Kousek od Jablonné

Při mém víkendovém pobytu na oslavě narozenin na chatě švagrové v Jablonné u Příbrami jsem sebou měl přibalen samozřejmě i detektor. A tak mne zaujalo vyprávění o posledním střetu vojsk: německých SS, partyzánů a vojsk rudé armády. Tak jsem nelenil a vydal jsem se do nedaleké obce Slivice. Propátral jsem jen zběžně přilehlé lesy a navštívil místní památky. Nutno dodat že krajina je velice malebná a přálo i počasí. První co mne zaujalo při příjezdu do Slivice byly tyto tři kříže v těsné blízkosti silnice. Slivice – smírčí kameny (kříže). Obec leží jihovýchodně od Příbrami, při silnici č. 30, kříže se nacházejí na paloučku cca 20 metrů vedle silnice. Pohled na kříže směrem k silnici.

Kříže jsou usazeny tak aby nápisy a reliéfy směřovaly čelem k obci.

Kříž č. 1 
Výška (cm) 70
Šířka (cm) 46
Tloušťka (cm) 13

Na kříži jsou písmena: "DOI H SFR", reliéfy srdce, křížku a lebky se zkříženými hnáty.

Kříž č. 2 
Výška (cm) 92
Šířka (cm) 49
Tloušťka (cm) 15

Reliéfy na kříži: křížek, nečitelná skladba písmen, pravděpodobně letopočet a lebka se zkříženýmí hnáty.

Kříž č. 3
Výška (cm) 88
Šířka (cm) 65
Tloušťka (cm) 14

Na břevnu kříže jsou zbytky nečitelného nápisu snad v hebrejštině a snad letopočet 1142?

Na druhé straně silnice, naproti těmto kamenům stojí kaplička ve stínu staleté lípy.

Při přesunu směrem k Milínu mne poli mezi Slivicí a Milínem zaujal další památník na doby minulé a patrně i němý svědek oněch posledních květnových bojů.

Pátrání v lese nepřineslo nijak velké úspěchy tak alespoň k dokreslení krajiny několik záběrů na německé obranné linie.

Po příjezdu do Milína jsem navštívil památník u kterého se nachází plán rozmístění vojsk a způsob útoku.

Tolik k mé návštěvě Milína a Slivice. Stále jsem přemýšlel jestli své myšlenky a pocity z tohoto výletu mám poskytnout dál či nikoliv. No snad jsem tímto článkem někoho potěšil. Dále jsou informace které se mi podařilo získat z Webu a článků, aby tak informace mohli doložit a zároveň podtrhnout to co se událo na sklonku války v kraji u Příbrami.

Bitva u Slivice 11. 5. – 12. 5. 1945

Ač druhá světová válka v Evropě oficiálně skončila 8. května 1945, na našem území se stále tvrdě bojovalo. V Praze vrcholilo povstání a směrem na západ se přes Čechy stahovaly poslední zbytky ustupujících německých armád, civilistů v tu dobu již pro spojenecky orientovaných vlasovců probojovávajících se do amerického zajetí. V prostoru zároveň operovaly jednotky revolučních gard a partyzánů, průzkumné skupiny americké armády i postupující rudoarmějci. Tato situace vedla k mnoha ozbrojeným střetnutím v takřka posledních okamžicích války.

Nejvýznamnější z nich a zároveň i poslední vojenská operace druhé světové války na evropském kontinentě proběhla až v noci z 11. na 12. května v prostoru Slivice - Milín - Čimelice na Příbramsku. Vzhledem k po kapitulačnímu uzavření nedaleké demarkační čáry, které dosáhli v těchto místech Američané již 7. května, se zde opevnilo početné a dobře vyzbrojené uskupení vojsk SS generála a SS-gruppenführera Karl von Pücklera, velitele Waffen-SS v Čechách a na Moravě, který si chtěl vynutit následný vstup na americkou stranu. Proti nim se rozhodl zasáhnout místní nepříliš početný a jen lehce vyzbrojený oddíl Smrt fašismu zformovaný okolo sovětského desantu kpt. J. A. Olesinského. Partyzánský pokus o útok byl však v průběhu dopoledne 11. května Němci v prostoru Slivice krutě a nemilosrdně potlačen. To se ale již do oblasti přesunovaly i první ruské jednotky, které vstoupily do závěrečné fáze bojů. Sověti přešli do vlastního útoku až po silné dělostřelecké a raketometné přípravě v průběhu odpoledne a následující noci. Poslední výstřely u Slivic tak utichly až kolem 3. hodiny ranní. Tečku za bojovou činností však udělala kapitulace gen. von Pücklera podepsaná v Čimelicích již v 1.30 hodin 12. května, která byla zároveň i poslední kapitulací druhé světové války podepsanou na našem kontinentu. Pro ilustraci velikosti této operace lze uvést, že po skončení bojů padlo do zajetí 6000 Němců.

Památník slivických bojů, zbudovaný v roce 1970 podle návrhu akademického architekta Václava Hilského.



