Kronika

Koukám že jsi si dal práci!

Znám starou literaturu celkem dost, ale marně jsem zjišťoval o co jde a autora, můžeš něco blíž písnout na mail?
Velká písmena se hůř čtou a pak se mění smysl, gramatika je odhadem kolem 1820.
Jen trochu jsem to skouknul, ale bez změn v interpunkci je to špatně stravitelný text

ZAČÍNÁ SE KRONIKA O MLADÉM VEJVODOVI, KTERAK PŘÁTELÉ JEHO ABI STAV SVŮJ PROMĚNIL JEJ NAMLUVALI.

V krajinách na východ slunce byl jeden Weyvoda velmi bohatý, podle světa vysoce vznešený a urozený, také y pána boha bojící. A měl jedinkého syna Theoffyla, podle těla ušlechtilého, velmi krásného, a nad jiné lidi spanilého: a podle duše ctnostného, šlechetného, a mnohýma dary božími obdařeného. Pro kteréžto jeho ctnosti a dary pánu bohu, y všem dobrým lidem náramně vzáctný, milý a velice příjemný byl. Ten když přišel k létům dospělým, maje hojnost statku, zboží a přátel, i namlouvali ho, a radil k tomu, aby stav svůj proměnil, a manželku sobě pojal, tak aby skrz řádné manželstvo a splození dítek v rod svůj, y dědictví zachovati, a jak rodičům sveym, již věkem sešlím, tak i všechněm přátelům milým, k potěšení býti mohl. Když pak k tomu přišlo po mnohém rozjímání, a bedlivém té věcý uvažování, že týž mládenec přátel svých milých uposlechnouti, v stav svatého manželstva vstupovati, a s pannou sobě zasnoubenou svatební veselí míti měl. Tehdy všech všudy dobrých věci aby byla hojnost, jídla rozličného, pití skvostného, a cožkolivěk k těm hodům bylo náležitého, spůsobil. A pro poctivost takového svatebního veselý sezváni byli mnozý znamenití, dobří a poctivý lidi, knížata, páni, rytířstvo, zemané tu okolní i také lid obecní, aby všichni chudí i bohatí, přítomni jsaouce, těch hodův svadebních a jeho veselí aučastní býti, a zakusiti mohli. I stalo se, když již všecky věci byli přihotovený a hosti y přátelé jeho tu přítomní. I rozpomenul se mládenec že ještě jednoho hosta nemá, a přítomného tu není, kteréhož zváti, a přítomného při svém sňatku míti, že jest velmi velice potřeb, totiž Anjela svatého, kterýž při sňatku Tobiaše mladého, nejvyšším správcem a ochráncem byl, šťastně to manželstvo spojil, a od ďábelství vysvobodil. A myslil na to, kterak, a skrze? podoby? ho mohl neyhodněji poznati, i našel tu cestu, aby pána boha všemohoucího modlitbami svými pokornými za to poprosil, aby mu takového správce, Anjela svatého z nebe seslati, toho veselí milosti mu požehnati ráčil.

O POBOŽNOSTI A DOBROTĚ MLÁDENCE A O POZVÁNÍ ANJELA NA SVATBU.

