M1 Garand

Puška M1 Garand byla vyvinuta konstruktérem Springfieldské státní zbrojovky Johnem C. Garandem během dvacátých a třicátých let. Do výzbroje byla jako United States Rifle, Caliber. 30, M1 oficiálně přijata již v roce 1932, ale do řadové služby v americké armádě byla zavedena až v roce 1936. Původní prototypy existovaly v ráži. 276 Pedersen, ale z důvodů sjednocení logistiky ozbrojených sil v době vzrůstajícícho nebezpečí ozbrojeného konfliktu koncem třicátých let bylo rozhodnuto sériové kusy vyrábět v tehdy standardní ráži ručních zbraní americké armády. 30-06 Springfield. To si vyžádalo i snížení kapacity nábojové schránky z původních deseti na osm nábojů.

M1 Garand byla první poloautomatickou puškou světa zavedenou v masovém měřítku do výzbroje ozbrojených sil. V roce 1936 ve výbroji americké armády oficiálně nahradila opakovací pušku Springfield M1903, kterou postupně vytlačila z výzbroje americké pěchoty. Puška byla během druhé světové války používána jako standardní pěchotní puška americké armády a od roku 1941 i Sboru námořní pěchoty Spojených států, kam ale vzhledem k pomalu se rozjíždějící výrobě, začala ve větších počtech přicházet až od poloviny roku 1943. Ve výzbroji obou těchto složek vydržely i během korejské války. V roce 1957 byla tato puška nahrazena ve výzbroji puškou M14, konstrukčně v zásadě shodnou, ale komorovanou pro náboj 7,62x51 mm NATO a používající oddělitelný schránkový zásobník. To však neznamenalo konec její kariéry, neboť byla ve značných počtech poskytována v rámci americké vojenské pomoci mnohým státům světa. V rukou vojáků Vietnamské republiky se zúčastnila ještě prvních fází války proti Vietkongu.

M1 Garand je samonabíjecí puška fungující na principu odběru plynů z hlavně, které jsou odváděny plynovým válcem umístěným pod hlavní, a tlačí na píst, zakončený nástavcem, který podává nový náboj do nábojové komory a natahuje bicí mechanismus a uzaymká závorník závěru. Původní varianta, používající k zachycování plynů speciální nástavec (clonu) na ústí hlavně se nazývá "Gas Trap Model" (varianta se zachycením plynů), ale toto provedení trpělo znečištěním a nízkou spolehlivostí funkce a brzy po zahájení výroby přešla v únoru 1940 produkce na variantu "Gas Port Model" (s odvodem plynů), armádou přijatou už v říjnu 1939, u níž byl odběr plynů zajišťován plynovým kanálkem o průměru 2 mm spoující hlaveň a plynový válec ve vzdálenosti 38 mm před ústím hlavně. Současně byla u této varianty prodloužena hlaveň o dva palce na celkových 24 palců. Mimo prvních 50.000 kusů náleží naprostá většina produkce M1 Garand k variantě „Gas Port“, na kterou byla během války přepracována během oprav i řada původních pušek. Náboje jsou podávány z nábojové schránky, doplňované nábojovými rámečky na osm nábojů.

Nabíjení:
Nábojový rámeček pušky M1Nabíjet je možné jen nábojové rámečky a armádní předpisy preferovaly nenabíjet nový rámeček před vystřelením všech nábojů ve schránce, ačkoli i to bylo možné. Není vyloučené ani dobití jednotlivých nábojů do rámečku ve schránce, ačkoliv jde o mimořádně složitou operaci - jedna ruka musí stáhnout závěr dozadu a druhá vtlačit náboje do rámečku. Po vystřelení posledního náboje dojde automaticky k vymrštění rámečku ze schránky. Tento zvuk mohl být za některých okolností demaskující, ale někteří vojáci se této nevýhody naučili využívat - zahazovali prázdné nábojové rámečky aby zmátli nepřítele, který si myslel že nabíjí.

Výkony:
Puška byla odolná a kvalitní, vydržela i v náročných podmínkách. Její samonabíjecí funkce podstatně zvyšovala kadenci střelby oproti tehdy běžným opakovačkám a tím i palebnou sílu pěšího družstva, zejména v podmínkách druhé světové války, kdy americká armáda byla jediná, která měla samonabíjecí pušku zavedenu v širokém měřítku. To bylo značnou výhodou, zvláště při absenci lehkého kulometu srovnatelného výkony s německými nebo britskými typy ve výzbroji americké armády, kterou tato skutečnost kompenzovala.

Příslušenství:
M1 Garand mohla používat několik typů bajonetů, jak M1905 určený původně pro pušku M1903, tak nově vyvinutý M1942, oba o délce čepele 40 centimetrů. Na pušku bylo možno nasadit granátometný nástavec M7 pro střelbu puškových granátů, zaměřovanou nasaditelnými mířidly M15, avšak granát z něj byl vymetán vystřelením slepého náboje, a vzhledem k složitému systému nabíjení (před střelbou bylo nutno vyjmout rámeček a vložit nový s tímto speciálním nábojem) nebyl granátomet M7 příliš populární a pro střelbu puškových granátů byla nadále většinou používána puška M1903. U sniperských variant M1C a M1D bylo možno nasadit teleskopický zaměřovač M84.

Pozdější vývoj:
V červnu 1944 byla do výzbroje zavedena odstřelovačská varianta M1C. Italská firma Beretta vyráběla v poválečném období tuto pušku jako Modello 1952 pro náboj 7,62x51mm, později z něj vyvinula vlastní pušku Modello 59, s oddělitelným schránkovým zásobníkem.

Současnost:
V současné době je M1 Garand buď sběratelskou - zejména zachované kusy v provedení Gas Trap Model - řídčeji pak loveckou nebo sportovní zbraní. Do dnešní doby je užíván ceremoniální četou USMC.

Typ: poloautomatická puška
Místo původu: Spojené státy americké
Ve službě: 1936-1957
Používána v : Spojené státy americké, Velká Británie, Japonsko, Korejská republika, Vietnamská republika, Itálie, Israel, Norsko, Turecko, Kuba, Panama a Argentina
Války v kterých byla používána: II. světová válka, korejská válka, válka ve Vietnamu
Konstruktér: John C. Garand
Navrženo: 1927
Vyrobeno: 1936-1945
Počet vyrobených kusů: cca 5.400.000
Hmotnost: 4,2 - 4,6 kg 
Délka: 1100 mm
Délka hlavně: 610 mm
Typ náboje: 7,62x63 mm (. 30-06 Springfield)
Ráže: 7,62 mm 
Kadence: 16-24 ran/min
Počáteční rychlost střely: 865 m/s
Zásobování municí: nábojová schránka doplňovaná nábojovým rámečkem na osm nábojů