Kurt Knispel ze Salisova a jabloně

Při čtení místního JT speciálu mne zaujal článek p. M.Kuby, ve kterém pátrá po osobnostech ze vsi kde opravuje chalupu. Poprosil jsem jej o přetištění pro všechny příznivce tohoto webu. I když jak mi píše, nároky si na něj nečiní a z pomocí pár lidí z Válka.cz by se ke kýženým informacím nedostal. I přesto patří dík Všem, kteří se o takové věci zajímají a rozšiřují naše znalosti historie, zvlášť pokud se to týká rodáků z nejbližšího okolí.

Habi

Přiblížíme vám něco málo z života a více z bojových osudů Kurta Knispela, největšího tankového esa nejen v německé armádě, ale v druhé světové válce vůbec. Málokdo ví, že Kurt se narodil v Československu 20. 9. 1921, v malé vesnici Salisov (Salisfeld), okres Jeseník (Freiwaldau). Jeho otec Leopold Knispel měl v době jeho narození jako trvalé bydliště uvedené Mikulovice (Niklasdorf), okr. Jeseník.
Z Kurtova dětství se dochovala fotografie ze školních let pořízená v roce 1934 na školní zahradě, která je otištěna v knize Heimatbuch Zuckmantel, vydané roku 1995 v Německu. Třináctiletý školák (první zleva) vyrůstal ve vesnici, která vynikala velkým množstvím ovocných stromů. Podle záznamů z roku 1890 jich už tehdy bylo 1300. Ve školní zahradě byly pěstovány ušlechtilé odrůdy ovocných stromů a každý absolvent školy při ukončení školní docházky stromek obdržel. Jak s ním naložil mladý Kurt, není známo. Jisté je, že si užitku ze svého stromku moc neužil. V popisu obrázku je uvedeno, že Kurt Knispel padl 1945 jako nejlepší německý tankový velitel při Ardenské ofenzivě. To však není zcela správná informace. Kurt Knispel v boji padl, ale později a jiném místě. O co méně je poznatků o Kurtově dětství o to více je jich shromážděno z období války, na jejímž samotném konci si našla Kurta smrt. Léta od 6. 9. 1940, kdy jednadvacetiletý Kurt nastupuje do německé armády, jsou v režii důkladné německé mašinérie wehrmachtu popsána důkladně.
Po bezstarostném dětství se Kurt vyučí automechanikem. Mezitím se Sudety stávají v roce 1938 součástí Velkoněmecké říše a z československého občana německé národnosti se stává v důsledku kolektivního udělení občanství německý státní příslušník.
Ve svých jedenadvaceti letech nastupuje mladý Kurt dne 6. 9. 1940 do německé armády. Základní výcvik vykonává u 4. Kompanie, Panzer-Ersatz-Abteilung 15 umístěné ve městě Sagan, kde se krom pořadové přípravy poprvé střetává i se zbraní, která se mu stane v pravém slova smyslu osudnou – tankem. Výcvik absolvuje na typech Pzkpfw (Panzerkampfwagen) I, II a IV a ukončuje ho jako tankový nabíječ a střelec. Dne 13. 8. 1941 je převelený nejprve ke 3. Kompanie Panzer-Regiment 29 a o dva dni na to k 9. Kompanie Panzer-Regiment 29, který patřil pod 12. pancéřovou divizi.
Bojový křest absolvuje Kurt v měsících červenec-srpen 1941 v oblasti Minska a Smolenska jako střelec v Pzkpfw IV, kterému velí proručík Hellman. Právě na tomto stroji dosahuje svoje první vítězství, když dne 25. 8. 1941 zasahuje na vzdálenost 800 metrů sovětský tank T-34. Dne 4. 11. 1941 je mu za dosažené úspěchy udělený Železný kříž druhé třídy (Eisernes Kreuz II. Klasse). Od září 1941 do ledna 1943, bojuje také před Leningradem, u Volchova a Ladoze. Za toto období má jako střelec přiznaných 12 zničených tanků.
