Krátký nástin vývoje zámků ručních zbraní

S užitím střelného prachu k vymetení střely hlavně bylo nutné jeho náplň zapálit. V počátcích se děla, stejně tak ruční zbraně, nabíjely prachovou náplní a poté střelou ústím hlavně. V zadku hlavně byl vyvrtán úzký otvor, tzv. zátravka sloužící k přenosu plamene na prachovou náplň v okamžiku výstřelu. Nejprve bylo odpalování prováděno ručně tak, že střelec přikládal hořící doutnák k otvoru. U větších kusů to šlo, ale jednotlivec měl chvíli výstřelu značně komplikovanou.
Během 15. století se začalo odpalování mechanicky zdokonalovat. Doutnák se vkládal do lomeného železného držáku, který byl připevněn k pažbě a pohyboval se na ose jako páka. Druhý konec sloužil jako spoušť, když byla zmáčknuta, sklonil se držák s doutnákem k otvoru v hlavni, tj. zátravce a došlo k výstřelu. Tak fungoval doutnákový zámek (obr. 1).
Snaha o zlepšení odpálení šla dál a objevil se kolečkový zámek (obr. 2). Hlavní součástí toho-to zámku bylo pero pevně spojené převody s kolečkem a spouští tak, že natažením se kolečko otočilo a pero napjalo, zmáčknutím spouště se kolečko roztočilo, přičemž se k němu sklonil kohout držící v čelistech kus pyritu. Točící se kolečko kříslo o pyrit, jiskra dopadla na prach na pánvičce zámku, plamen dále prošlehl do zátravky v hlavni. Střelec natahoval zámek klíčem na hraněné hřídeli kolečka. Zmínky o tomto zámku pocházejí zhruba od 20-tých let 16. století.
V polovině 17. století se ručnicím dostává nové technické vymoženosti: křesadlového zámku (obr. 3), který pohyblivým kohoutem s křesacím kamenem, kterým byl pazourek, vykřesal po stisknutí spouště z ocílky jiskru. Ta dopadla na pánvičku a zbytek je nabíledni. Křesadlové zámky byly několika typů, zpravidla určované zemí výroby.
Roku 1807 dostal Alexandr Forsyth patent na první typ zámku perkusního, od něhož vedla cesta k perkusním zámkům (obr. 4) na měděné roznětky,, kapslíky“. V Praze na Žižkově je začali roku 1825 dva Francouzi-podnikatel Louis Sellier a chemik Nicolas Bellot. Roznětky z Prahy putovaly i za oceán a byly všeobecně známé na Divokém západě pod názvem,, esbí“ podle výrobce. Perkusní zámky znamenaly kvalitativní skok ve spolehli-vosti střelby a jednoduchosti ovládání. Střelec se nemusel modlit za vznik jiskry, černý střelný prach nenavlhal na pánvičce, nebo nebyl sfouknut při větru, střelba byla bezpečnější, střelec nemusel být také ožehnut. Známý šestiranný revolver s otáčivým zásobníkem Colt Navy 1851 byl perkusní s vysouvacím nabijákem pod hlavní. Nábojové komory byly nabíjené zepředu,,, esbí“ zezadu.
Zároveň probíhal vývoj jednotného náboje. Podíleli se na něm Francouz Lefaucheux a Američané Smith a Wesson. Ti nakonec získali patent ne jednotný náboj, složený z kovové nábojnice, roznětky, náplně prachu a olověné střely, tedy v podobě, jak jej známe dnes. Dlužno podotknout, že vývoj byl urychlen přestřelkami s Indiány, v době zlaté horečky a zejména občanskou válkou. Kovový náboj umožnil vznik opakovacích pušek, např. Henry- ho opakovačky s trubicovým zásobníkem (1860). Další známý typ byl model Henry-Winchester vzor 1866. Vraťme se zpět do našich krajů. Zatímco v USA výroba doká- zala aplikovat nejnovější vývoj, v roce 1866 se u Hradce Králové střetly mohutné armády, z nichž rakousko –uherská byla ještě vyzbrojena perkusními předovkami a pruská o něco modernějšími jehlovkami systému Dreyse (obr. 5). Tato puška užívala předchůdce jednotného náboje, musela však mít dlouhou jehlu, aby došlo k nápichu roznětky, jež byla umístěna pod opěrkou naproti dnu-náboj nebyl pevný.
Střet u Hradce Králové přispěl k urychlenému přezbrojení evropských armád a zave- dení jednotného náboje, u dělostřelectva byla zařazena do výzbroje děla nabíjená závěrem zezadu. Byl vyvinut zámek Mauser, jenž pohybem vytahuje prázdnou nábojnici z nábojové komory, dalším vysouvá náboj ze zásobníku i natahuje pružinu zápalníku. Je užíván prakticky dodnes na loveckých kulovnicích či malorážkách.
Staré typy zámků na předovkách, často umělecky ryté s různými motivy patří k nejhezčím dokladům řemeslného umu a zručnosti puškařů či zámečníků a jsou ozdobou mnoha zámků či muzejních sbírek. Jména českých puškařů byla známa v celé Evropě a jejich práce byla vysoce uznávána.