Lisunov na Slovensku v Nízkých Tatrách

Když jsem se dočetl, že v Nízkých Tatrách jsou dodnes trosky letounu Lisunov Li - 2, který zde havaroval za SNP, rozhodl jsem se, že trosky prozkoumám a zdokumentuji.
Letoun odletěl 13.10.1944, na jeho palubě bylo 13 příslušníků naší paradesantní brigády plus posádka letounu a všichni nárazem do skalního masivu zahynuli. Byl to letoun Lisunov Li - 2 číslo 26 ze stavu 54. letecké divize 5. Orelského sboru odletělo z Krosna.
Velitelem letadla byl npor. V. S.Berkusinov, druhý pilot por. A. I.Šapov, navigátor ppor. F. P.Rybin, palubní mechanik st. G. S.Panin, radista seržant F. P.Švec a střelec voj. N. M.Perelygin a letěli na letiště Tri Duby s 13 příslušníky čs. parabrigády. Byli to Anton Maksa (nar. 10.2.1907 v Kvasilově), ppor. Dr. A. Dobrý (9.10.1917,Plzeň), čet. F. Dudáš (5.9.1921,Liptovská Lužná), rt. J. Goliáš (16.10.1921, Stulany), voj. O. Jurkanin (4.2.1922,Hankovce), voj. V. Květoň (28.10.1923,Hrušvice), čet. J. Libera (24.3.1921,Velký Šariš), svob. M. Maslančík (10.7.1922,Oravské Veselé), des. E. A.L. Meisel (25.11.1920,Trutnov), voj. J. Závatzký (7.7.1918,Velký Medzev), rt. M. Sabo (11.2.1920, Čelovce), svob. A. Bernardiča (30.4.1922,Svatý Jur) a velitel baterie D. Tomčán (18.4.1919, Trutnov). Letadlo havarovalo v nadmořské výšce 1470m, těsně pod vrcholem hory Slema v Nízkých Tatrách nad Liptovskou Porůbkou a Jánskou Dolinou. Těla byla pochována 18.10. 1944 v Nižnej Boci.
Po válce byli sovětští letci převezeni na Borik v Žilině a ostatky 11 členů parabrigády na vojenský hřbitov Háj – Nicovo nad Liptovským Mikulášem. Těla velitele baterie ppor. D. Tomčányho a svob. A. Bernardiča převezli rodinní příslušníci do Koštian nad Turcom a do Sv. Jura. Od roku 1972 letci Ružomberského aeroklubu pořádali každoroční výstup k troskám letadla a položení věnce k pomníku který je postaven na místě havárie. O této havárii vyšly dokonce dvě knížky.
Po ubytování v Lip. Hrádku jsem se vydal do Lip. Porůbky, kde jsem se pamětníka zeptal, jak se dostanu k letadlu, protože silnice skončila a dál vedlo jen několik lesních cest. Po krátkém rozhovoru bylo třeba urazit ještě asi 8 km, abych se dostal pod horu, kde se letadlo mělo nacházet (těch 8 km se dalo jet průměrnou rychlostí 8-12 km/h). Po tříhodinovém namáhavém výstupu, nepočítám přestávky, kde jsou po cestě k vidění opravené partizánské zemljanky, jsem dorazil na vrchol hory Slema. Po chvilkovém hledání jsem nalezl trosky letadla, které se nacházejí vpravo pod vrcholem.
Letoun je převrácen a i když konce křídel chybí, vyniká rozpětí letounu. Výškovka s ocasními plochami leží utržená od trupu opodál. Ze zbytku kamufláže lze vyčíst, že spodek letounu byl natřen na černo a vrchní plochy byly zeleno-černé. Na jednom kusu křídla je dodnes patrná hvězda. Všude se povalují různé plechy, od malých kousků až po několikametrové kusy. Z kabiny jsem nenalezl nic, a ani po motorech, až na několik drobných fragmentů, jsem nenalezl sebemenší stopy. Bude to také proto, že za těch 59 let, které uplynuly od havárie, lidé odnesli co mohli. Ale jsou zde jiné zajímavé věci jako např. panceřování, kusy podvozku a jiné. Letoun po dopadu zřejmě nehořel. Na troskách jsem nenalezl žádnou stopu po požáru. Vše jsem pečlivě vyfotografoval. Blíží se však večer, a tak zanechávám Lisunova v nádherné přírodě Nízkých Tater a sestupuji do údolí.
Vraťme se ale k samotnému stroji. Lisunov Li - 2 bylo dvoumotorové vojenské a dopravní letadlo stavěné v SSSR na základě americké licence typu Douglas DC-3, vybaveno motory M 62-IR, o rozpětí křídel 28,81m, délce 19,62m, hmotnosti 7 459kg, max. hmotnosti nákladu 3 400kg, max. rychlosti v 2000m 318km/h, dostupu 5 600m a doletu 2 500km.
Pokud máte rádi vysokohorskou turistiku a létání a dostanete se do Nízkých Tater, neměli byste si toto místo nechat ujít. Dostanete se tam po turistických značkách z Lip. Porůbky i z jižního sedla nejvyššího vrchu Nízkých Tater – Dumbiéra. Je to jedno z posledních míst, o kterém se ví, že zde havarovalo letadlo z 2. světové války. A je relativně dostupné. Za zmínku stojí ještě havárie letounu Douglas C-47 na Zadním Gerlachu a Junkers Ju-52 v Tiché Dolině v Západních Tatrách (o kterém se psalo v L+K 1 a 10,1997), kde jsou trosky do dnešních dnů.

Beda