Konec jedné německé techniky Sdkfz. 251D na Moravě

Jednoho srpnového dne roku 1998 jsem vyrazil se svým mladším bratrem do nedaleké lokality, kde měla být údajně nějaká zničená vojenská německá technika. V tuto chvíli jsme ještě ani netušili, že by tam mohl zůstat tak objemný celek, který se nám později podařilo za pomocí jeřábu z tohoto prostoru vyprostit. Ale to bych předbíhal události, které nastaly.
Když jsem dorazily na místo, vypadalo to tam, jako by tam v životě nikdy nic takového nemohlo být. Zhruba asi po hodině hledání, jsme kromě pár plíšků a několika prázdných nábojnic značky Mauser už nic jiného nenašly. Zkoušeli jsme to ještě o 50 metrů dál, když v tom pod cívkou detektoru "Zetex" se najednou rozezněl tón. Rýčem jsem zaril do země a hned po prvním převrácení rýče vypadl zásobník z MP-38,40. O něco dál jsme našli pouze očima středové tlačítko z volantu. Bratr popošel ještě o něco dále, kde se prodíral hustou a vysokou trávou, když v tom na mě náhle zavolal "Pojď jsem, tady trčí nějaký kus plechu ze země a nejde s ním hnout a vypadá to jako nějaký roh, " Tak jsem tam co nejrychleji došel.
Detektor se asi zbláznil, suše jsem konstatoval. Signál byl tak silný a byl úplně všude. Takže nebylo co řešit, začali jsme se sondou okolo toho podivného plechu. Asi po čtvrt hodině jsme si byli už zcela jistí, že se jedná o přední blatník a to docela v pěkně zachovalém stavu. Práce pokračovala a zanedlouho trčela z bahna vrchní část předního štítu. Jelikož nám tam začala rychle prosakovat přetékající voda, rozhodli jsme, že zajdem domů, vezmeme auto a naložíme ocelové lano a řetězový zvedák (Hug Cuk), a vezmeme si vhodnější oděv, jako je např. PCHO.
Než jsme toto všechno udělali, radili jsme se na místě, jak by jsme si s tím jednoduše poradili. Přítomnost blízkého stromu nás dovedla k myšlence, že to uvážem a vyvalíme to z toho bahna ven. Takže po opětovném příjezdu jsme se do toho pustili. Všechno šlo jak hodinky. Oblékl jsem PCHO a vlezl do vody, okopal jsem co šlo, potom jsem uvázal lano za přední štít a bratr uvázal druhý konec za blízský strom. Lano nám vyšlo jen tak tak. Na můj signál začal bratr tahat, centimetr po centimetru. Z počátku se to nechtělo hnout, ale po chvíli se to jakoby odsálo od toho 53 letého bahna a začalo se to jakoby zvedat. V okamžiku kdy se štít "odlepil", uviděl jsem kamufláž, jak září všemi barvami a  když bratr ještě kousek popotáhnul, tak by se ve mě krve nedořezal. Objevila se SPZka Wehrmachtu a kousek v pravo vedle nad ní nějaký taktický znak jednotky a žlutými asi 3cm vysokými písmeny asi 20cm dlouhý nápis.
Dokážete si představit ten úžasný "zážitek" snad sen každého, kdo ví o čem mluvím. Dodnes mě mrzí, že jsem to ihned nevyfotil. Došlo k tomu, co jsem v tu dobu ještě nevěděl, a to že jak se dostala barva po 53 letech na prudké světlo a začala osychat, tak doslova část znaku a ten výše zmiňovaný nápis, jakoby se vypařil. Těsně po vytažení to bylo nádherně čitelné, ale v tu chvíli jsem o tom vůbec nepřemýšlel, říkal jsem si na to bude času dost.
Ruce jsem měl od bláta, takže jsem nefotil a třetí osoba s námi nebyla.
Takže z toho plynou dvě ponaučení, a to že vyfotit vše hned po vytažení a pokud jsou plné ruce práce, tak si raději s sebou vzít nějakého fotografa. Nápis jsem si bohužel nezapamatoval, ale možná nějakou šetrnou formou by šel přečíst, protože je pořád lehce vidět. Mohl by to být klíč k tomu, co to bylo za jednotku. Takže tak jsem si tam hezkou chvíli seděl a opravdu nebudu lhát, že jsem si to patřičně vychutnával.
Po této hezké chvíli jsme se opět pustili do práce. Když se nám to podařilo z větší části pozvednout, přišel další problém, a to že jsme zjistili, že pod štítem s chladičem je komplet celá náprava + opěrný systém od nápravy ke korbě vozidla. Tak co teď? Bylo nám jasné, že v tuto chvíli jsme prostě skončili.
Takže jsme sbalili nářadí a přemýšleli jsme o tom co dál. V tom nás napadlo, že jeden náš kamarád parkuje v obci jeřáb PV3S. Ale mělo to jeden háček, neboť majitel byl v téže době někdě pracovně v Praze. Bratr opět nezaváhal ani na okamžik a jelikož mu tento jeřáb sem tam opravoval, tak měl druhý klíč. Za zhruba 30 minut jsme si to šinuli zpět na místo výkopů.
Po zhruba 30 minutách zápolení se již houpal tento "krasavec" v plné své kráse cca. 3 metry nad zemí na laně autojeřábu.
Díra po tomto artefaktu byla nepřehlednutelná a okamžitě se zalila vodou. Následovala další fáze, a to jak tento kousek dostat domů.
Opět jsme měli štěstí. Tak jak jsme to měli zavěšené, tak jsme to položili za kabinu na plošinu jeřábu, krásně to tam vešlo. Po krátké jízdě zpět domů, jsme to stejným způsobem vyložili ke mě na dvůr, kde jsem dalšího půl roku prováděl omlazovací a konzervační kůru a následovné uložení do svého depozitu.
