Malá lahůdka z 1. světové

Zdravím všechny slušné hledače, tenhle odznak jsem našel na poli asi 30 km od Prahy. Po očištění a malém přemýšlení jsem pochopil, že se jedná o vojenský odznak z WWI. Patřil vojáku z 28. pluku a je spojen s bitvami na Soči (Isonzu) hlavně tedy s 10. a 11. v roce 1917. Text na odznaku zvýrazněn na fotkách. Pro zájemce následuje krátký text popisující bitvi na Soči.

Krásný nálezy přeje McClane



BITVY NA SOČI

Na Soči ( Slovinsky) / Isonzo - italsky, německy/ se odehrálo celkem jedenáct bitev mezi italskou a rakousko-uherskou armádou.
Povodí Soče mělo prvořadý strategický význam pro oba protivníky. Italský úspěch v tomto prostor by znamenal nejen pohromu pro celou italskou frontu, především však rychlý průnik protivníka do vnitrozemí habsburské říše a na dalmatské pobřeží. Tím by byla válka rozhodnuta. Fronta na Soči postupovala od severu z Julských Alp až k Přímoří. Na severu začínala v Tolminské kotlině (Tolmin, Tolmein) ke Krnu, kde byla operační hranice mezi Rohrovou korutanskou skupinou a Borevićovou armádou. Odtud sledovala frontová linie řeku přes S. Lucii, Avče (Auzzu), Kanal (Canale), a Plavu (Plave) k výšině Monte Sabotina a ke Gorici. Od města se frontová linie vrátila zpět za řeku a směřovala k výšinám Monte S. Michele, Doberda. Odtud ve svém závěrečném úseku klesala přes S. Giovanni al Timavo (Štivaň) k Duinu (Devin) a k břehům Jaderského moře (Panzánského zálivu. )
Boje se většinou odehrávaly ve velmi obtížném horském terénu. V některých úsecích fronty se nebojovalo o souvislou linii, ale především o důležité terénní body. Těžko průchodný terén vápencových masivů kladl mimořádné nároky na fyzickou i psychickou odolnost vojáků. Důležitou roli sehrálo na obou stranách dělostřelectvo, jehož dělostřelecká příprava ničící přední okraj obrany a vše živé kolem předcházela každému útoku (šlo o to, aby děla umlčela obranu protivníka, usmrtila většinu obránců na přední linii, smetla z povrchu překážky a zátarasy bránící postup pěchoty). Bez jeho podpory neměla šanci na úspěch žádná akce pěchoty. Tato příprava se bitvu od bitvy prodlužovala a trvala až několik dní. Když děla přenesla palbu do hloubky, vyrazily do umlčeného území masy pěchoty. Sledy pěchoty se draly při oživující se kulometné palbě obránců a ke zteči na bodák. Útočníci, kterým se podařilo vniknout do rakousko-uherských zákopů byli pobíjeni v boji muže proti muži. Po opakujících se vlnách ztečí a protiztečí se po několika dnech z pluků o třech až čtyřech tisících mužích vraceli hloučky padesáti vojáků.
Rakousko-uherské velení hledalo cesty jak čelit narůstající italské početní převaze, a tak na jaře 1916 sáhlo k použití otravných plynů. Plyn začal být plněn také do dělostřeleckých granátů a stal se součástí dělostřeleckých paleb na obou stranách. Snaha o proniknutí do stále odolnějších obranných jednotek vedlo na obou stranách k zavádění úderných jednotek (Sturmgruppen). Tyto skupiny vycvičené k umlčování odporů a ničení palebných prostředků bojem zblízka sloužily k uvolnění překážek a čištění cesty pro postup řadové pěchoty. Úderné jednotky se staly nepostradatelným prvkem při protiztečích, likvidaci ohnisek odporu v nepřátelských zákopech a v dalších akcích, usnadňující postup pěchoty. Mezi úderníky patřili i vojáci IV. praporu pražského 28. pěšího pluku a královehradecký 2. prapor polních myslivců. Největší příchod českých vojáků nastal v roce 1917, kdy zde nacházíme většinu českých pěších pluků, některé prapory polních myslivců, dělostřelecké baterie i součásti jezdeckých pluků. České jednotky zde podávaly nejlepší výkony v celé válce (na rozdíl od ostatních front). Byly označovány za spolehlivé, s dobrou kázní a morálkou, proto byly nasazovány na exponované úseky fronty, nikoliv kvůli národní předpojatosti. Italská armáda nebyla schopna porazit rakousko-uherské postavení v Jižních Tyrolích, proto svůj útok opět soustředila na sočskou frontu, zvl. na její jižní část bránící přístup k Terstu. Rozpoutala se desátá bitva na Soče (12.5.- 5.6. 1917). Desátá sočská bitva byla jedna z dalších bitev z nejasným výsledkem, ale útoku, v němž byla získána ztracená obranná linie se účastnil písecký 11. a pražský 28. pěší pluk. Do poslední chvíle na piavském bojišti bojovaly české jednotky: opavský 1., chomutovský 92., turnovský 94. pěší pluk, kroměřížský 28. střelecký pluk, královehradecký 2. prapor polních myslivců, dragounský pluk č. 23 (Dobřany) a klatovský pluk č. 14., tereziánský hulánský pluk č. 11. V posledních ohniscích obrany nacházíme litoměřickou 26. střeleckou divizi podmaršálka Podhajského, čáslavský 21., vysokomýtský 98. pěší pluk, brněnský 8., písecký 11., pražský 28., a znojemský 99. pěší pluk.

Bitvy na Soči
1915
1. bitva - 23.6. -7.7.
2. bitva - 18.7.- 10.8.
3. bitva - 18.10.- 4.11.
4. bitva - 10.11. - 14.12.

1916
5. bitva - 11.3.-16.3.
6. bitva - 4.-16.8.
7. bitva - 14.-19. 9.
8. bitva - 9.-12.10.
9. bitva - 31.10 - 4.11.

1917
10. bitva - 12.5. - 5.6.
11. bitva - 18.8. - 13.9.
12. bitva u Kobaridu - 24.-27. 10.