Mládenec ten vždycky ctnosti, šlechetný a pobožný byl, a pána boha všemohoucího se bál, ženského pohlaví nikdá jak živ skutkem nepoznal, ani kdy požádal. Z dobrého obyčeje vždycky rád a častokrát pánu bohu se modlil. A však v ten den svatebního veselí svého, pro mnohá svá zaneprázdnění a práce, vedle takového obyčeje svého, modliti se pozapomenul. A rozpomenuv se na to blíž hodiny večeře, rychle vsedl na svůj kůň, a sám jediný beze všech služebníků svých, do kostela jednoho, nedaleko tu v podhoří vstaveného jel, na kolena svá i na tvář před pánem bohem svým padl, a před velkým oltářem se rozprostřel, a všý dušy svau i mysl jako někdy druhý svatý Tobiaš, jeho svaté milosti se modlil, pokorně prosil za svatou pomoc, I? za požehnání stavu manželského, y za přítomnost toho hosta drahého Anjela svatého. A stalo se když své modlitby dokonal uslyšán jest v své prozbě. A když se k svým hodovníkům vracoval, udalo se mu tudy stezkou velmi úzkou, kteráž přes nějakou horu vedla, jeti. A ohledše se na stranu, uzřel tu starce nějakého jako jabloň šedivého, velmi šlechetného, na bílém mezku sedícího, bílým a skvoucím ra(u)chem oděného, a jasnou tváři okrášleného. Kterýžto starec hned toho mládence laskavě pozdravil, a on jemu s velkou počestností za poděkování učinil, oznamuje mu přitom že jest den svatebního veselý jeho, a že ho též žádá při tom sňatku býti přítomného. Ale starec jakoby mu toho odpíral, vždy dále s ním jel a rozmlouval, až se mládenci vždy víc a více líbil, tak že jinačejšího jej býti, nežli člověka poznal. A přes to vždy uctivě a žádostivě prositi ho nepřestával, aby nim nezhrzel, ale spolu s nim mezi pány a přátele jeho se vypravil, i také kdoby byl, a které jest jméno jeho, aby mu oznámil. I dí starec. O mládenče ctný, jistě domyslil si se dobrého, žes pamatoval na pána boha stvořitele svého, neb hosta, za kteréhož si žádal jeho, teď ho sobě již máš přítomného, a věz, kdožli co začíná bez něho, že nikdá nemívá prospěchu šťastného. I porozuměv mládenec, že jest v své pokorné modlitbě od boha uslyšán, zradoval se, a velebě boha zvolal: řka Ay?? díká?? budiž pánu bohu všemohaucímu, i také tvé milosti, že si tuto hodinu k mé potřebě, k mému polehčení, k mé veliké radosti a potěšení, božím působením a jeho svatou vůlí se mě přijíti ráčil. Z toho poznávám že mé toto předsevzetí a svatební veselí s jeho jistou vědomost(í) a chtěním se děje, a že jistotně chtíti ráčí, aby tyto mé hody se vší počestností uctivě se začali i dokonali, tak aby jednomu každému jeho čest, a všecko což na koho náleží, se vším dostatkem udělováno bylo, a aby k tvému rozkázání všecky věci při mém sňatku jíti, a řádně řízený býti mohly. A to řekše toho starce objal, políbil a z pravého srdce uctivě za to prosil, aby již při těch hodech péči měl, a ty všecky věci vedle své líbezné vůle jako nejvrchnější správce a mocný hospodář spravoval, ………

řídit služebníky, úředníky, a kdo čím má přisluhovati nařídil a rozdělil, řka: Tvé vůli všecko se má státi, a tvého rozkázání všichni budou poslouchati. Starec mládencem nepohrzev s ním jel, jeho práce se ujal, a tak vedle jeho víry a snažné žádosti, ve všech věcech šťastný prospěch při všech hodech se jest.

Znám starou literaturu celkem dost, ale marně jsem zjišťoval o co jde a autora, můžeš něco blíž písnout na mail?
Velká písmena se hůř čtou a pak se mění smysl, gramatika je odhadem kolem 1820.
Jen trochu jsem to skouknul, ale bez změn v interpunkci je to špatně stravitelný text

ZAČÍNÁ SE KRONIKA O MLADÉM VEJVODOVI, KTERAK PŘÁTELÉ JEHO ABI STAV SVŮJ PROMĚNIL JEJ NAMLUVALI.

V krajinách na východ slunce byl jeden Weyvoda velmi bohatý, podle světa vysoce vznešený a urozený, také y pána boha bojící. A měl jedinkého syna Theoffyla, podle těla ušlechtilého, velmi krásného, a nad jiné lidi spanilého: a podle duše ctnostného, šlechetného, a mnohýma dary božími obdařeného. Pro kteréžto jeho ctnosti a dary pánu bohu, y všem dobrým lidem náramně vzáctný, milý a velice příjemný byl. Ten když přišel k létům dospělým, maje hojnost statku, zboží a přátel, i namlouvali ho, a radil k tomu, aby stav svůj proměnil, a manželku sobě pojal, tak aby skrz řádné manželstvo a splození dítek v rod svůj, y dědictví zachovati, a jak rodičům sveym, již věkem sešlím, tak i všechněm přátelům milým, k potěšení býti mohl. Když pak k tomu přišlo po mnohém rozjímání, a bedlivém té věcý uvažování, že týž mládenec přátel svých milých uposlechnouti, v stav svatého manželstva vstupovati, a s pannou sobě zasnoubenou svatební veselí míti měl. Tehdy všech všudy dobrých věci aby byla hojnost, jídla rozličného, pití skvostného, a cožkolivěk k těm hodům bylo náležitého, spůsobil. A pro poctivost takového svatebního veselý sezváni byli mnozý znamenití, dobří a poctivý lidi, knížata, páni, rytířstvo, zemané tu okolní i také lid obecní, aby všichni chudí i bohatí, přítomni jsaouce, těch hodův svadebních a jeho veselí aučastní býti, a zakusiti mohli. I stalo se, když již všecky věci byli přihotovený a hosti y přátelé jeho tu přítomní. I rozpomenul se mládenec že ještě jednoho hosta nemá, a přítomného tu není, kteréhož zváti, a přítomného při svém sňatku míti, že jest velmi velice potřeb, totiž Anjela svatého, kterýž při sňatku Tobiaše mladého, nejvyšším správcem a ochráncem byl, šťastně to manželstvo spojil, a od ďábelství vysvobodil. A myslil na to, kterak, a skrze? podoby? ho mohl neyhodněji poznati, i našel tu cestu, aby pána boha všemohoucího modlitbami svými pokornými za to poprosil, aby mu takového správce, Anjela svatého z nebe seslati, toho veselí milosti mu požehnati ráčil.

