Kulomety MG34 a MG42

Kulomet patří k prostředkům přímé podpory pěchoty. Na bojišti se již objevil koncem devatenáctého století a posunul rovnováhu mezi útokem a obranou ve prospěch obrany. Pověst nejlepšího univerzálního kulometu ve druhé světové válce získal MG 34 a jeho nástupce MG 42. O jejich kvalitách vypovídá i to, že vlastně slouží německé armádě podnes, i když v poněkud pozměněné podobě s označením MG 3.

Nyní se vraťme k MG 34. Jeho výhodou bylo, že bylo možné jej používat jako těžký i lehký kulomet. Při své poměrně lehké konstrukci odebírala zbraň náboje buď ze „sedlových“ zásobníků nebo z pásů po padesáti kusech. Sedlový zásobník tvořily dva bubny po obou stranách hlavně. K posunu nábojů, které zbraň do nábojové komory střídavě odebírala z obou bubnů, docházelo tlakem pružiny. Do jednoho pásu se vešlo padesát nábojů pospojovaných ocelovými sponami. Pás šlo srolovat a vyjímání nábojů nečinilo potíže. Vzhledem ke dvojí úloze měl kulomet vzduchem chlazenou hlaveň s kruhovými odvětrávacími otvory v opláštění, a ne už onu těžkou a nepružně ovladatelnou vodou naplněnou mezistěnu hlavně jako dřívější těžké kulomety. Byl tedy i v roli těžkého kulometu lehčí a ovladatelnější než jeho předchůdci. Nedostatkem byla samozřejmě nižší účinnost vzduchového chlazení ve srovnání s vodním, a tak se hlaveň při dlouho trvající palbě přehřívala. I proti tomuto nedostatku však existovala pomoc, neboť přehřátou hlaveň šlo pohotově vyměnit. Zbraň se vyráběla v letech 1934 až 1945, i když ji hlavně v pozdějších letech války nahrazoval kulomet MG 42. V lehké úpravě vážil kulomet M 34 11,5 kg, tedy o daleko méně než jeho předchůdce MG 08(62 kg) (viz. horní obrázek). Měl dřevěnou ramenní opěrku, pistolovou rukojeť a přední mířidlo se zářezem ve tvaru písmene V. Účinný dostřel činil 2000 metrů, teoreticky dosažitelná kadence neuvěřitelných 800 až 900 ran za minutu. Tato zbraň dokázala vytvořit neproniknutelnou palební clonu a v řadách nepřátel Německa budila nemalý respekt. Díky svému provedení vynikla zbraň mechanickou tuhostí a odolností a jako taková odstála bez problémů i za nejrůznějších povětrnostních podmínek, v nichž Němci bojovali, počínaje arktickým chladem a žhavou pouští konče.

MG 1


V roce 1940 začal Mauser pracovat na vývoji levnějšího a výrobně jednoduššího nástupce prvního universálního kulometu. V nové zbrani se pak účelně skloubily nejlepší vlastnosti MG 34 se zkušenostmi získanými ze samopalu MP 38/40, který byl výrobně nenáročný. Výsledná zbraň – MG 42 – sestávala velkou měrou z levných a snadno zhotovitelných odlitků či výlisků. Žádné zjednodušení však nesmělo jít na úkor kvality; naopak, MG 42 nebyl jen nejlepším kulometem druhé světové války, neboť vynikal nade všemi kulomety, které kdy byly vyrobeny vůbec. Prostě nádhera sama: kromobyčejná snadnost obsluhy se pojila s mechanickou odolností a spolehlivostí. A kadence? Fantastických 1550 výstřelů za minutu. To staccato se nedalo nepoznat. I tento kulomet měl stejně jako MG 34 pohotově výměnnou hlaveň, ba dokonce ještě snadněji vyměnitelnou: jedinou pružinou stačilo uvolnit! Co do hmotnosti se MG 42 rovnal svému předchůdci, jakož i pásem a sedlovým zásobníkem, takže nebyl problém obě zbraně mezi sebou v boji zaměňovat. I u MG 42 bylo možné několik pásů sepnout dohromady, měly-li být palebné dávky delší. Obě zbraně byly také opatřeny potlačovačem úsťových záblesků, aby je nepřítel v noci nemohl tak snadno rozpoznat. Účinnost tohoto zařízení dále násobilo střelivo se speciální bezzábleskovou náplní.

MG 34


Spojenečtí vojáci na všech frontách rychle poznali, co „spandau“ – tak se zbrani říkalo – dovede, a měli se před ní na pozoru. I americká válečná zpravodajská služba dospěla k témuž názoru a ocenila kulomet jako nejznamenitější zbraň ve své kategorii, kterou se kdy podařilo vyvinout. A to už je co říci, když takové dobrozdání obdržela i od nepřítele. O její kvalitě a trvalé hodnotě vypovídá i to, že vlastně složí německé armádě podnes, i když poněkud v pozměněné podobě a pod označením MG 3. je to de facto jedna z mála zbraní, která nezastarala ani v podmínkách poválečného bouřlivého rozvoje techniky. Kvalita německých kulometů měla značný podíl na věhlasu, které získaly Waffen SS v průběhu pozdějších etap druhé světové války ve slavných obranných bojích. Němci vskutku vymysleli účinnou obranou taktiku, jejíž základ ale tvořila právě palebná síla MG 34 a MG 42. Němečtí vojáci věděli, že jejich obrana tváři v tvář pěchotního útoku nepovolí pokud nepoleví v palbě kulomety, které ovšem musí být tak rozmístěné, aby palebně pokrývaly celé potřebné palebné pásmo. Rovněž rozmísťování jednotlivých kulometných hnízd věnovali němečtí vojáci náležitou pozornost, jakož i jeho krytí a maskování, které muselo být důmyslně řešeno. Dovolil – li čas a podmínky, připravovali si také obsluhy náhradní ústupové pozice. Vojáci, vědomi si bojové hodnoty a účinnosti svých kulometů, nechtěli zbytečně riskovat.

Tak důležitou roli hrály kulomety v úspěšných německých obranných operacích, že výběru obsluhy bylo také nutné věnovat velkou pozornost. Celé družstvo devíti vojáků bylo vyčleněno k obsluze přiděleného kulometu a péči o něj. Funkci prvního střelce zastával nesporně nejzkušenější a obvykle i vyznamenaný voják. Bylo jen ku prospěchu, když to byl zároveň pořádný silák, neboť kulomet musel obvykle přenášet. Jeho pomocník, druhý střelec, připravoval pásy, pravidelně vyměňoval hlavně, v případě potřeby uvolňoval zaseklé nábojnice a všemožně udržoval zbraň v palby schopném provozu. Dva muži – většinou nejméně zkušení nováčci, neměli na starost nic jiného než přísun nového střeliva ke kulometu. Ostatní příslušníci kulometného družstva zaujali pozice v důmyslně promyšlených úkrytech a kryli odtamtud přístupová cesty ke kulometnému hnízdu. Velkou výhodou tohoto systému bylo, že si roje německé pěchoty mohli dovolit i velmi těžké ztráty – až dvoutřetinové; dokud měl kdo obsluhovat kulomet, zůstávali bojeschopnými. Dokud mělo družstvo střelce, nabíječe a nosiče munice jeho palebná síla se nezměnila.

MG 42


Zde je ke stažení krátký filmeček o kulometu MG 34/42 (Velikost 1.6 MB - Formát MPEG)


Text byl použit z knihy Zbraně a taktika Waffen SS