V Putlos (Schleswig-Holstein, Německo), kde byl v tom čase dislokovaný záložní útvar E 500, potom absolvuje přeškolení na tank Pzkpfw VI Tiger. Po úspěšném zvládnutí nové techniky je dne 15. 4. 1943 převelený k 1. Kompanie, schwere Panzer-Abteilung 503 (sPzAbt. 503), se kterou se následně zapojí do bojů v Kurském oblouku v rámci operace Zitadelle (Citadela), kde jeho jednotka působí jako součást 7. Panzer-Division. V průběhu těchto bojů se mu prokazatelně podařilo zasáhnout pohybující se tank na vzdálenost více než 2.000 m a podle tvrzení členů jeho posádky byly případy, kdy zasáhl statický cíl (tank) i na vzdálenost 3.000 m. O tom, že Knispel musel být brilantní střelec, svědčí celkový počet jím dosažených vítězství. Celkově v této operaci zničil 27 tanků, resp. samohybných děl. Po Kurském oblouku následují další těžké boje – Čerkasská kapsa, Kamenec-Podolsk, Belgorod, Tarnopol. Po dosáhnutí padesátého vítězství je mu dne 24. 7. 1943 udělený Železný kříž první třídy (Eisernes Kreuz I. Klasse).
Po tom, co byla sPzAbt. 503 po těžkých bojích a utrpěných ztrátách v květnu 1944 stáhnutá do Ohrdrufu (Durynsko) na doplnění, dochází také k jejímu doplnění novou bojovou technikou. K 33 Tigrům I přibývá 12 vynikajících Pzkfw VI Tiger II. Po vylodění spojenců v Normandii zasahuje sPzAbt. 503 do bojů při Caen a na ústupech z Normandie. Po dosažení 126 vítězství je Knispelovi dne 20. 5. 1944 uděleno vysoké vyznamenání – Řád německého kříže ve zlatě (Kriegsorden des Deutschen Kreuz in Gold) – zkráceně Deutsches Kreuz. Avšak stále má hodnost Unteroffizier (poddůstojník) a do hodnosti Feldwebel (šikovatel, rotmistr) je povýšený až 1. 1. 1945, se zpětnou účinností od 1. 11. 1944. Současně je jediným poddůstojníkem, který byl jmenovaný v zprávách branné moci (Wehrmachtbericht), co byl v podstatě bulletin o vojenské situaci vydávaný OKW (Vrchní velitelství Wehrmachtu) denně od 1. 9. 1939 do 9. 5. 1945 a vysílaný vždy v poledních rozhlasových zprávách. Podle této zprávy ze dne 25. 4. 1944 Knispel od července 1941 do března 1944 zasáhl a zničil 101 nepřátelských tanků.
Na podzim roku 1944 následuje opětovné doplnění boji opotřebované jednotky (nových 45 tanků Tiger II) a 12. 10. 1944 přeložení na východní frontu do Budapešti. Dne 18. 10. 1944 je jednotka přesunutá do maďarského Szolnoku. Tam je dne 21. 12. 1944 sPzAbt. 503 přejmenovaná na schwere Panzer-Abteilung „Feldherrnhalle“ a zařazená pod Panzer-Korps Feldherrnhalle, který se zapojil do bitvy o Budapešť, kde utrpěl těžké ztráty.
Po těžkých bojích na území Maďarska ustupuje Knispelova jednotka, resp. to co z ní zůstalo, přes Rakousko na území Československa (tehdejšího Protektorátu Cechy a Morava) a snaží se probít do amerického zajetí. A právě někde na pomezí dnešních hraníc Rakouska a Československa nachází Kurt Knispel svoji smrt. Útvar sPzAbt. 503 Feldherrnhalle byl přesunutý do Wostitz (Vlasatice) 26. 4. 1945. V období následujících čtyřech dní se tento útvar zapojil do intenzivních bojů (27. – 30. 4. 