Letošní druhé…

Zdravím všechny díry zahrabávající mrcasníky. V pátek se u nás konečně oteplilo a slezl všechen sníh, a tak mě to zas táhlo ven s nadějí, že by dnes mohlo něco málo padnout. Moc času do setmění už nezbývalo, a tak jsem řešil nejčastější hledačskou otázku – a to KAM???
Blízké okolí mám už slušně prohledané, ale jet někam dál se mi už moc nechce, a tak jsem vyrazil jen tak z nostalgie do jednoho cípu nedalekého lesíka. Trpělivě jsem prohledával okolí lesní cesty, ale ani po hodině hledání jsem neměl vůbec nic, když tedy nepočítám hromady alobalů, několik rezatých konzerv a pár patron. Na konci cesty pípla jen protektorátní zinková koruna. Stejné martýrium po druhé straně pěšiny se mi už opakovat nechce a tak se vydávám zkratkou prostředkem lesa k autu…. když tu najednou je tu signál, který mi málem urval uši. Hrábnu lopatkou do hlíny a z díry na mě kouká lesklé kolo s obrubou. Na první pohled to vypadá jako spodní chromované víčko od hodinek, když ale kouknu blíž, tak vidím, že je to mince… a pořádná!!! Adrenalin okamžitě naskakuje. Honem pořídit nálezové foto a už už abych ji měl v ruce. Je to německá stříbrná pětimarka z roku 1935. Loni jsem si přál najít nějaký velký stříbrný kolo (měl jsem jen hromadu maličkých krejcárků a grešliček a jednu dvoumarku) a tak se mi přání splnilo až teď. Je to zatím největší (ale zdaleka ne nejvzácnější) mince, co jsem kdy našel.
Luxuju ještě asi půl hodiny okolí nálezu, ale už tam není nic. Ležela uprostřed lesa jediná (někdy mě to hlava nebere) a čekala na mě. Nehledám bohužel v Sudetech, kde se jich dá najít celá hromada najednou a tak je to pro mě vzácnost. Každý rok hledání mám zatím jednu dvoumarku a teď i pětku.
Doma stačila jen opláchnout vodu a přeleštit flanelovým hadříkem a i když z ní mám radost velikou, nějak mi chybí ten proces čištění a určovaní. Jak ji tak převracím spokojeně v dlani a koukám na ten kostel, tak mě napadá kacířská myšlenka, proč tam vůbec je??? Co je to za stavbu a jaký měla pro Němce význam, že se ocitla na minci? Všichni to už asi vědí, jen já zase ne, a tak sedám k netu, abych nebyl za blbce. Za chvíli už mám jasno. Na minci je postupimský kostel, ale proč tam je, už se z českého vyhledávače nedovím.
Zadávám tedy heslo Kirsche Postdam a už jsem doma. Výraznou siluetu Postupimi vytvářely před válkou tři kostely. Garnisonkirche, Nikolaikirche a Heiliggeistkirche. Porovnáním obrázku s rubem mince už vím, že se jedná právě o Garnisonkirche (posádkový kostel), který byl byl postaven roku 1735 a stal se jakousi výkladní skříní či síní tradic pruského panovnického rodu Hohenzollernů. V kostele byly s velkou úctou uloženy staré říšské a pruské válečné prapory a byli zde i pochování Fridrich Vilém I. (*1866,+1740) a Fridrich II. Veliký (*1712,+1786). 21. března 1933 přijal právě v tomto kostele prezident Hindenburg přísahu na ústavu nově zvoleného kancléře Adolfa Hitlera.
Nacistická propaganda se snažila prezentovat Hitlera jako pokračovatele pruských vojenských tradic a přímého následníka Fridricha Velikého, Bismarka a Hindenburga (stařičký maršál u toho asi pěkně skřípal zuby, ale nic jiného mu nezbylo). Toto spojení se často objevovalo na dobových plakátech i pohlednicích. Hitler ten den (který je nazýván „Tag von Potsdam“), hovořil o obnově staré slávy a velikosti Německa jako o programu budoucích let. Zvony Garnisonkirche se staly oficiální znělkou Goebbelsova propagandistického rozhlasu a kostel sám se jako symbol kontinuity objevil na dvou a pětimarkách z let 1934 a z části i z let 1935, kdy jej na mincích vystřídala podoba zemřelého Hindenburga.
Kostel konec války nepřežil (podobně jako zbylé dva kostely) a 14. dubna 1945 po spojeneckém náletu vyhořel. V roce 1968 soudruzi z NDR vyhodili zbytky kostela do povětří. Věž kostela Heiliggeistkirche byla obnovena a obnově Garnisonkirche se ale stále diskutuje.
Tak jsem už zase o něco chytřejší a s druhým letošním hledáním jsem víc než spokojen.
Paul2