Leopold Pokorný a další španěláci z Třebíče

Historie druhé světové války je nyní "in". Dokumenty o válce běží téměř každý den na různých kanálech (někdy to slovo opravdu sedí). O konfliktech, které válce předcházely se už tolik nemluví. O účasti našich občanů ve Španělské občanské válce se u nás nemluví téměř vůbec. Je to asi dáno tím, že tito vojáci byli z větší části komunisté a navíc válku prohráli. Přitom ale tito lidé, mnohdy i bez základního vojenského výcviku bojovali hrdině a mnoho jich ve Španělsku padlo... Byli to stejní hrdinové jako vojáci od Dukly, Sokolova, Tobruku a pod... A byli to první čechoslováci, kteří proti fašismu bojovali... Uvádí se, že v Interbrigádách (mezinárodní dobrovolnické jednotky) bojovalo třitísce československých občanů. V tomto článku aspoň napíšu o pár z nich-třebíčanech, kteří v Interbrigádě bojovali. Čerpal jsem z knih Jaroslava Mejzlíka: Dělnické hnutí na třebíčsku 1917-1938 (vyšlo 1966) a Naši občané v bojích za svobodu 1937-1945 (vyšlo 1997).

Neznámější je asi Leopold Pokorný (nar. 1904 ve Znojmě, padl 5.4.1937 na řece Jaramě u Madridu) vedoucí Spartakových skautů práce, bývalý poddůstojník čs armády, pořadatel demonstrací v období krize. Před Vánocemi 1936 řekl kamarádům: "Španělsko je klínem evropy. Bude-li tento klín vyražen, vrhne se fašismus na další státy. Po Madridu přijde na řadu i Praha. Musím do Španělska. Byl bych zbabělcem kdybych zůstal doma". Poté prodal své knihy a odjel hned po vánocích do Španělska.

Ve Španělsku se stal vojákem Slovanského praporu Dimotrov, jemuž velel Bulhar jménem Grebenarov. V tomto praporu byla Československá kulometná rota Jana Žižky z Trocnova. K té Leopold Pokorný nastoupil. Když byly 5.4.1937 téměř obklíčeny dva inerbrigadistické prapory-americký Lincolnův prapor a polský prapor Dabrowski, bylo třeba nějak kamarádům pomoci. Velitel Slovanského praporu požádal o dobrovolníky do průzkumné hlídky, která vpadne frankistům do zad a vyvolá dojem, že interbrigáda zahájila útok. Leopold Pokorný se přihlásil jako první a byl určen velitelem hlídky. Svůj úkol splnili, palbou z kulometů napadli nepřítele a odvedli jeho pozornost jinam, což zachránilo američany a Poláky. Všichni členové hlídky až na jednoho padli. Leopold Pokorný padl při palbě z kulometu v koruně stromu. Dodnes se po něm jmenuje sportovní hala v Třebíči, i když busta z pomníku před halou se "ztratila".

Dále ve Španělsku bojovali

Kuba Josef (nar. 1890 v Třebíči, umučen 1944 v Dachau) Bojoval spolu s L. Pokorným v Žižkově kulometné rotě. Doma byli Kubovi rodiče vyslícháni třebíčskou policií a museli odevzdávat synovu poštu k cenzuře. To se J. Kuba dozvěděl a proto z fronty poslal dopis na četnické velitelství v Třebíči. Dopis cituji celý na konci článku. Do Třebíče se vrátil, po okupaci v roce 1939 byl ihned zatčen gestapem a zemřel v roce 1944 v koncentračním táboře Dachau.

Navrkal František (nar. 1911 v Bransouzích, padl začátkem říjan 1938) Pokorného kamarád z Jednoty proletářské tělovýchovy. Padl jako příslušník Žižkovy kulometné roty ve slovanském praporu Dimitrov na Levantsko-Aragonské frontě u vesnice Torijas, když kryl evakuaci raněných z pozic.

