Klášterní záhady

Vydali jsme se do jižních Čech. Zamířili jsme rovnou do Vyššího Brodu. Náš známý, klášterní správce Zdeněk Židlický, na nás již čekal, i když o něm zásluhou krajských novin traduje, že není reportérům příliš nakloněn, k nám byl stejně ochotný a sdílný jako posledně. K naší reportáži Pravda o barbaru Vokovi měl jedinou připomínku. Takovou, která se nám velice dobře hodila k tomu, o čem jsme s ním chtěli hovořit:……. . jen s tím opatem Jakschem to není docela přesné. Ono se totiž nedá říci, že byl zapřísáhlý nepřítel všeho českého. Měl jistě své, ale zase se na druhé straně proslýchá, že když byl za války klášter uzavřen, poslali Jaksche jako zpovědníka novicek kamsi na Moravu. A tam prý se musel denně hlásit na německé policii. Copak za války tady nebyli mniši? Samozřejmě že ne. Tehdy zabral celý klášter wehrmacht nebo snad esesáci, to přesně nevím. Fakt ovšem je…“
A Zdeněk Židlický vypravuje další podrobnosti. Právě ty, které nás pozvolna dovádějí k odpovědi na jednu z našich otázek. Na tu, jež se týká záhadných trezorů, které byly v klášteře ještě v květnu 1945. dozvídáme se, že hitlerovci drželi za války ve vyšebrodském klášteře pouze jediného mnicha, starce, který prý jednak opatroval chrámové zařízení a klášterní knihovnu, jednak vedl inventář uměleckých a historických památek, jež fašisté přiváželi do Vyššího Brodu z různých koutů Evropy. Dnes už budeme u nás asi těžko hledat někoho, kdo by mohl říci, o jaké předměty a památky vlastně šlo. Nabízí se nám však jedna, ne právě nevěrohodná domněnka: nebyl vyšebrodský klášter jakousi „úschovnou“ pro naloupené umění, z něhož mělo být později vytvořeno ono legendární Hitlerovo muzeum v Linci? Jeho výstavba se, jak známo, neuskutečnila, a tak nakradené umělecké předměty putovaly na sklonku druhé světové války místo do Lince-do podzemí solných dolů nedalekého Altaussee. Tam je také v květnu 1945 spojenci objevili. A mezi více než pěti tisíci obrazy byly i skvosty pocházející z Československa: cyklus devíti deskových obrazů tzv. Mistra vyšebrodského a gotický deskový obraz Madony s dítětem. Až do začátku okupace byla tato díla ve vyšebrodském klášteře. Jakou cestou a kdy se dostala do alpského podzemí, dodnes nikdo nezjistil. Nebudeme však zřejmě daleko od pravdy, napíšeme-li, že je hitlerovci odvezli do „Alpen-festungu“ přímo z Vyššího Brodu, společně s dalšími naloupenými uměleckými předměty, začátkem roku 1945. o tom že fašistické straky shromažďovaly pod střechou vyšebrodského kláštera kromě uměleckých děl i takzvané historické památky, svědčí náhodně zachovalá fotografie. Byla pořízena v jedné z mnišských cel kláštera a je na ní stůl, na němž byla kdysi podepsána mnichovská dohoda. Fuhrer prý si na tomto kusu nábytku zvlášť zakládal, a proto prý rozhodl, že má přijít do jeho muzea v Linci.
A ty trezory, které tady měly být ještě v květnu 1945…. O těch už jste také slyšeli? Ty tady skutečně byly. A nejen do května pětačtyřicátého. Stály tady na chodbě, co vede ke kapitulní síni. Celkem to bylo osmnáct skříňových trezorů. Jenomže, co v nich bylo, to zatím nevíme. Zpočátku se mluvilo o nakradeném zlatě a různých cennostech, potom zase o archívních dokumentech sicherheitsdienstu. A podobné dohady existují i o tom, kdo vlastně trezory vybral, zda Američané nebo už samotní Němci. Tenhle rébus ale žádný z nás dvou nevyřeší. Jedině že by se ukázal opodstatněný dohad, že Němci už nestačili obsah trezorů odvézt a ukryly jej někde tady v klášteře.
Zdeněk Židlický se rozesmál: já vím co máte na mysli-hrobku, ne? O tom už jsme spolu kdysi mluvili. Podle mého to tak docela vyloučené není. Ten neodborně zacementovaný kus podoltářní podlahy, která vlastně tvoří strop hrobky, napovídá, že se tam něco dělalo. A nebylo to zrovna moc dávno, ani to není zase příliš čerstvé. Tomu pětačtyřicátému roku by to docela odpovídalo. Nu, uvidíme. Někde už prý se dokonce o otevření hrobky jednalo, tak se dočkáte. Teď v sezóně to ovšem půjde dost těžko, ale potom, když se domluví památkáři s pracovníky Bezpečnosti…. To tedy, pokud jde o hrobku, rozvíjím řeč dále, ale neexistuje v klášteře jiné možnosti úkrytů? Jakpak by ne, vždyť my vlastně dodnes nemáme stavební plány kláštera. Jsou prý sice někde v třeboňském archívu, jenomže vyšebrodský klášter tam ještě nemají zpracovaný. A tak jsme bez plánů.
Bez stavebných plánů…. . Tahle nepříjemná skutečnost byla ovšem před časem přece jen k něčemu dobrá. Když se totiž začalo s úpravami vnitřku kláštera, museli elektrikáři hledat, kudy a kam je natažené vedení. A tak oklepávali zdi hned tady a hned zase tam, až najednou narazily na obrovský kus zdiva, za nímž to znělo jaksi podivně dutě. Zavolali tedy správce a pak uhodili do zdi trochu silněji. Nu, a dostali se do místnosti, o níž nikdo ani nevěděl. Byla prázdná. Avšak klenba prozrazovala, že vlastně není celá. A tak se dostala ke slovu opět kladiva. A zase se objevila ve stěně díra a za ní pokračování místnosti. Na její podlaze leželo několik beden. Tohle už není, mládenci, žádná legrace, řekl tehdy Židlický elektrikářům. K tomu budeme muset zavolat Bezpečnost. Jinak by se mohlo stát, že vyletíme do vzduchu i s klášterem. Nebylo to tak zlé, neboť, jak se ukázalo, poklady do beden neukrývali hitlerovci, ale někdejší převor kláštera Klaška. Tenhle mnich působil ve vyšebrodském klášteře do roku 1948, a než utekl za hranice, ještě si trochu zazedničil. Uložil do beden nějaké monstrance a kalichy a pak také výsledky svého filatelistického snažení v uplynulých desetiletích. Ani to, ani ono nemělo příliš valnou hodnotu ( to sou kecy co? Chtěl bych ty věci mít dneska!!! Sory tak zas zpátky), ale převorova dušička měla zřejmě pokoj.
Část odpovědí, za nimiž jsme přijeli do Vyššího Brodu, byla tedy zodpovězena. A až přijde doba, kdy bude otevřena rožmberská hrobka, budeme o tom čtenáře informovat. Jsme přesvědčeni stejně jako oni, že to naší historické vědě přinese přinejmenším nové poznatky. A dost možná, že takové, které budou hovořit stejně tak k současnosti jako o minulosti.

Převzato z časopisu: Zápisník ( rok bohužel nevím)
Napsal: Josef Gluckseling