Krásní, temperamentní,silní, pracovití, rychlí, přátelští jsou ko

Zima nám hledačům příliš nepřeje a mě, milovníkovi tepla obzvlášť. Prohlížím nálezy na DW zpětně a napadá mne, že část jich souvisí s koňmi jako podkovy, faléry-ozdoby, součásti postrojů, vybavení jezdců a vozků, části povozů a kočárů atd. Zde se objevují názory na koně velké a malé, pracovní i kočárové, jezdecké apod. Tak si říkám koně provází člověka od nepaměti a také je jich spousta plemen (uvádí se asi 400) a co se na to trochu mrknout zjednodušeně pro pochopení některých pojmů, protože způsob třídění je podle řady hledisek a podrobně to lze najít v knihách i na internetu. Já chci jen jednoduchý laický pohled a tak to zkusím popsat zde.

Dělení podle společného prapředka (genetického původu) na koně: 1.Stepní (mongolská-primitivní) název: kertag (Przewalski)viz. foto



2.Východní( teplokrevní) (orientální) název: tarpan (vyhuben, foto jednoho z posledních v 19.stol. ) podskupiny: iránští, arabští, starošpanělští, angličtí.



3.Západní (chladnokrevní)(lesní) název: kůň okcidentální(nežije, ale mohl vypadat podle maleb v Niaux dle fota) jako potomci sem patří např. Belgický, norický, shirský atd



4.Severská (nordická) název: Eguus gracilis známí pod názvem pony např. Shetlandský pony, welšský pony, hucul atd.



Tak tolik o původu našich koní a nyní něco k dalšímu rozdělení koní podle účelu potřeby, pro který jsou šlechtěni. Můžeme hovořit o koních pro účel války, ceremoniální obřady, práci všeho druhu tj. tažní a sportovní. Tedy podle potřeby použití pak jsou někteří koně vhodnější a jiní méně vhodní. Můžeme si vybrat ze tří následujících skupin :

-chladnokrevníci: koně klidní, spolehliví s mírným temperamentem obvykle s bohatou hřívou, robustní, kostnatí a svalnatí určení pro práci. Jako příklad na obr. Slezský norický kůň



-teplokrevníci rovnocenně polokrevníci: lehčí stavba těla, ohnivější temperament křížením domácích plemen s plnokrevníky.



plnokrevníci: Chovají se po staletí jako potomci plnokrevníků. Nesmí se křížit s jiným koněm než plnokrevníkem. Např. Anglická plemenná kniha je uzavřená což znamená, že připsání nového plnokrevníka je možné jen z potomků uvedených v plemenných knihách. Tyto koně mají ušlechtilou stavbu těla a ohnivý temperament. Jsou tedy vhodní hlavně pro sport a ceremoniální obřady.



Již lidé dávných civilizací pochopili možnosti koní a postupně je začali využívat. Z počátku se jednalo o zápřah koní do různých povozů. Známe bojové povozy ze starého Egypta i jinde na východě. Možnost koně osedlat se uvádí někdy před 4000 lety v Mongolsku i Číně a nájezdy mongolských hord Kublaj-Chána do Evropy, nebo Hunů jsou všeobecně známé. Pohled na jezdce z východu zřejmě v této době působil podobně, jako když o mnoho let později Indiáni v Americe viděli Cortézovy jezdce v plné zbroji. Ale co v našem česko-moravském prostoru? Můžeme předpokládat, že v ranných dobách chovu koní probíhalo křížení chovů chaoticky a bez plánovitých zásahů. Zásadní obrat nastal 13.8.1763 kdy pro RU vydala císařovna Marie Terezie patent, který řešil celkovou organizaci chovu koní v RU. Vážnost patentu potvrzuje fakt, že jej podepsala císařovna osobně a tak položila základ hippologie (chovu koní) v RU. Vznikly první hřebčíny např. 1772 Radovec, 1785 Mezohegyes a také na Moravě Hejčín u Olomouce a jiné. Samozřejmě vše řídila armáda např. Hejčín řídil štábní důstojník, pak 3 nižší důstojníci, 2 kováři a 82 ošetřovatelů na 45 hřebců, ale počet hřebců dále narůstal, protože pro armádu to byla strategická záležitost.

Každá válka v této době měla nejen padlé vojáky, ale i koně. V roce 1916 bylo armádě jen na Moravě odveleno 30 505 koní, což byla čtvrtina celkového stavu koní na Moravě. Ve druhé světové válce taková potřeba již nebyla. Při vzniku ČSR byli velitelé hřebčínů většinou cizí státní příslušníci a po jejich odchodu byli nahrazeni českými lidmi. Zde nastává střet názorů na šlechtění koní zda rozvíjet koně chladnokrevné nebo teplokrevné. V neprospěch chladnokrevných koní nahrává kolektivizace a nástup zemědělské techniky v 50 letech hlavně traktorů. Ale naštěstí se poptávka po těchto plemenech opět zvyšuje v lesnatých krajích a v posledních 20 letech se situace mění k lepšímu i zásluhou vstupu soukromých vlastníků. Dnes se uvádí počet koní na celé zeměkouli asi 65 milionů.

V závěru opět upozorňuji, že vše je jen pro nás laiky ve velmi zjednodušené formě. Tímto chci jen poukázat na to, až zase najdete v zemi věc, která souvisí s koněm nezapomeňte, že se zde vyvíjí po dlouhá tisíciletí souběžně s člověkem.