Vidlák Vilém (nar 1898 v Třebíči, zemřel 1969 v Brně) Bývalý fronťák rakouskouherské armády -dělostřelec. Ve Španělsku se stal poručíkem čs dělostřelecké baterie Gotwald. 15.2.1937 se na Jaramské frontě podílel se na sestřelení dvou frankistických Junkersů. V bojích u Madridu se vyznamenal jako zástupce velitele gotwaldovy baterie. Na konci roku 1937 byl těžce raněn a v březnu 1938 byl letecky dopraven domů. Rok se zotavoval ze zranění a 1.9.1939 byl zatčen gestapem a vězněn v Dachau a Buchenvaldu. Z koncentráku se po válce vrátil jako invalida.

Vláčil Ladislav (nar 1916 v Rokynici nad Rokytnou, zemřel po roce 1976 na Zlínsku) Nejprve organizoval sbírky na pomoc Španělsku a poté v roce 1937 do španělska odešel. Nejprve měl sloužit v Masarykovu batalionu, poté byl převelen jako dělostřelec ke gotwaldově baterii. Bojoval u Teruelu, na Aragoně, u Sagunta a Valencie nakonec i u Barcelony. Po vypuknutí války sloužil jako dělostřelec v Československém vojsku ve Francii. V roce 1941 byl vyslán s tajným úkolem přes Paříž do protektorát. Tam se zapojil do odboje a válku ukončil jako partyzán. .

Pod hlavičkou inerbrigád vznikl i Československý polní lazaret J. A. Komenského. Ten vznikl ze sbírek v ČSR, jeho vybavení bylo postupně tajně odesláno ve vagonech do Španělska. Personál se skládal z 6 lékařů, 4 zdravotních sester, 2 řidičů, ekonoma, lékárnice a medika. Prvním šéflékařem byl Mudr, doc. Holubec Karel (nar 1906 v Pržně, zemřel 1977 v Třebíči) Sekundář v třebíčské nemocnici si vzal roční dovolenou odjel v dubnu 1937 i se svoji ženou do Španělska. Ošetřovali zraněné téměř nepřetžitě, dva českoslovenští lékaři padli. Manželé Holubcovi odjeli ze Španělska v březnu 1938, jelikož K. Holubcovi končila roční dovolená. Předal Lazaret Mudr. Kischovi a odjel do Třebíče. Na konci války zřídil K. Holubec transfůzní stanici pro povstalce, po osvobození se staral o nakažené tyfem v Terezíně. Do své smrti 1977 pracoval a stal se významným a mezinárodně uznávaným odborníkem v chirurgii.

Holubcová Marie (nar. 1913 v Brně, umřela někdy kolem roku 2000) Manželka Mudr. Holubce, aby mohla se svým mužem do Španělska, stala se instrumentářkou a poté zdravotní sestrou. Se svým mužem prožila španělské peklo i strach za protektorátu a žila s ním až do jeho smrti.

Mudr. Kališová Marie (nar 19?? v Ivančicích, umřela v Sokolě 19??) Sekundářka třebíčské nemocnice, vystřídala v lazaretu J. A.Komenského krajana a spolupracovníka K. Holubce. Prožila s lazaretem nejtěžší chvíle na konci konfliktu a ústupy. Nepodařilo se jí utéct do Francie, ale složitou cestou se dostala do Portugalska. Tam se fingovaně vdala za Angličana a tak se dostala do Velké Británie. Tam sloužila v čs zahraničním vojsku v hodnosti kapitána zdravotní služby a v roce 1945 se vrátila do vlasti. Po válce dlouho pracovala jako závodní lékařka na dole Medard v Sokolově.

To jsou tedy základní údaje o třebíčských Interbrigadistech ve Španělsku. U většiny z nich nejsou známy ani fotografie. Čest jejich památce!

Sepsal a opsal Konopek

PS: Nakonec cituji dopis Josefa Vrány, který napsal v zákopech, poté co se ze starých českých novin dozvěděl, že třebíčské četnictvo vyšetřuje jeho zmizení a z dopisů, že četnictvo vyšetřovalo jeho staré rodiče. Z obsahu dopisu lze vyčíst lecos o vztahu aparátu první republiky a interbrigadistů.

