Kamarádi

Tímto mimořádným příspěvkem přeruším provázaný tok vzpomínek na jedno velké přátelství. Přátelství, ze kterého jsem vám po několikrát zatím uvedl jen některé mně převyprávěné události.
Dostal jsem souhlas zmínit zde jednoho, u nás bohužel zapomenutého sběratele. Jen zde, exkluzivně na tomto webu. Mohu, díky velikému kamarádství mezi tímto sběratelem a osobou mně blízkou, o něm krátce něco málo napsat. Tedy.

Když se na konci let sedmdesátých a v létech do roku 1989 pravidelně objevoval v pruské uniformě mušketýrského pluku pěchoty z války 1866 způsobil na Chlumu u Hradce Králové u publika tehdy ještě komorních a ilegálních vzpomínek ve výročí bitvy naprostý a oprávněný šok. Jeho výstroj a výzbroj byla dobově správná a navíc originální! Uniformu měl sice novou, šitu na míru u krejčího, ale naprosto přesně podle reglamá. Všívané epolety byly rovněž dobovými originály. Jeho elegantní vystupování, vojenské držení těla, dokonalá němčina působily jako zjevení! Mnozí, kteří měli příležitost srovnání, tvrdili, že jakoby "ožil z dobových obrazů"! Z obrazů bitevních scén války 1866, které vlastně byly posledními zidealizovanými zobrazeními bojů. Válka občanská v Severní Americe dva roky předtím. Na fotografiích z bojišť již ukázala skutečnou hrůzu a realitu bolestného umírání. Zde u nás, ještě po válce "šestašedesáté", veteráni bojů nadále provázeli na autentická místa malíře zvučných jmen. Ti si zvolili vhodnou scenérii a vymalovali věrně již s bohem a smrtí smířenou tichou krajinu. Následně u svých donátorů, zpravidla na cvičištích pluků, se noví kanonenfuter stylizovali do scén svých bojujících a hromadně umírajících předchůdců. Všichni ti "co stáli modelem" měli samozřejmě odhodlaný výraz v tvářích a "umírající" vyzívali své druhy k další zteči. Dlužno poznamenat, že tak to v momentech všudy přítomné reálné bolesti a smrti samozřejmě nikdy nebylo! Následující fotografie zde ale dokládají, že z hlediska reality krajinného podkladu místa boje, dále dobových uniforem, výstroje, výzbroje a vedení boje odvedli malíři svou zakázku naprosto dokonale. Pro porovnání jsou zde fotografie uspořádány takto: Fotografie sběratele v barevně podobném tónu i v podobné póze 1), jako ti na reprodukci dobových obrazu 2). Fotografie cca. autentického místa bojiště, odkud byl malířem obraz terénu kdysi malován 3). Ale zpět ke sbírce samotné. Její počátky lze datovat do doby světové hospodářské krize a situace v Německu. Vyhlášení podmínek Versailleské smlouvy dne 28. června 1919 bylo především pro bývalou německou říši naprosto likvidační. K našemu tématu je důležité podotknout, že kromě veškeré bojové výstroje (de facto nikdy) poražené armády podléhaly reparaci spojencům tzv. Dohody i předměty sice vojenského charakteru ale ryze využitelné pouze na přehlídkách, výstroj a výzbroj ceremoniální, Kaiser Wachbatallionů (Rogers! I am very grateful for the opportunity to share your archive photos. ) V této době lze u otce sběratele, o kterém je psán tento článek, hovořit o prvních nákupech. Například v berlínském vetešnictví kompletní výstroj pruského kyrysníka prý za miliardy inflačních německých marek.
Sbírka militarií otce i syna se rozrůstá. Avšak protektorát B. u. M. , jako každý autoritativní režim má strach z občanů vlastnících a ovládajících jakoukoliv zbraň! Německá Kriminalpolizei oba muže proto zatýká a obviní z neodevzdání palašů, šavlí a tesáků. Vše je konfiskováno, naštěstí konfiskátoři sepíší přesnou evidenci. "Zločinci" sběratelé jsou odsouzeni k mnoha letům vězení. Přežije jen syn Robert. Ten po válce uplatní svůj nárok podle zde výše zmíněných seznamů KriPo. Následně obdrží z konfiskovaného majetku, nyní naopak po "Němcích, Maďarech a našich zrádcích", odpovídající náhradu. Co na tom, že jde o originální zbraně, výzbroj včetně plátové výstroje z doby "do války třicetileté"? ! Tak vzniká základ nové privátní sbírky.
Mladý pan Robert ihned po válce získává pracovní místo v nově zestátněném Československém filmu. Je zaměstnán na Barrandově, kde ještě nedávno dominovalo logo "Ufa" (Universum Film Aktiengesellschaft). Tamní sklady, které i přes požár v létě 1945 i tak doslova přetékaly množstvím kostýmů, doplňků, nábytkem, dekoracemi, rekvizitami. Mezi tím i uniformami, zbraněmi, zbrojí z někdejších německých propagandistických historických velkofilmů. Základem barrandovského fundusu je totiž svoz unikátního Ufa fundusu z Berlína na osobní příkaz Dr. J. Goebbelse. V Říši již pro něj není bezpečno od doby, kdy se H. Göringovi smělo říkat Hermann Meier. Protože britské a později spojenecké letectvo čím dále častěji ve dne i v noci bombardovalo její území. Po válce jsou do Barrandova sváženy kořistní fundusy z divadel v pohraničí. Dále přebytky mobiliáře ze zámků, muzeí, galerií, starožitnických obchodů od tamtéž. Je proto nařízena plošná inventarizace již v roce 1945 zestátněného podniku. Značky Ufa a její Ev. č. jsou na všech