1945). V těchto bojích měl padnout i Kurt Knispel po tom, když zničil svůj poslední (168.) nepřátelský tank. Měl padnout i feldwebel Skoda, který se ve svém tanku pokoušel v kritické situaci pomoci tanku Kurta Knispela. Dostupné prameny se shodují v datu jeho smrti, kterým byl 28. duben 1945. Odlišnosti jsou však v místě jeho úmrtí. Jeden zdroj uvádí, že Knispel byl zabitý v boji u obce Wostitz (Vlasatice), další, že byl těžce zraněný u vesnice Stronsdorf (Dolní Rakousko), která leží v těsné blízkosti hranic a zemřel v obci Urbau (Vrbovec), okres Znojmo, kde je i pochovaný. Tento poslední údaj uvádí také Deutsche Dienstelle, úřad se sídlem v Berlíně, pátrající po posledním místě odpočinku německých vojáků v padlých v druhé světové válce. Zranění měl utrpět v tanku, do kterého si přesedl a kterému předtím velel Feldwebel Skoda, který v tomto tanku zahynul. Tyto detaily uvedl krátce po válce v jednom z dopisů Horst Bechtel, tankový střelec 3. Kompanie.
Verzi „Vlasatice“ podporuje záznam z deníku velitele 503. oddílu těžkých tanků Hauptmanna JUDr. von Diest-Körbera: „…Dne 30. dubna jsme v prostoru Nová Ves až Vlasatice odrazili několik ruských útoků a zničili deset sovětských tanků. Sami jsme však ztratili dva Královské tygry i s jejich veliteli – Feldwebelem Knispelem a Feldwebelem Skodou. “
Verzi „Strondorf“ podporuje záznam v Kronice sPzAbt 503, kterou Alfred Rubbel vydal v roce 1990 ve vlastním nákladu 250 ks pro veterány a rodinné příslušníky členů sPzAbt 503, kde je uvedeno: „Urbau (Vrbovec) je pohřební místo úspěšného střelce PzTruppe Fw Kurta Knispela, 1/503, který byl 29. 4. 1945 zraněný u Stronsdorfu a zemřel na HVP (Hlavní polní obvaziště) Urbau. Tam byl na obecním hřbitově pohřben“. O Alfredu Rubbelovi je známo, že se osobně účastnil pohřbu K. Knispela.
Vynořuje se také otázka, proč Knispel – brilantní střelec a nesporné tankové eso – vůbec nepostupoval v hodnostech a nebyl mu udělený Rytířský kříž (Ritterkreuz), na který byl přitom navržen čtyřikrát (! ), přičemž jiným tankistům bylo toto vyznamenání udělované už při dosažení 50 vítězství. Odpověď je třeba zřejmě hledat v Knispelově značné "nepředpisovosti", která byla už na první pohled zřejmá např. z jeho dlouhých vlasů (s výjimkou známé fotky z přehlídky, na které je pro propagandistické účely značně "učlověčený"). Jeho spolubojovníci též vzpomínali, že si nikdy nedával servítky před ústa a otevřeně kritizoval i chyby nadřízených. Jednoznačně byl rebel a teda u důstojníků zřejmě ne právě nejlépe zapsaný voják. Všechny tyto skutečnosti ho proto pro propagandu činili těžko použitelným a není divu, že na výsluní zájmu se dostali jiná esa, s daleko menším počtem vítězství v tankových bitvách. Celkem Kurt Knispel dosáhl 168 potvrzených vítězství, z toho 42 jako velitel tanku a 126 jako tankový střelec. Oficiálně nepotvrzených bylo dalších 27.

Ve Vrbovci ještě žije jeden pamětník, který měl sdělit, že vojenské pohřebiště tam bylo za zdí normálního hřbitova, kde je dnes jabloňový sad. Mělo tam být pohřbeno 12 vojáků. Pokud byl mezi nimi také Kurt Knispel, tak nad jeho ostatky teď kvetou a plodí jabloně.
Válka tragicky změnila osud chlapce ze sudetské vesničky s množstvím ovocných stromů. Užitku ze svého stromku, který si ze školy odnesl, se nedočkal. Padl po dlouhých taženích evropskými bojišti II. světové války (s jediným pobytem v polním lazaretu pro onemocnění, tedy ne zranění, v roce 1942) na samotném jejím konci. Žádná válka není dobrá, každá je špatná. Jediné, co může být připuštěno, je obrana k ochraně života, která může mít v následku smrt útočníka. V takovém postavení však Německo ve II. světové válce nebylo.

-mk-