Kostel sv. Petra ve Slivici

Součástí Milína je farní osada Slivice. Již z dálky na sebe upozorňuje 21m vysoká mohutná věž historického kostela sv. Petra. Prozrazuje rázovitou stavbu doby Karlovy. Střílnovitá okna a masivní zdivo hlavní věže o síle 1,75 m potvrzují domněnku, že stavba měla také účel obranný, neboť se nalézá nedaleko Zlaté stezky, která měla odjakživa strategický, obchodní, dopravní, ale i vojenský význam. První zmínka o slivické osadě pochází z roku 1362, kdy na faru Sliwitz byl dosazen kněz Václav. V roce povýšení Příbrami na královské horní město majestátem císaře Rudou II. z 20. listopadu 1579 se v listině osada uvádí jako "Soli" (latinský výraz solitudo - samota). Lesy svým souvislým porostem sahaly kdysi až k samotné věži chrámové. V katastrální mapě panství milínského z 18. století jsou o tom důkazy. Z důležité listiny, objevené profesorem Janem Janšou z Příbrami, je patrno, že zakladatelem kostela sv. Petra není nikdo jiný než první arcibiskup pražský Arnošt z Pardubic. Rozhodnutí o právu patronátním je datováno dnem 3. března Léta Páně 1362. V dávné minulosti stála vedle kostela pouze fara a dvě poustky. Až teprve po roce 1826 bylo přikročeno ku stavbě obytných domů. Bylo to převážně z důvodů bezpečnostních. Dne 23. července 1639 byl slivický kostel dobyt a vyloupen Švédy. Pronikli sem od Strakonic pod vedením českého exulanta Radslava Měsíčka z Výškova a Slatiny. V roce 1696 byl kostel za přispění pánů z Říčan obnoven a na dva z oltářů umístěn jejich erb. V srpnu roku 1866 za války prusko-rakouské "hostila" fara několikrát pruské vojsko. Byli tu vojáci z Pomořan se svým hejtmanem, pruští lékaři z Westfálska i vojíni 65. rýnského pluku. Vojsko postupně Slivici opouštělo. Definitivně v září 1866 po uzavření míru...

Večer 22. září 1917 se rozezněly naposledy společně tři slivické zvony. Dva z nich byly sňaty, aby jich bylo použito pro válečné účely. Byl to zvon sv. Petra a sv. Pavla z r. 1758 (přelitý r. 1876 a menší zvon z r. 1757). Zvony byly obětovány mašinerii 1. světové války. Třetí zvon se dočkal osudů druhé světové války. Byl svědkem posledního jejího dějství, které se odehrálo na území mezi slivickou osadou a obce Milín 11. -12. května 1945.

Při posledním bojovém střetnutí mezi sovětskou a německou armádou tu v noční dělostřelecké přestřelce dopadl jeden granát i do presbytáře slivického chrámu.

Věž slivického kostela tehdy byla využita i jako vojenská pozorovatelna. V průběhu bitvy při partyzánském střetu s nepřítelem se načas stala i palebným stanovištěm... Ostřelována byla i budova slivické fary.

Slivický kostel se stal také pohřebištěm mnoha okolních šlechtických rodů (Běšínů, Hupků, Měsíčků, Chanovských, Bechyňit z Lažan aj. ). Dva zachovalé náhrobníky jsou z let 1590 a 1618.



Pamětní spis

Poslední střely druhé světové války 11. května 1945. V nočních hodinách ze dne jedenáctého na dvanáctého května roku 1945 skončila v krajině mezi osadou Slivice a městečkem Milín poslední bitva druhé světové války v Evropě. Do stěny slivického kostela dopadl jeden z posledních dělostřeleckých granátů této památné bitvy. Vítěznou palbou děl a „kaťuší" Rudé armády vojsk generálporučíka K. V. Svidorova, byl zničen poslední houževnatý odpor nacistických vojsk generála Schörnera.

Při ostřelování německých pozic, soustředěných mimo jiné i v osadě Slivice, bylo zasaženo i zdivo chrámu. V masivní zdi vznikl po nárazu nepatrný kráter, větší škody tímto zásahem nevznikly, protože k explozi nálože nedošlo.

Po skončení války byl náboj ze zdiva odstraněn, pyrotechniky zneškodněn a do místa dopadu byla zasazena symbolická střela (cvičný školní náboj) na paměť budoucím generacím. Přesné datum výměny střely není dochováno, oprava fasády a zahlazení škod války na budově bylo provedeno v roce 1947. Při následné opravě omítek na počátku sedmdesátých let bylo pod střelou ve fasádě zhotoveno památné datum bitvy 11.5.1945.

V roce 1965 navštívil toto památné místo generálporučík K. V. Sviridov. Z jeho podnětu byl vybudován na návrší mezi Slivicí a Milínem Památník vítězství, který byl odhalen dne 10. května 1970, k příležitosti 25. výročí památné bitvy.

Dne 9. června 1981 navštívili Milín veteráni Velké vlastenecké války M. Kirpičev a N. Arsinin. Z jejich podnětu došlo k podrobnému průzkumu a rekonstrukci místa dopadu střely. 17. června 1981 byla provedena odborná expertiza náboje, který byl za tím účelem vyjmut ze zdiva. V místě uloženi ani v náboji nebyly nalezeny žádné písemné doklady. Školní - cvičný náboj německé výroby, pocházející z válečné kořisti Rudé armády, byl po odstranění cvičné náplně použit k uloženi tohoto pamětního spisu.

Duplikát tohoto pamětního spisu je uložen v archivu milínské kroniky.

Zdroje:

http://farnost. slivice.cz/
http://cs. wikipedia. org/wiki/Bitva_u_Slivice + vyprávění místních obyvatel

Foto: Cobra Kill