Kouzelná půlka

Poslední lednovou sobotu byla opravdu zima. Všichni kolegové zbaběle odřekli domluvené hledání, a tak jsem na celodenní výlet do zamrzlého lesa vyrazil sám. Dopředu mě hnala utkvělá předtucha, že dnes by mohlo něco padnout. Snad to taky znáte.
Docela mě to táhlo do jednoho rusolágru, kde se mi před rokem v zimě podařilo kopnout pár stříbrňáků, kokardu WH a trochu německých drobností. V létě se tam docela dost kácelo, a tak zmizelo i neprostupné křoví a ostružiní, které zatím úspěšně bránilo každému hledači prozkoumat terén pod ním.
Po příjezdu na místo ale nic neprobíhalo podle očekávání. Vytoužená paseka byla obehnána novým drátěným plotem a v okolí dvě party lidí stále řezaly dřevo. Tak jsem se stáhl hlouběji do lesa. Celé dopoledne jsem běhal v zasněžených houštinách jak magor a neměl jsem NIC. Ani celtový knoflíček. Jen zmrzlé ruce, tváře a pořádně mokro v botách. Ke všemu mi došly baterky a matičky na spodním krytu ne a né povolit. Nedá se nic dělat, musím domů pro kleště.
Doma nebyl nikdo. Manželka vyrazila na odpolední procházku s foxem, oběd voněl z trouby a bylo tam krásně teplo. Hodně to svádělo natáhnout se v klidu na gaučík a v dalším hledačském debaklu už nepokračovat. Ale ten červík z rána tam stále hlodal. Nakonec odhodlání zvítězilo.

Sednul jsem znovu do auta a přemýšlel, kam dál. Dalších 40 kilometrů už se mi jet nechce a navíc do setmění zbývají maximálně tak tři hodiny. Volba padla na zastrčené místo nedaleko, kde se mi v loni podařilo najít dvě známky, kokardy LW a dalších pár zajímavých věcí. Mám to tam sice už prochozené, ale co kdyby?
Na malé zarostlé mýtině jsem se snažil asi tak hodinu s velmi hubeným výsledkem. Barva už byla z minula pryč (podařil se jen jeden kropenatý knoflík), ale sem tam lupe ve sluchátkách ještě železo. Vytahuji německý stanový kolík a rozpadlé části vnitřku muniční bedny. Nohy mě v mokrých botách pěkně zebou, rukavice se vždy přilepí na kovovou tyč detektoru, když se sehnu k díře. Je na čase to zabalit.
Ještě zkusím po neznatelné lesní pěšince kousek dál do lesa, ale tak hluboko už nic nebude. Ale bylo! Nejprve francouzká nábojnice 8x50R Lebel. Je válečná, to je dobré znamení. Pak pár pfeniků, kropenaté knoflíky, další nábojnice a …. Najednou mám v ruce půlku známého oválku!!! Celým tělem mi projela eufórie. Předtucha z rána opět nezklamala. Mokro v botách je rázem zapomenuto a další hodinu se horečnatě motám na fleku a zkouším najít druhou polovinu. Chci celou, ale dohledat zbytek se mi nedaří. Pak už padá tma a tak odjíždím domů jen napůl spokojen. Až tam jsem zjistil, že celou známku mám! Je jenom přehnutá, ale nepraskla. Na jedné straně byla přimrzlá hrouda hlíny, a tak mi v lese nepřišla silnější. Z poloviční radosti se rázem stala radost plnohodnotná. Rovnat ji nebudu, zůstane v nálezovém stavu.

V neděli jsem se dostal do lesa až na chvilku odpoledne. Tentokrát jdu už najisto a po tenké cestičce se vydávám ještě hlouběji do lesa. Chvíli je detektor ticho, ale pak na nevelkém plácku je to signál na signálu a samá barva. Tady ještě nikdo nekopal. Jak se ukázalo, naprostá většina zvuků jsou patrony. Některé celé, ale nejvíce jen nevystřelené nábojnice s vylomenou střelou a vysypaným prachem. Že by se tenkrát takhle bavily děti?
Po Rusech ani stopa (žádný Tokarev) a tak mě nic jiného nenapadá. To by tu mohl být i nějaký odznáček. Ten se ale nekoná. Místo něj mám zhruba mezi padesátou a šedesátou patronou další známku! Ta je sice na první pohled celá, ale čas a lesní půda se na ní dost podepsaly. Dokonce jsem si po prvním očištění v lese myslel, že je prázdná.
Luxuju ještě okolní terén a tahám další a další hilzny, až je pod cívkou ticho, ať jdu na kteroukoliv stranu. Nakonec zbývá přihrnuté díry náležitě zamaskovat a hurá domů. Není to přesně odkud se zdá, a tak v klidu nechávám, , vševědoucí“ mudrlanty dumat a s nadějí běhat po 1000x proběhaném lese. Já jsem s tímto mrazivým víkendem víc než spokojený.

Na další dohledávku jsem si vyšlápl až o týden později. Počasí se výrazně vylepšilo, ale nálezy se výrazně pohoršily. Rozšířil jsem oblast hledání a vytáhl jsem torzo opaskové přezky LW, další prázdné patrony a pár mincí. Asi nejlepším nálezem byly dva školní Mausery a tři belgické válečné mince s dírou (o kterých jsem si původně myslel, že to jsou jen podložky).
Paul2