Knoflík

Nazdar hledači „pokladů“! Se svým synem hledáme dva roky a krom mnoha mincí, kdy nejstarší je z roku 1735 a navíc je dost poškozená a ta nejmladší byla z období, kdy měna byla podložena prací člověka žijícího v socialistické epoše dějin, pár rezatých nábojnic, pár neidentifikovatelných předmětů, ale hlavně kouzelně znějících víček od piva a tub od kondenzovaného mléka.
Řekli jsme si: Tak takhle tedy ne!! Musíme na to vědecky!
Vzpomněl jsem si, že v našem malém městě existuje knížečka, kde jsou shromážděny pověsti našeho jak říkám malého města.
V jedné kapitole se píše: Ve třicetileté válce, když vojsko švédské r. 1645 se vracelo a jedna z hord nás „navštívila“ (záměrně neuvádím konkrétní místo), aby toto místo zplundrovala a navíc šmajzla zlatou sošku Panny Marie i s dárky od místních občanů, které tam byly dány jako dík za léčivé vlastnosti pramene vody.
No bylo to jasné. Vyrazíme tam. Zlatou sošku určitě nenajdem, ta je někde ve Švédsku, ale co kdyby něco z té doby tam v zemi bylo. Po půh hodině se ozval docela dobrý pípanec. Hrabem, hrabem a ejhle knoflík.
Náš známý, frajer přes staré věci, povídá: Je to středověk, ale jak se jmenoval důstojník co knoflík ztratil fakt nevím.
Tak si budem myslet, do té doby než nám to někdo vyvrátí, že to byl jeden z těch proklatých Švédů co si blbě přišil knoflík. A těší nás, že ta knížka má 27 kapitol, které „vědecky“ prozkoumáme v praxi. Hledačům pokladů zdar!