Líná huba se nic nedozví

Nedávno jsem se přidal ke spisovateli Emilu Hruškovi, který měl v Tachově přednášku o své nové knize. Na této přednášce jsem promítal zajímavé nálezy našeho klubu hledačů. Divákům jsem také mimo jiné vyprávěl o tom, jak jsem před dvaceti roky hledal kamarádce ve vypuštěném rybníce ztracený náramek a místo něj jsem našel minový sklípek. Když po neúspěšném hledání náramku jsem se vracel po hrázi rybníka k autu, detektor začal silně řvát. Po odkrytí zeminy se objevila betonová deska. Za pomoci dřevěného trámku jsme s kamarádem desku nadzvedli. Pod ní nebyly žádné železné bedny, ale betonové roury až na dno rybníka. To co tak silně řvalo, byla železná armatura v betonové desce. Roury byly připraveny k naládování trhaviny na vyhození hráze do vzduchu. Tím by se zatopilo přístupové údolí od hranice s Německem.

Po skončení přednášky se mne zeptal jeden starý lesák, zda nevím, co naši vojáci koncem padesátých let dělali za vesnicí Studánka, na kraji lesa směrem na Lesnou. Prý tudy nesměli nějakou dobu jezdit.
Ten prostor, o kterém mi povídal starý lesák, my hledači dobře známe. Delší dobu jsme tam hledali pozůstatky po železném křížku, o kterém se zmínil ve svědecké výpovědi jeden vězeň z transportu smrti.
V noci z 13. na 14. dubna 1945 tam na louce nocovala skupina vězňů z transportu smrti. Ráno se prochladnutým patnácti vězňům nedařilo vstát, tak SSmani je zastřelili. Později tam byli spáleni. Na leteckém snímku z roku 1947 jsou ještě dobře vidět tři ohniště, kde byli vězni spáleni. V roce 2015 se nám podařilo objevit křížek zarostlý v trávě. Detektorem se podařilo najít rozházené litinové kousky křížku a křížek opravit. Pokud by vás zajímalo, jak probíhala oprava křížku, podívejte se na: http://www.detektorweb.cz/index.4me?s=show&i=61565&mm=1&vd=1 Na dalším leteckém snímku, který byl udělán o patnáct let později, je vidět řada bílých teček. To jsou betonové protitankové jehlany. Asi 20 metrů od tohoto ukazatele k námi opravenému křížku, mi virgule ukázala podzemní prostor přes celou silnici. Důkladně jsme terén na obou stranách silnice prohledali, ale žádný železobetonový poklop jsme nenašli. Je možné, že zbytky staré tvárnice na jedné straně silnice, pochází ze zničeného minového sklípku.

Na druhé straně silnice, kde virgule přestala ukazovat, jsme našli pohozený žulový patníček. Patníček má rozměry 15 X 15 cm. Celková délka patníčku je 83 cm a opracovaná část je dlouhá 46 cm.
Zda je tam napsaná šestka nebo písmeno G nevíme. Ale zjistili jsme, že takovými patníčky se označovaly právě minové sklípky. Kousek za patníčkem u stromu jsme našli několik svazků slabého kabelu. Ve svazcích byly kabely ve dvojici. Je možné, že to byly palníkové kabely. Kabel je spíše kablík. Je asi gumový, má průměr 3mm a je v něm ve svazku bez vzájemné izolace 7 drátů. Čtyři jsou měděné a tři ocelové. Od této cesty jsme se přesunuli na další silnici vedoucí na západ. Nyní je to silnice z Tachova do Mýta. Zde byly protitankové jehlany vzorně srovnané v pěti řadách. Za silnicí je košatý strom, pod jeho korunou byla schovaná kaplička. Kaplička vydržela a nyní je pěkně opravená. I zde mi virgule kývla na dutinu pod silnicí. Dutina pod silnicí je v těchto místech a pokračuje až k malému kopečku nad cestou. Okolní terén jsme také důkladně prohledali, ale po minovém patníčku nebo po železobetonovém poklopu ani stopy. Poslední protitankové jehlany jsou ještě u kapličky v lese.

Minové sklípky pod silnicí dělali naši vojáci před půlstoletím v době studené války. Ty měly být naládovány trhavinou a v případě napadení by se vytvořil na silnici hluboký protitankový příkop. Spolu s protitankovými jehlany se mělo zabránit prvnímu náporu nepřátelských tanků. Sobotní prosincová výprava skončila. Počasí nám přálo. Minová dutina pod silnicí je, ale kdo a proč zlikvidoval do ní vstupy, nevíme. Možná, že bude někdo vědět.

František Soukup.
13.12.2016