Velitelství Strážných andělů v Třebíčském nebi! Tu poslyšte pánové, co se ve starých novinách nalézá: Četnická stanice v Třebíči horlivě pátrá po třech zmizelých třebíčských občanech, kteří odjeli neznámo kam, ale po delším pátrání zadržuje hledaných osob korespondenci a zjišťuje, že dotyčné osoby se nacházejí v mezinárodní brigádě proti fašismu ve Španělsku. Okamžitě zahajuje trestní řízení pro nedovolený vstup do cizí armády a pro nedovolené překročení hranic. Oh hrůza! Trochu se zde redaktor říznul, ale to nic neznamená. Může se kdy vrátit, co jsme pro vždy ztratili? Nikdy! Bych ale napříště ušetřil práce otevíráním dopisů československých dobrovolníků, což jest porušováním listovního tajemství, kterýžto přečin je pro každého trestný, sděluji vám dobrovolně svou adresu:

Jsem šest měsíců v boji proti fašismu, v boji proti utiskovatelům a vykořisťovatelům všech pracujících. Pro soudní obsílky moje adresa zní: Soccoro Rojo Internacional Plazza Alta zano 5g, Albacette. Kdyby ale někdo z pánů měl chuť mně osobně navštívit, pak račte použít tohoto plánku:

34km severně od Madridu na řece Jaranské v dobrých nedobytných zákopech jsem každodenně k disposici. Pro vaši bezpečnost vám to ale žádnému nedoporučuji. Za prvé, je to daleká cesta, při které by jste udělali čsl. vládě velké vydání, neb vy jinak neumíte jezdit, než na státní útraty, a pak je dosti na vydáních, která máte teď se 54 frankovci, kterým tak houževnatě držíte palce, necháte je vydžovati křížem, a pro naše chudáky nemáte haléře.

Za druhé, je to tu životu nebezpečné, jelikož ti vaši chráněnci střílejí tak hloupě, že se při tom ani nedívají a mohlo by se stát, že by vám některému snad i oko vystřelili. Přejete-li si ale přes všechnu výstrahu někdo přijeti, nechť to laskavě oznámí a já to zařídím, abych ho mohl přijmout v bezpečí, t. j. v přírodní sluji, která bude sloužiti za přijmací salon. I proti leteckému náletu je vzdorná. Je tam přece velitelství Žižkovi roty, takže za bezpečí se ručí.

Já se dobrovolně přiznávám ku spáchaným činům:

1.Přestoupil jsem hranice, jak se u nás říká.
2.Porušil jsem zbrojní patent, jelikož nosím stále, bez vašeho povolení ostře nabitý revolver a dobrou pušku s několika ručními granáty.
3.Zákeřně střílím na černé ďábly, kteří se mi mihnou před střílnou.
4.Poškozuji úmyslně cizí majetek: střílím do hitlerovských tanků antitankovými patronami, a podaří li se mi dostat se blíže na dohoz granátem, pak jistě se nese ke všem čertům.
5.Toto je nejtěžší můj poslední delikt: zavraždím, třeba zákeřně každého Francova žoldnéře a dosti možné, že i nějaký henlainovec šel do věčných lovišť.

Vím, že mé obvinění je dostatečné pro doživotní káznici a snad i provaz mne nemine. Ale prosím vás, počkejte, až tento boj skončím, ještě není splněno vše, co jsem si předsevzal. Boj Francem vyvolaný ještě není skončen. Dostanu odklad aspoň 6 měsíců? Doufám, že těch 6 měsíců počkáte a pak jsem vám k disposici.

S úctou Kuba Josef

Douška: Málem bych zapomněl, pánové. Nemohl byste mi někdo poslat nový román od velkého spisovatele? Upton Sinclair "O občanské válce ve Španělsku". Mám dojem, že mi ho potom nedopřejete číst, a mně by to i po smrti hodně mrzelo.