O POBOŽNOSTI A DOBROTĚ MLÁDENCE A O POZVÁNÍ ANJELA NA SVATBU.

Mládenec ten vždycky ctnosti, šlechetný a pobožný byl, a pána boha všemohoucího se bál, ženského pohlaví nikdá jak živ skutkem nepoznal, ani kdy požádal. Z dobrého obyčeje vždycky rád a častokrát pánu bohu se modlil. A však v ten den svatebního veselí svého, pro mnohá svá zaneprázdnění a práce, vedle takového obyčeje svého, modliti se pozapomenul. A rozpomenuv se na to blíž hodiny večeře, rychle vsedl na svůj kůň, a sám jediný beze všech služebníků svých, do kostela jednoho, nedaleko tu v podhoří vstaveného jel, na kolena svá i na tvář před pánem bohem svým padl, a před velkým oltářem se rozprostřel, a všý dušy svau i mysl jako někdy druhý svatý Tobiaš, jeho svaté milosti se modlil, pokorně prosil za svatou pomoc, I? za požehnání stavu manželského, y za přítomnost toho hosta drahého Anjela svatého. A stalo se když své modlitby dokonal uslyšán jest v své prozbě. A když se k svým hodovníkům vracoval, udalo se mu tudy stezkou velmi úzkou, kteráž přes nějakou horu vedla, jeti. A ohledše se na stranu, uzřel tu starce nějakého jako jabloň šedivého, velmi šlechetného, na bílém mezku sedícího, bílým a skvoucím ra(u)chem oděného, a jasnou tváři okrášleného. Kterýžto starec hned toho mládence laskavě pozdravil, a on jemu s velkou počestností za poděkování učinil, oznamuje mu přitom že jest den svatebního veselý jeho, a že ho též žádá při tom sňatku býti přítomného. Ale starec jakoby mu toho odpíral, vždy dále s ním jel a rozmlouval, až se mládenci vždy víc a více líbil, tak že jinačejšího jej býti, nežli člověka poznal. A přes to vždy uctivě a žádostivě prositi ho nepřestával, aby nim nezhrzel, ale spolu s nim mezi pány a přátele jeho se vypravil, i také kdoby byl, a které jest jméno jeho, aby mu oznámil. I dí starec. O mládenče ctný, jistě domyslil si se dobrého, žes pamatoval na pána boha stvořitele svého, neb hosta, za kteréhož si žádal jeho, teď ho sobě již máš přítomného, a věz, kdožli co začíná bez něho, že nikdá nemívá prospěchu šťastného. I porozuměv mládenec, že jest v své pokorné modlitbě od boha uslyšán, zradoval se, a velebě boha zvolal: řka Ay?? díká?? budiž pánu bohu všemohaucímu, i také tvé milosti, že si tuto hodinu k mé potřebě, k mému polehčení, k mé veliké radosti a potěšení, božím působením a jeho svatou vůlí se mě přijíti ráčil. Z toho poznávám že mé toto předsevzetí a svatební veselí s jeho jistou vědomost(í) a chtěním se děje, a že jistotně chtíti ráčí, aby tyto mé hody se vší počestností uctivě se začali i dokonali, tak aby jednomu každému jeho čest, a všecko což na koho náleží, se vším dostatkem udělováno bylo, a aby k tvému rozkázání všecky věci při mém sňatku jíti, a řádně řízený býti mohly. A to řekše toho starce objal, políbil a z pravého srdce uctivě za to prosil, aby již při těch hodech péči měl, a ty všecky věci vedle své líbezné vůle jako nejvrchnější správce a mocný hospodář spravoval, ………

řídit služebníky, úředníky, a kdo čím má přisluhovati nařídil a rozdělil, řka: Tvé vůli všecko se má státi, a tvého rozkázání všichni budou poslouchati. Starec mládencem nepohrzev s ním jel, jeho práce se ujal, a tak vedle jeho víry a snažné žádosti, ve všech věcech šťastný prospěch při všech hodech se jest.

Nebylo by více fotek?