Kdesi ve středních Čechách

Zdravím všechny válečníky,
tak sobota 23. 2. 2019 se mi vryje do paměti tak jako den mého sňatku, sobotní mrazivé ráno mi nedalo, a tak jsem vyrazil na moje známé místečko, kde jsem já a spousta mých kamarádů hledalo a našlo i nenašlo, místo je u vyschlého potoka u ústupové cesty z jednoho cvičiště, místo prochozený napříč prokutané jak kutnohorské podzemí a ejhle, zase se urodilo nejdříve jsem kopal rozstříhanou hliníkovou autoznačku, těch se tu nachází velké množství, po roce 1989 se kradlo hlava nehlava, hliník zvonil jak blázen, značku jsem vyndal ve dvou kusech ven, o metr dál mezi kořeny zase hliník, mám nemám, to bude zase značka, ale šel jsem do toho, v půlmetrové hloubce mezi kořenami stromů jsem narazil na obrácenou hliníkovou přezku, hurá šla ven, ještě jsem místo projel nic, zahrabal a začal se kochat, radost veliká, tak a jde se dál, ještě jednou jsem projel a signál, tak znova, nu a ještě tam byl jeden hliník a dva SS bohužel po smrti, znáte to, krve by se ve mě nedořezal i ty slzičky štěstí vytryskly, jaká byla radost, jsem toho plný ještě teď, tak se s Vámi musím podělit. Lovu zdar přeje
Fenek