Lodní pošta za Rakouska-Uherska

Slavná éra českých námořníků.
Na začátku dvacátého století Rakousko-Uherské válečné námořnictvo („K. U.K. Kriegsmarine“) sloužilo především k propagaci země v zahraničí. Její lodě prezentovaly svůj stát při četných zahraničních návštěvách i dalších cestách kolem světa. To znamenalo, že služba v námořnictvu se pro mladé muže stala nesmírně atraktivní. Rekrutům tehdy moc nevadilo, že služba je čtyřletá – tedy o rok delší než u pozemní armády. Klady, které námořnictvo nabízelo, vyloženě převažovaly; pro někoho byl zajímavý celkem slušný žold, pro jiného vidina dobrodružství ve vzdálených zemích a další se zkrátka jen chtěli vydat na zkušenou do světa.
Na fotografiích v námořnickém obleku, které posílali domů, vypadali opravdu skvěle.

Jako naši vojáci za komunizmu, když už se blížil konec vojny střihali krejčovský metr a ústřižky posílali domů tak námořníci posílali domů pamětní list, že načali posledních sto dnů ze čtyřleté námořní služby.

V tu dobu u R-U válečného námořnictva sloužilo na 6.000 námořníků z českých zemí, kteří měli možnost se v tu dobu podívat do dalekých exotických zemí, odkud také posílali pěkné a zajímavé pohlednice.
Do první světové války vstoupilo R-U s 12 bitevními loděmi (pouze však s 3 dreadhnoughty), 3 pobřežními bitevními loděmi, 3 pancéřovými křižníky, 4 moderními lehkými křižníky a řadou menších válečných lodí. Velké bitevní lodi byly obvyklým námětem na pohlednicích. Místo známek na pohlednicích stačilo napsat:marinefeldpost. (Námořní polní pošta)

Jako poslední do Rakousko-Uherské flotily přibyla velká bitevní loď Szent István (Svatý Štěpán). Byla dokončena s velkými potíži až v listopadu 1915.
Dvanáct velkých děl ráže 305 mm, které měly dostřel 25 km vyrobila plzeňská Škodovka.
Když bitevní loď Szent István vyplula na svůj první velký námořní boj na odstranění spojenecké blokády Otrantského průlivu, měla smůlu. Na moři se k ní nepozorovaně přiblížil nepřátelský malý dřevěný italský torpédový člun a dvěma torpédy obrovskou bitevní loď potopil.
Na této nešťastné bitevní lodi také sloužil český námořník Bohumil Kruška z Čáslavi. Tachovským nadšencům na éru Franz – Josefa 1 a první světové války, se podařilo shromáždit mimo jiné také jeho velkou korespondenci s rodiči, která je na stránkách internetového muzea www.franz-josef.cz

Po vypuknutí války se na dopisech a dopisnicích objevilo další razítko - „zensuriert“ censurováno.
Námořníci měli těžkou službu a prozatím ji snášeli velmi dobře. Pomáhal jim v tom slušný žold, dobrá strava, dostatek tabáku a vína, relativně časté vycházky a v neposlední řadě i pocit, že jsou elitními světovými mořeplavci. Postupem času o všechny podpůrné věci přišli a zbyla jim - jen ta těžká služba. Leč za dva roky bylo po válečné euforii veta. Zprávy z bojišť byly všelijaké, ekonomika v troskách a k přídělovému systému se sáhlo až když už v podstatě rozdělovat nebylo co. Začátkem roku 1918, když měli námořníci hlad, vypukla na lodích vzpoura. Koncem roku 1918 skončila první světová válka a i Rakousko – Uhersko. Tím skončila slavná éra českých námořníků.

Nixe.