Ale tím tato akce zdaleka neskončila. Další den jsem se opět vydal na toto moje místečko, které mi přineslo takové hledačské duševní uspokojení. Hodil jsem na sebe PCHO a hurá na to. Po krátkém hledáním přímo v tomto místě se to začalo ukazovat. Jako první jsem vytáhnul přední blatník a na něm spousta věcí jako např. 3 barevná baterka, vejce granát, ešus, struhátko na tužky, o kterém jsem si napřed myslel, že asi připlavalo od někud.
Potom jsem zjistil, že uvnitř má malé logo a v něm je napsáno Berlín, takže bylo také z tohoto vraku. Dále tam byli různé karabinky, řemínky z polní láhve, části čepic (kožené zbytky šiltů). Různé součástky z motoru, klikový hřídel, celá spojka, písty, části bloku motoru, volant, části pásů, topení, části různých zbraní jako např. torzo MP44, torzo MP38, torzo Panzerschrek a jiné, části beden od munice, pojezdová kola, dveře kastlíků, kryt lékarničky, dýmovnice, signální nábojnice, pár osobních věcí jako např. vidlička, která nese název "Dr. szpital a Jesus", zbytky sumek, část svatého růžence, zbytky odznaků a jiný materiál, no prostě paráda.
Asi po pěti hodinovém hledání, kdy na mě nezůstala suchá nit, jsem se rozhodl, že ukončíme. Když jsme to naložili, byl toho plný kufr od auta. Spokojeně jsem odjížděl domů. Zhruba na rok jsem si dal pauzu, a mezi tím jsem se intezivně věnoval čištění a konzervaci těchto věcí.
Když přišel 27.8.1999, tak jsem opět oslovil svého mladšího bratra, jesli by semnou neudělal ještě jeden průzkum tohoto místa, kde jsme v loni tak úspěšně zabodovali.
Bratr se nedal dlouho přemlouvat, naložili jsme můj vynález, o kterém se blíže zmíním za chvíli a vyrazili jsme opět do akce. Když jsme dorazili na místo, málem bych to tam po tom roce nepoznal. Oblékl jsem své oblíbené PCHO a hurá na to.
No a teď ten jíž výše zmiňovaný vynález. Jelikož voda neustále teče a teče a nedá se zjistit co je až tam dole na dně, vymyslel jsem takovou docela jednoduchou věc, kterou jsem již kdysi využil při kopání ruské techniky. Změřil jsem šířku toku, vyrobil dřevěnou podlážku zpevněnou 3svlaky a posadil ji do vody, zabouchal připravené kůly a oplácal jsem to bahnem a drny.
Práce to byla hnusná a špinavá, ale úspěchy se dostavily. Nahoru jsem připevnil asi 4 metrovou novodurovou rouru o průměru 100mm, a opět ji oplácal bahnem. Na odtoku jsem udělal jen malou hráz z bahna a tuto rouru jsem přetáhl nad hlavou až za tuto hráz. Voda pěkně protékala touto rourou pryč, a voda která byla v místě kde jsem hledal, tak tu jsem kýblem vybral až na dno.
Chvíli to trvalo, ale výsledek byl nad očekávání. Voda, která mírně pořád prosakovala se průběžně kýblem vybírala. Potom jsme opět začali s vlastním hledáním. Za malou chvíli to už zase začalo, nejprve dynamo z motoru, vana motoru, opancéřování vany, náhradní průzory ze skla značené orlicí, celý vrchní průhled řidiče s částečnou točnou pro MG42, zásobník z MP44, části dřevěné lavice, výměník asi oleje z mědi, nářadí - sekera i s násadou, kryt světla v kamufláži značený Bosch. Zimní doplňky, návleky na pásy (drapáky), polovina převodovky, část podlahy okolo kardanu - (slzičkový plech), kompletní kulisa řazení i s ruční brzdou, ruční násadkový granát, části plynových masek, polní lampička s přírodní slídou ve velmi zachovalém stavu ještě i s nápisy, a spousta dalších hezkých věcí, jako byl např. v půli přeražený MG42 (částečně jsem ho již porovnal), Takže jak už jsem říkal v mém článku prostě "kop života".
Zdá se mi, že jsem se více rozpovídal, takže dále.
Když jsme to pěkně vybílili a bylo nám jasné, že už tam nikde nic ani nepípne, tak jsme ačkoli neradi tuto hezkou jámu opět vytažením mé podlážky zaplavili. Tato druhá akce trvala asi okolo 5 hodin, jako ta první, zase jsme usilovně pracovali, ale opět se naše úsilí a píle vyplatila, ikdyž bahnem jsem smrděl ještě několik dní.
Za tyto úlovky to ale stálo, protože to co jsem našel v podstatě za dva dny, ikdyž s 1roční pauzou, tak to třeba někdo nenajde za celý svůj hledačský život. A co se týče zachovalosti většiny těchto věcí, ani nemluvě.
Doufám, že se můj článek bude aspoň trochu líbit, ikdyž je trochu obsáhlejší, ale v kratší verzi by to nešlo nasvětlit, tak jak to doopravdy proběhlo. I tak jsem to již trochu zkrátil, aby toho nebylo tolik. Takže ještě jednou pro všechny, co chtěli můj článek, tak tady ho máte.

S pozdravem Liška

P. S. Když jsem ty nálezy ukázal pamětníkovy, který mi dal zhruba tip, nevěřil vlastním očím, co tam všechno zůstalo. Myslel, že to všechno odvezli a ono ejhle? Tak ahoj.