Koláž RU
Našel jsem ji u kamaráda který mi ji nechal za cigára. I dnes se ještě dá něcó sehnat za hubičku.Přispívat do diskuze a hlasovat pro vybrané komentáře mohou jen registrovaní. Prosíme, zaregistrujte se nebo se přihlašte!
Doporučené detektory
|
Rýžování zlata
|
Outdoorové vybavení
|
Kopací nástroje
|
Úvod / Nálezy / Půdovky atd.
Autor: mimi
2003 - 2024 © DetektorWeb.info - Detektory kovů, detektor web | info@detektorweb.cz
Vytvořilo: Plugo - tvorba e-shopů, tvorba www stránek
Komentáře
avers
07. 12. 2010, 13:05rumcajz11
07. 12. 2010, 13:26Kus naší historie
Izolc
07. 12. 2010, 13:38Pěkný dobový kýč.
Unbekannt
07. 12. 2010, 14:41Já jsem netvrdil že je to rarita ale za pade to jde.
pliza27
07. 12. 2010, 16:28náhodou pěkné, dobrý úlovek
avers
07. 12. 2010, 16:54No jo no-jak to není nějaká vrána s větrníkem, tak už je všechno kýč...
jackossino
07. 12. 2010, 17:20ahoj kolego kolega má skoro stejný pěkná ruční práce
halfzwaar
07. 12. 2010, 17:44Je to sice kýč, ale zároveň je to moc hezký...
dakota
07. 12. 2010, 21:21Není to kýč, je to výpověď doby... Kdybyto bylo od ťamanů je to kýč. Naši předkové to měli za památku, upomínku, budeme po nich šlapat.. ? Pánové každá vyškrábaná upomínka na hilzně, prstýnku, ešusu, polní láhvi je touhou po domově, který byl a náhle není. Kýč, nezlobte se je velmi silné slovo.
dakota
07. 12. 2010, 21:33Jinak, vzpomínejte na své pradědy a prapradědy, kteři v tomto počasí byli rádi za přístřeší v Karpatech nebo kaverny v Dolomitech... Viribus Unitis.
keliška
07. 12. 2010, 21:57dakota, souhlas
Rozum
07. 12. 2010, 23:08Dakota to napsal hezky a spravne ucta k predkum. Dnes mame tady klid a mir. Oni meli zpackane zivoty valkou a pak ve vzpominkach to neni jako nase vzpominky na vojenske dva roky co jsme odkroutily a mazali domu i kdyz to stalo za hov... Proto v tichosti dekuji Vam
DFC
08. 12. 2010, 11:37Když někdo řekne, že je to kýč, neuráží tím proboha památku těch chlapů, co zařvali v První válce
I dva mí pradědové padli někde v Haliči.
Dobový kýč to samozřejmě je.
Pompo1
08. 12. 2010, 16:32Pro Jackossino a mimi. Já mám doma po dědovi také velmi podobný. A protože nic o jeho působení v 1.SV nevím, uvítal bych jakoukoli informaci o původu obrázku, to jest odkud si jej dotyční mohli přivést. Z toho bych mohl usoudit, kde můj děda asi bojoval. Díky.
Izolc
08. 12. 2010, 18:05Nikoho jsem tím nechtěl urazit, ale je to tak a nic s tí nenaděláme.
dakota
08. 12. 2010, 21:27Kýč a jeho hranice... V kontextu doby a událostí. Pro DFC - dle Tvého nicku a ikony - vlastním pozůstalost po příslušníkovi 311. RAF. Šátky, suvenýry, řezbářské udělávky a taky fotografické koláže ateliérů v Anglii. Tvrdit nad tím kýč, mne nikdy nenapadlo. A ani nenapadne.
Unbekannt
09. 12. 2010, 16:53Pro pompo1.Tvář vojáka je foto, je to blbě nafoceno. Koláž si někdo asi nechal udělat a potom vlepil svou tvář. Jo a nejsem mimi, jsou to mé první příspěvky a když jsem to tam zadával tak jsem vložil jiný nik. Jsem unbekannt. Zkonil jsem to.
Pompo1
09. 12. 2010, 21:54Pro Unbekannt: Můj obrázek je dělán stejnou technikou, rámeček je totožný, jedna postava vojáka s tváří mého dědečka, letopočty války, jen motiv je jiný, Dělá to na mě dojem, že to mohl vyrábět někdo v lazaretu, nebo v týlu. Ale kde, to by mw moc zajímalo.
dakota
09. 12. 2010, 23:09Tyto obrázky nedělal nikdo v lazaretu. Většinou na zadní straně je firma. Motivy byly unifikované. Vlastním několik motivů pro pěší, jízdu, dělostřelectvo a jeden pro námořníky. Rámečky vesměs taky souhlasí. Plastický obraz je tvořený vybarvenou sádrou a obličej si doplnil každý sám ze své fotografie. Tehdy to byla módní zaležitost. Signatura depose znamenala, že každý motiv je deponován, tedy na skladě.
Pompo1
10. 12. 2010, 01:15Pro dakota: Děkuji za objasnění, které mě ovšem moc nepotěšilo. To by ovšem znamenalo, že tyto rámečky byly k dispozici nejspíše v celé RU armádě. A já se těšil, že podle něj zjistím, kde dědeček bojoval. Škoda.
klarkon
13. 12. 2010, 14:09Bojoval v zasraný válce, kterou nikdo z těch chlapů nechtěl a nezavinil, to že to máš doma znamená že měl štěstí a vrátil se domů, jako ten můj a to bylo nejdůležitější. V jedné velké obci ve východních Čechách je na pomníku pět jmen s mým příjmením, proto má rodina jen jednu větev, až na jednoho tam zůstali všichni - otec i bratři.