Krymští Tataři a ocílka

Jedním z málo publikovaných artefaktů u nás je tato ocílka. Při jejím určování jsme většinou odkázáni na internetové aukce či diskuzní fóra v zahraničí. Jejich datace, původ i účel tam uváděný je mnohdy zavádějící, a protože jsem i já nálezcem jednoho nekompletního typu takovéto raritní ocílky, pokusil jsem se o ní zjistit něco víc.
Největší počet nálezů těchto drobných ocílek pochází z Ukrajiny. Tam je častou lokalitou nálezu Krym a jsou přisuzovány krymským Tatarům. Na Ukrajině i v Rusku je uváděn účel tohoto artefaktu jako ocílka ke křesání -КРЕСАЛА, ОГНИВА - s označením mečovitá či nožovitá ocílka. Presentovány jsou drobné ocílky s křesací částí čočkovitého průřezu s hrotitým zakončením. Někdy jsou ozdobeny bronzovými aplikacemi s bronzovými či železnými kroužky na rukojeti doplněné kloubovým závěsem. S konstrukčně podobnými ocílkami - Osmanli masat - se ovšem můžeme setkat i u jiného národa, jenž ovládal svého času Balkán a s krymskými Tatary sousedil. Byli to Osmané. Tam popisovaný účel takřka totožného artefaktu je zásadně jiný, než se dozvídáme na ukrajinských a ruských stránkách. Jsou to nám dobře známe ocílky na broušení-obtahování nožů.
Z toho, co jsem dohledal, jsou rozdíly ve velikosti - na tureckých stránkách jsem nenašel ani jednu ocílku o velikosti nálezů z Ukrajiny. Ty osmanské odpovídají svou velikostí i dnes používaným ocílkám k broušení nožů. Nemají vždy čočkovitý průřez, jsou i ploché a nejsou hrotité - mají zaoblené ukončení. I dnes se objevují v obchodech pod názvem Balkánské.
Na ukrajinských stránkách jsem četl i několik diskusí o účelu kroužků na rukojeti tamních nálezů, který nedovedli vysvětlit. Naopak u osmanských ocílek je to v popisu jasně vysvětleno. Kroužky vlastně vytváří záštitu, která brání pořezání prstů při broušení nože.
Ocílky křesací, ale i ocílky k broušení nožů musí být z kvalitní oceli. To odpovídá, neboť i u mého nálezu jsem provedl pokus, kde se mi podařilo vytvořit z ocílky permanentní magnet, což na kvalitní ocel ukazuje. Vycházel jsem z jednoduché poučky. Z nízkouhlíkové oceli nejde vytvořit permanentní magnet. Magneticky měkká látka, mezi které patří čisté železo a nízkouhlíkové oceli - ve středověku svářkové železo, i když z feromagnetického materiálu, totiž po zmagnetizování a vyjmutí z vnějšího magnetického pole ztrácí své magnetické vlastnosti.
Důležitým parametrem je rozdílná velikost. Ta u ukrajinských nálezů nesouhlasí se zažitou praxí, kdy se u ocílek k broušení-obtahování nožů uvádí, že jejich velikost by měla odpovídat velikosti broušeného nože. Takto malé ocílky, v jiném tvaru, se dnes občas vyrábí jen k broušení kapesních nožíků. Na samotné Ukrajině se v diskusích o jejich stáří občas uvádí roky trvání Krymského chanátu a výš. V typologiích ruských autorů - odborníků, kteří se zabývají středověkými křesacími ocílkami na Rusi, například A. Kolchina, ovšem nejsou uváděny.
Při vytváření typologie křesacích ocílek jsem přece jenom zařadil i nálezy z Ukrajiny, i když s otazníkem, doplněny o křesací ocílky podobného tvaru z Evropy. Vedla mne k tomu jedna typologie ruská, ze které jsem vycházel, kde takto zařazeny byly. Typologie je sestavena na základě jednoduché klasifikace od S. Stupana, podle něhož jsou všechny křesací ocílky rozděleny do 4 hlavních kategorií: symetrické, asymetrické, jednostranné a oboustranné.
Snad ještě stojí za zmínku, jak se k nám a na sousední Slovensko artefakt, ať už jeho účel byl jakýkoli, mohl dostat. Ve 13. století byl poloostrov Krym součástí Zlaté hordy, a právě tehdy se zde usadili krymští Tataři. Roku 1441 vzniká Krymský chanát, který byl státním útvarem krymských Tatarů až do roku 1783.Už roku 1599 se hordy krymských Tatarů ve službách osmanského sultána dostaly až k Trenčínu, vyplenily široké okolí města, ale přímo do města nevnikly. Druhá fáze tatarského pustošení Horních Uher začala v polovině září 1663 a postihla okolí Topolčan, Bánovic nad Bebravou a město Nitru, která se bez boje vzdala. Rok 1663 byl tragický i pro Moravu. Útoky byly vedeny v několika vlnách v různých částech hranic Moravy. Poslední vedl přes Starohrozenkovský průsmyk. Ten bránilo asi 200 Valachů, ale čtyřtisícové přesile nemohli odolat. Všichni Valaši v boji padli, ale neustoupili. Další tragédií bylo, že po porážce valašského povstání roku 1644 byl valašský lid odzbrojen a neměl se pak ve vnitrozemí Tatarům čím bránit. Tak se krymští Tataři dostali na jihovýchodní Moravu. Tento třetí nájezd zpustošil na Valašsku například Valašské Klobouky, Vsetín, Valašské Meziříčí a do blízkých Vizovic se Tataři přihnali 6. října 1663. Podle mne se právě takto mohla objevit tatarská ocílka i tady u nás na Valašsku.
ROSSY