí kopat v rusolágru všechny signály. Koncem srpna jsem si jen tak z nostalgie vyjel se svojí hrabací parťačkou do jednoho rusolágru, kde jsem před lety začínal. Signálů v lese za tu dobu výrazně ubylo, ale přesto jsem našel jeden nový flíček, který vypadal docela nadějně. Bohužel jsem tam ale z počátku tahal jednoho Tokareva za druhým. Je to taková rutina, ale vím, že se to občas vyplácí a dá se najít i nějaká mince, knoflík, hvězda nebo malý odznáček. Tak v hlavě přepínám na automat a kopu a kopu a kopu… (samozřejmě taky zahrabávám, zahrabávám a zahrabávám). Je to mezi mnou a lesem, kdo vydrží vzdorovat déle.
Nakonec se les ustrnul a ze země na mě místo dalšího Tokareva vykoukla nějaká mince. Hned po otření vím, co to je. Stříbrná koruna Františka Josefa z roku 1914. S Rusy může mít nějakou souvislost, ale taky nemusí. I tak mám radost náramnou. Hlavně, že je.
Teprve doma mi došlo, že jsem ji kopnul přesně na den, kdy jsem si před čtyřmi lety pořídil z druhé ruky svůj první (a zatím stále jediný) detektor a začal s hledáním. A zároveň je to moje šedesátá stříbrná mince. Takže hned dvojité malé jubileum. Ačkoliv se hledáním mincí věnuji jen okrajově (raději mám vojenské věci), mám ta stříbrná kolečka docela rád. Ty se stařičkým mocnářem nacházím docela často, nejčastěji malé desetikrejcárky. Ty starší (pod rok 1800) bohužel moc hledat neumím (i když jich pár taky mám), a tak občas mlsně koukám, co umí vyčuchat zkušenější kolečkáři.
Paul2