Křesání

Ještě dříve než přejdu k samotnému vysvětlení křesání po fyzikální stránce rád bych se omluvil kacurovi, že mu "fušuju do řemesla", ale v naši minulé diskusi jsem jaksi nenašel prostor abych dostatečně vysvětlil mnou obhajovaný názor, který by mohl zajímat i ostatní návštěvníky tohoto příspěvku a předložit trochu jiný pohled na samotné křesání než jak tu bývá vysvětlováno a to z fyzikálního hlediska.
Fyzikálním základem křesání je celkem složitý proces při němž je důležitý piezoelektrický jev. Jeho podstatou je produkce velmi silných elektrických polí v důsledku deformace krystalové mřížky (např. křemene). Při úderu křesacího kamene o ocílku /nebo naopak/ se mřížka deformuje a vznikne elektrické pole, které se vybije při lokálním elektrickém výboji. Ten zapálí odtrženou a  předehřátou částečku železa z ocílky. Takto vzniklá jiskra se zachytí v námi předem připraveném silně hořlavém materiálu, například v práchnu. /Ocílky se  zhotovují z uhlíkaté oceli. V minulosti se také zhotovovaly z méně kvalitní oceli a křesací část, která se kováním navařovala, byla z kvalitnější oceli. / Co z této celkem učené věty vyplývá pro ty kteří křesadlo používají nebo ne. Ať už jedním nebo druhým způsobem, to znamená úderem ocílky o křesací kámen nebo křesacím kamenem o ocílku dosáhnout odrhnutí částeček železa z ocílky přičemž rána musí být natolik rasantní aby byl vyvolán piezoelektrický jev. Toho dosáhneme nejlépe v případě, že použijeme velmi tvrdého nerostu, nejlépe pazourku jež je kryptokrystalickou formou křemene a který je natolik ostrý a  tvrdý že dokáže částečky železa z ocílky odtrhnout. Je pak samozřejmé, že většina takto vzniklých jisker odlétává směrem ve kterém byly odtrhávány. Toho také docílíme nastavením určitého malého úhlu ostří křesacího kamene. Znamená to  také, že křesací kámen musí být čas od času doostřen, ale jeho ostření je už úplně jiná kapitola.
A ještě něco málo k výtkám, které jsem četl když jsem tu obhajoval způsob křesání úderem křesacího kamene o ocílku. Jedním z hlavních argumentů bylo poranění prstů při statickém držení ocílky. Přikládám několik odkazů kde názorně vidíte, nebo si přečtete, že nic takového nehrozí pokud použijete správný typ ocilky a zároveň ji správným způsobem držíte. Tyto odkazy zároveň ukazují, že některé skupiny ho preferují neboť ho považují za historicky starší, tedy ještě z období kdy se práchno nepoužívalo a oheň byl zakládán přímo na zemi bez zbytečné manipulace s doutnajícím práchnem.

http://buffalodays.cz/clanky/index.php? a=6
http://www.divosi. xf.cz/Rozdelavani%20ohne%20kresanim. html
http://www.youtube.com/watch? v=tSwLly61QJs&feature=player_embedded
http://www.zbroj.info/rozdelavani-ohne-kresanim

A ještě jeden obrázek manufaktury na výrobu křesacích kamenů a jejich sortiment.

P. S.Jen bych chtěl upřesnit, že jsem nikdy ocilkou nevykřesal ani jiskřičku.

ROSSY