položkách začerněny. Nově se vše označuje razítky "Československý státní film Praha". Tato dobová označení budou v budoucnu (dnes) respektovanou garancí originality pro posudky renomovaných světových znalců. I autor tohoto článku je po léta angažován, aby zde průběžně vykupoval veškerý starý německý textil a doplňky opatřené na tapecírungu těmito razítky. Jde o to, aby se jimi dobově orazítkované podšívky nedostaly do dílen kopistů a padělatelů. Československý státní film samozřejmě hojně využívá tohoto fundusu kdysi konkurujícího dokonce i hollywoodským kostýmním skladům. Proto kostýmy použité například zde (zdroj YouTube): Paracelsus 1943: Fliegenbeins "Dance of Death" (Totentanz) jsou tytéž, použité nejen v o 11 až 13 let později v husitské trilogii Otakara Vávry. A ve spoustě dalších nám všem známým filmům té doby.
Historické produkce vyžadují nejen kostýmy, ale i rekvizity, včetně zbraní. Film Ztracenci, Ďáblova past, Kladivo na čarodějnice. Všude, kde byl odborným poradcem věhlasný S. Lugs. Ve všech byly použity dobové ORIGINÁLY zbraní a zbroje! V té době hojnosti toho všeho byly plné sklady a jak to u nás bývá zvykem, něco se při natáčení zničilo, "ztratilo" a především jako nadbytečné postupně odepisovalo! Odpisy filmových rekvizit byly mimořádně lákavou příležitostí i pro našeho sběratele, který byl přímo u zdroje. V té době bylo ale možné volně nakupovat tyto starožitnosti za naprosto směšné ceny. Avšak ejhle! bohatý kapitalistický Západ s tzv. "tvrdou", všude ve světě volně směnitelnou měnou stál oproti chudnoucímu Východu s jeho měnou směnitelnou pouze v jeho teritoriu. "Železná opona" bránila volnému obchodu, o pohybu osob nemluvě. Jednou z mála možností, jak u nás inkasovat "tvrdou" měnu byly filmové koprodukce, tedy společné natáčení se západními zahraničními filmovými společnostmi. Samozřejmě, co jiného se zde u nás dalo natáčet, než filmy historické a válečné. Za vše se platilo, včetně zápůjčky kostýmů a rekvizit. Jenže sklady Barrandova byly najednou poloprázdné. Strach o zmařený obchod a devizová ztráta byly důvodem, že i našemu sběrateli byly povoleny zápůjčky z jeho soukromé sbírky. Ta v té době byla již tak velkolepá, že některé zahraniční filmové společnosti podmiňovaly smluvně jeho rekvizity. Potřeba deviz u nás byla zoufalá, že nevadilo ani to, když si náš sběratel inkognito pod cizím jménem, jako vděk zahraničního filmového producenta, občas v jeho filmu i krátce zahrál. Například zde v hollywoodské produkci, jak se skromností sobě vlastní píše svému nejvěrnějšímu kamarádovi o jeho "epizodní roli" (zdroj YouTube): Preußischer Präsentiermarsch.
Po roce 1989 však nastává paradoxní situace, kdy ON i se svou sbírkou postupně upadá do nezájmu. Tedy jen u nás v Čechách. Naopak v zahraničí, zde v příloze konkrétně v Rakousku je v té době zván a uveden do tamní nejprestižnější společnosti. Tady například mezi penzionované generály rakouského Bundesheeru. Samozřejmě, že tato společenská smetánka skutečně bohatých lidí se mezi sebou zná. Ví se proto zanedlouho i o sbírce našeho sběratele v těchto kruzích. Je tedy jen otázkou času, kdy jej osobně kontaktují ti nejmovitější světoví sběratelé. Náš sběratel nějakou dobu odolává a mezitím milerád tráví společné chvíle se svým nejvěrnějším kamarádem. Ve své soukromé střelnici mu opakovaně připraví při jeho návštěvách tematický program završený exkluzivní střelbou dle jeho výběru z nespočtu vzácných zbraní ze své sbírky. Mimochodem ta zde v poslední příloze uvedená "bohužel jen dobová předělávka pruské křesadlové pušky Potzdam určená pro Hessenský kontingent" se dnes v aukční v USA prodává 4 až 5x dráž, co pruský "běžný" model této pušky.
Nerozluční kamarádi jsou dnes oba dávno po smrti. Sbírka je samozřejmě pryč a aktuálně je prý pojištěna na 2.000.000 eur.
Dovětek: O sbírce našeho sběratele se v tehdejších západních filmových společnostech hovořilo s naprostým respektem. Vědělo se, že je schopen z ní vyzbrojit originální zbrojí 10 až 15 herců. A to od války třicetileté, přes válku sedmiletou, vojáky Napoleonovy armády, pruské pěšáky z roku 1866, po německou generalitu obou světových válek.

PS: Pro naše čtenáře zde mám malý kvíz. Králův pruský tělesný kyrysnický pluk "Garde du Corps" se bojové akce nechtěně zúčastnil ve své historii pouze jednou. Někteří si vzpomenou na heroický obraz Emila Hüntena z bojiště dne 3. července 1866. Zde byl ale Garde du Corps pouhým ozbrojeným doprovodem pruského krále Viléma I. projíždějícího v podvečer po dobytém bitevním poli. S rakouským nepřítelem se Garde du Corps se ztrátami střetl v době, kterou náš sběratel jako odborný poradce včlenil volně do dvou německých filmů: (zdroj YouTube): Prussian Cavalry - in Training and at War a jeho pozdějšího remake (zdroj YouTube): Prussian Curassiers take an Austrian Artillery position. Uhádne někdo z vás, kde na našem území a kdy se tomu tak stalo?
Děkuji za pozornost,
benedek