Když se válčilo na koních

Možná si někteří „detektoráři“ vzpomínají na můj první příspěvek, kde jsem psal, že se synem jsme se rozhodli po mnoha neúspěších začít hledat „vědecky“ a vycházet z  knihy pověstí našeho malého města. Takže dnes je to druhý pokus jít po stopách těchto pověstí. Pověst Poklad na... nás fakt nabudila. Píše se zde:
Nebývalo dříve tak bezpečno jako nyní. Válčilo se, loupilo se a drancovalo. Proto bohatci, kteří nashromaždili jmění ne tak v penězích jako spíše ve skvostech a ryzím drahém kovu, včas nebezpečí, svěřovali jej zemi. A stalo se, že všichni z těch, kdož o úkrytu jeho věděli, zahynuli nebo zemřeli a  tak poklad v zemi zůstal.

Řekli jsme si je to jasné, jdem ho hledat. Po hodině chůze jsme na místě. Koukáme, že popisované místo dnes má úplně jinou podobu. Všude domky, oplocené zahrady, kde běhají volně puštění psi. A poklad je možná právě někde tam a někdo, když hloubil grunty jej našel a tiše se raduje. Nebo taky ne.

Co jsme měli dělat. Les je coby kamenem dohodil, a když už jsme tady tak tam jdem mávat detektorem. Za hodinku jsme našli ne poklad, ale pár dobrých věciček (viz fotografie), které i nám laikům napověděl, že to budou dost staré věci, z doby, když se válčilo na koních. Vojenský knoflík s osmičkou, podkova, ostruha z boty, bronzová ozdoba z postroje koně.
Náš známý, frajer přes staré věci, pravil: Je to rok 1866 a byly to určitě zbytky osmého pluku myslivců co těmito lesy pelášily ze známé bitvy u Hradce a to možná ani nikdo z místních neví, co se dělo před mnoha lety v lesích kam dnes v klidu chodí na houby. Rozhodně to tam ještě prosmejčete! Dodal. Další kapitola pověstí našeho malého města nám zase poklad nepomohla nalézt, ale zajímavá informace to je a z nálezů máme radost. Ještě to tak umět kvalitně vyčistit.

Hledačům pokladů zdar!