Metály z WWII

V neděli (2. 4. 2006) krátce po obídku vyrážím po delší době na pořádné hledání s kolegou Dakem. Jak je jeho zvykem na místo srazu přijíždí se značným zpožděním, ale to už já dávno běhám po poli. Bohužel stejné pole se rozhodl jeho majitel ten den obdělávat a tak jsem tam nechtěli překážet, ikdyž nás pustil na vedlejší pole, ale neměli jsme chuť poslouchat řev traktorů a tak jsem vyrazili do jednoho lesa.

Po hodině hledaní jsme nic kloudného nenašli a vtom kde se vzali tu se vzali tři caparti na dvou motorkách. Hádám, že jim bylo tak 12-13 let. Zastavil jsem je skoro jak zkušený policista a jelikož věděli, že v lese na motorce a ke všemu v tomto věku nemají co dělat, byli docela vyjukaní. Když jsem se jich zeptal na místa vhodná k hledání očividně z nich opadl strach z toho, že bych jim snad chtěl dělat nějaké problémy, ale bohužel o ničem nevěděli.

Tak jsme s Dakem pokračovali dále lesem až najednou vidím, že Dak leží na cestě jak široký tak dlouhý nebo možná obráceně jelikož se tyto dva rozměry u něj velmi snadno zamění. Zřejmě padl vyčerpáním nebo možná chytal první jarní bronz, protože bylo krásné počasí. Já jsem ovšem tak 200 metrů za mými zády zaslechl pronikavé „eeeeeen en eeeeeeeeeeen" a vidím jednoho z těch klučinů jak pomalu jede po cestě a rozhlíží se na všechny strany.

Povídám: „Daku je to doma ten nás hledá a má pro nás určitě důležité informace". Jenže mlaďas projel kolem a nespatřil nás, ale naštěstí to po chvilce otočil a ve chvíli kdy nás zmerčil zamířil si to k nám. Položil motorku, zalekle se podíval na rozvaleného Daka a pak mě povídá: „Pane kamarád si vzpomněl, že asi dva kilometry od tud se prej kdysi dávno našla německá přezka. " Ještě nám ukázal směr a popsal jak se k tomu místu dostaneme. Poděkoval jsem a ferda naskočil na svůj velocipéd a zmizel. Ikdyž mě druhá válka moc nebere tak jsem přeci jen vyrazili zkusit štěstí.

Když jsme se dostali na místo o kterém jsme si mysleli, že je to ono co nám ten kluk popsal dali jsem se do pečlivého hledání. A až na obvyklý bordel nic zajímavého. Konečně se ze země vyloupl německý knoflík s krupicí a volám na Daka, že by to skutečně mohlo být ono. A tak jsme se začali motat kolem tohoto místa. Asi dva metry od knoflíku jsem zachytil slabý hraniční signálek. Několikrát jsem hrábl do země lopatkou a už se na mě smál německý záslužný kříž bez mečů. Opět volám Daka a ten propadá euforii (on je totiž poloviční válkař ), prohlídne nález a vrhá se s detektorem do zuřivého průzkumu terénu. Asi 4 metry ode mne slyším zvolání „Ty vole máááááááám taky!! ". Ikdyž bych měl vetší radost z nějakého pěkného stříbrňáčku tak se také raduji a se slovy „tady budou určitě další" pokračuji v horlivém hledání. A do toho Dak opět hlásí „Daaalšíííííííí". Chvilku přemýšlím mám ho praštit lopatkou? Ale vzhledem k tomu, že se mě pod cívkou ozval signál nechal jsem toto rozhodnutí na pozdější dobu. Musím se přiznat, že jsem jakožto mincičkář zhřešil a zaradoval se z nálezu dalšího metálu – helmičky. A to už opět slyším jásajícího Daka „Dalšíííííííí pane kolego! A to v té díře je další signál!!! ". Tato dírka byla úspěšná a vydala tři metály a Daka vynesla na první místo s 5ti odznaky a já se těsně držel na druhém místě se dvěmi

Pomalu nastal čas začít uvažovat o předchozím plánu a to přetáhnout Daka lopatkou a zahrabat ho dosti hluboko, jenže když jsem si představil jak širokou díru bych na něj musel kopat tak jsem si řekl jsou to stejně jen blbý německý metály tak co  Ještě se vylouplo několik německých feniků a krom nábojnic nic dalšího. Tudíž radost z toho, že jsme našli detektorem netknuté místo brzo opadla jelikož oněch 7 odznaků bylo na ploše cca 3x3m a kolem totálně nic.

Zkusil jsem to ještě na druhé straně cesty - nábojnice a zase nábojnice a najednou silnější signál. Tak šup pro něj pod zem a hle! Známka! Stav nabití našil těl opět stoupl, ale bylo to ten den již naposledy, protože za další dvě hodiny se nám nepodařilo najít nic dalšího. A ani následující den kdy se na stejné místo vypravil Dak ještě s jedním kolegou se nepoštěstilo.

Ale sedm metálů a známka není určitě špatný výsledek a na ono místo se ještě určitě vydáme. Oba jsme pípali s XP GoldMaxx Power cívka 27 cm.