Mečovitá křesací ocílka II

U minulého příspěvku jsem pozapomenul na svůj oblíbený pokus. Ten vychází z jednoduché poučky. Z nízkouhlíkové oceli nejde vytvořit permanentní magnet. Magneticky měkká látka, mezi které patří čisté železo a nízkouhlíkové oceli - ve středověku svářkové železo, i když z feromagnetického materiálu, totiž po zmagnetizování a vyjmutí z vnějšího magnetického pole ztrácí své magnetické vlastnosti. V definici křesací ocílky se uvádí, že je buďto vyrobena z oceli s vysokým obsahem uhlíku nebo ve středověku byl alespoň pásek vysokouhlíkové oceli na křesací část navařen. U tohoto artefaktu se permanentní magnet vytvořit podařilo.
Co nám z toho vyplývá. Tento pokus nám potvrdil, že se o ocílku s velkou pravděpodobností hraničící s jistotou jedná. U dříve zmiňovaného železného tkalcovského mečíku by takto kvalitní ocel nebyla nutná - vždyť se vyráběly hlavně ze dřeva - a při její vzácnosti ve středověku by to bylo i plýtvání. Dokonce se snad dá tvrdit, s přihlédnutím ke středověké výrobě železa a jeho jakosti, že nebude, podle mne, tato ocílka ani středověká. To by souhlasilo se zařazením ocílky do novověku.
ROSSY