Magna Mater Austriae ( Velká Matka Rakouska)

Už jsem si vzpoměl, kde jsem podobnou viděl. Jsu trouba.
http://www.detektorweb.cz/index.4me?s=show&i=34453&mm=1&vd=1

Legenda vypráví o vzniku poutního místo takto:
Opat Otker z benediktinského kláštera St. Lambrecht vyslal v roce 1157 mnicha jménem Magnus do okolí dnešního Mariazell, které klášteru náleželo. Mnich Magnus měl pečovat o duchovní život tamních obyvatel. S dovolením opata si na svou cestu vzal sošku Panny Marie z lipového dřeva. Večer 21.12. roku 1157 mu cestu zatarasil skalní blok. Magnus se obrátil s modlitbou k Panně Marii, na jejíž přímluvu se skála rozestoupila a on mohl pokračovat v cestě. Když dorazil k cíli, postavil sošku Madony na pařez a vybudoval si celu (německy Zelle), která mu sloužila zároveň jako kaple i jako přístřeší. "Maria v cele" dala místu název a stala se vyhledávaným cílem poutníků.

To:honda2.Člověk zapomíná co doma má. Já ji měl dlouho jako neurčenou a pomalu na ni zapoměl. Až když jsem si procházel příspěvky na Detektorwebu tak jsem na ni narazil u Luftreisena. A přitom jsem v tom Mariazellu několikrát byl.

http://www.detektorweb.cz/index.4me?s=show&i=22352&mm=1&vd=1

Tu moji Hypo1 určil, ty jsi ale dodal pěkný výklad. Jak vlastně u tvých příspěvků bývá zvykem.

A jak vypadala taková pouť do Mariazellu? Cesta z Brna byla náročná. Za 6 dní urazili poutníci 250 km. Z Brna od sv. Jakuba vycházeli 21. srpna ve 3 hodiny ráno a večer už byli u Kapucínů ve Znojmě s 60 km za sebou. Zde se setkávali s poutníky vycházejícími z Oslavan, Rouchovan a Třebíče, kteří to měli o něco blíže - z posledního města "jen" 46 km. Druhý den byl pro ně "odpočinkový", přes Retz a Pulkau došli po 35 km do Eggenburgu. Třetí den ušli 50 km, přes Langenlois a dřevěný most v Mautern vystoupili až do kláštera v Göttweig. Čtvrtý den šli přes Meidling a St. Pölten do Wilhemsburg celkem 37 km. Pátý den se v Traisen spojili s cestou vídeňskou a přes Lilienfeld a Türnitz došli po 45 km až na Annaberg, který je téměř 1000 m nad mořem. Na šestý den, tedy 26. srpna, jim zbývalo už jen 23 km....... Kdo si pak takouvou svátostku přinel musel si ji hodně vážit.

To sa v minulosti riadne našliapali, hlavne bežný človek v kožených ťapkách musel podrážku zodrať len cestou tam. Tak ma napadlo či pri týchto pútnických miestach neprebiehali zároveň aj jarmoky. Kožkári a obuvníci si určite prišli na svoje. Ten kto šiel na púť musel mať aj akú takú hotovosť, krajom sa ponevierali lupiči, z toho mi prináleží konštatovať - radšej si cennosť schovám a potom vyzdvihnem, alebo ju miniem na púti ( jarmoku - krčmičke). A keď budem mať šťastie vrátim sa do chalupy celý, s drobnosťami a čistou dušou.

To:dabelhorny. Dočetl jsem se že se těchto poutí účastnilo docela dost lidí. Vněkterých letech i 1500.Jídlo si nosili sebou a vařili si. Asi ti kteří na to měli použili nějaké dopravní prostředky a ubytováni byli v nějakých hostincích. Ti kteří šli pěšky asi nějakými finančními částkami neoplývali už jenom podle toho, že se ubytovávali v klášterech. V devadesátých letech skupina nadšenců tuto trasu absolvovala také pěšky a trvalo jim to celý týden a nedošli všichni. Přitom zpáteční cestu už pěšky nešli. Asi ti naši předci byli zvyklí chodi a uměli to. A podle toho co znám z vyprávění vyprávění tak oni celkem často chodili bosí a boty si obouvali až před městem.

To:dabelhorny. Aještě k těm jarmarkům. Kdyby se Ti podařilo někdy Mariazell navštívit, viděl bys. že to je a historicky byl přes sezonu jeden veliký jarmark. I když dnes už přenesený do celé řady kamených obchůdků které vlastně basiliku obklopují. Nejvíc mne zaujal obchod se stříbrem kde si můžeš zakoupit třeba miniatury lidských údů/některé i do třiceti centimetrů... myslím ruce nohy... /a ty pak darovat jako dík za uzdravení patřičné partie těla.

To:dabelhorny. Možná jsem to napsal trochu špatně s tou sezonou. Ona je tam v současné době seona po celý rok. Prakticky jenom kousíček od baziliky je lyžařský vlek takže to tam žije po celý rok.

To. Rossy: dík za vyčerpávajúce info. S tým chodením máš asi pravdu. Teraz sú ľudia pohodlnejší ako v dobe o ktr. píšeš.