Konec stříbrné vlny

Zdravím všechny díry zahrabávající mrcasníky.
Nálezem stříbrné koruny (viz předchozí příspěvek) se mi opět otevřela úžasná, , vlna“ a z každého hledání jsem si přinesl něco stříbrného. Nejprve běžný šestikrejcar 1849 z nedalekého políčka, potom starý stříbrný prsten (bez puncu) s iniciálami I. H. na vnitřní straně (uměl by někdo určit stáří?) ze sousedního pole. Další prsten s označením 800 na mě čekal společně s maďarskými knoflíky v rusolágru v lese. Z nočního hledání jsem si přinesl deseti krejcar Maximiliána Josefa III. Bavorského z roku 1774.

Další hledání na nejprochozenějším poli v okolí mi nadělilo nádherný šestikrejcar Lopolda I. z roku 1667 a omšelý dvacetikrejcárek FJI. Ze stejného políčka (dokonce i zhruba místa) další maličký desetikrejcárek FJI. o den později. Následující hledání přineslo opět pyskouna, tentokrát tříkrejcar z roku 1704. Ty dva Leopoldi mi udělaly největší radost. Na třetí noční šichtě přibyl maličký Ferdinand (letopočet bohužel nečitelný).

Povzbuzen těmito úspěchy jsem se vypravil na čtvrtou noční šichtu. Na místo, kde parkuju, jsem dorazil ještě za světla ale na mé vyhlídnuté políčko je to ještě notný kus cesty. A tak si v pohodě vykračuju přes strniště okolních polí ve vysokých zašněrovanýh vojenských botách, vyšisovanou kšiltovku staženou do očí v koutku ležérně zavěšenou cigaretu Lucky Strike. Neoholenou bradu vystrkuju vstříc příjemnému zapadajícímu sluníčku. Připadám si jako velký drsňák a v hlavě mi leží příjemná otázka, co mi stříbrná vlna dneska přinese. Jen tak pro formu k tomu ještě mávám detíkem a tu pohodu podzimního podvečera si opravdu užívám.

Místní políčka jsou od sebe oddělena různými remízky a kanálky, a tak mě napadá, že bych si mohl udělat malou zacházku a prozkoumat jedno pole, které je za pár keříky a hustým rákosím hned vedle. V trávě vidím prošlapanou cestičku a tak se po ni sunu dolů ke středu kanálku. Cestou jsem do něj párkrát nakouknul a moc vody v něm nebylo a na některých místech byl úpně suchý. Tady na pohled trošku vody je, ale mezi oběma břehy leží plastový kanystřík (přesně na mezikrok), asi aby se nenamočila ani podrážka, a tak jsem na něj s důvěrou vstoupil… a propadl se až po prsa do blátivé smradlavé břečky!!! Cigareta mi odplavala, lopata zmizela někde v baně, z detíku upadla jednotka (naštěstí na protější břeh) a napnutý drát od sluchátek mi schodil čepici a skoro uřízl ucho. Prostě katastrofa.

Honem jsem se vyškrábal ven a přemýšlel co dál. Nejprve zkontrolovat škody. Telefon a doklady přežily dobře. Mám ve zvyku je balit do igeliťáku (dobrý zvyk), bankovky v peněžence jsou vlhké, ale bahno na nich není (uf! ), klíče od bytu i klíčky od auta mám. Doufám, že bude centrál fungovat (fungoval), ale krabička cigaret a sirky jsou k nepotřebě. Škoda – tohle by bylo na cigáro. Lopatu se mi podařilo z tůně vytáhnout. Vodu mám všude. Do bot se dostala dírkami na tkaničky, kalhoty mají všechny kapsy plné bahna (v kterém se ještě mrskají maličké červené žížaly či co to je – fuj! ). Boxerky, triko i mikina kolem pasu jsou nacucané hnědozelenou břečkou. Smrdím hůř, než Třeboňský kapr po výlovu. Tak co dál???

Zpátky k autu to mám tak kilometr, ale nějak si neumím představit, že bych si do něj takhle sednul, nebo jel nahý a po sídlišti pak běžel domů ještě za světla jako úchyl. Nejlepší bude nejprve trochu oschnout a počkat až padne tma, pak se uvidí. A tak s pocitem spráskaného psa (ale na druhou stranu jako opravdový tvrďák) vyrážím na pole vstříc svému původnímu plánu. Hlína se mi lepí na mokré boty, které jsou každým krokem větší a těžší. Připadám si jako potápěč s olověnými podrážkami a tak se ploužím polem a čekám ještě hodinu a půl na tmu. Nálezy mi jsou v tuhle chvíli jedno, přesto mi pod cívkou pípnou dvě maličké stříbrné grešličky. Vlna stále funguje. Dřív než tma přichází ochlazení, a tak drkotaje zuby ukončuji výpravu, která začínala tak dobře. Na sedadlo v autě dávám natřikrát přeloženou celtu a jedu domů. Jak mě přivítala manželka si asi každý dokáže představit (přeci grogem).

A tak skončila má stříbrná vlna. Na další hledání nejdu, protože mám nejhorší chlapskou nemoc – rýmičku. Ale nikdo mě ošetřovat nechce :-)
Paul2