Místo, které (asi) přináší smrt

Nedávno se mi dostal do rukou novinový článek s názvem „Hledal Američan v lese u Plachtína poklad? “ I když článek už vyšel na začátku devadesátých let, tak mne zaujal. Ve článku se píše, že v lesním prostoru obce Plachtín byla nalezena mrtvola amerického hledače pokladů. Ze zajímavosti jsem si na internetu našel, kde se obec Plachtín nalézá a doslova mi to vyrazilo dech. Na přiložené mapce je vlevo Skelná Huť a vpravo je Plachtín. Ve středu v červeném kroužku se nalézá velmi záhadné místo. V časopisech“ Magazín 2000“ jsou o něm dva články. První napsal Jan Tůma s názvem: „Přišli dříve než Keltové. Megalitické město plné otazníků“. Druhý napsal Zdeněk Procházka a má název „Přišli později než Keltové a mimozemšťané“. V nich se odborníci dohadují, jak místo v kroužku, které je na některé mapě označené jako „Zlatý lom“ vzniklo. Nejsem odborník, a tak nevím, kdo má pravdu.

Do toho prostoru jsem se dostal díky zajímavým okolnostem. Náš „Klub hledačů HP Tachov“ na jaře v roce 1993 nalezl nedaleko Přimdy pozůstatky dvou osob. Na soudním lékařství bylo zjištěno, že se jedná o muže a ženu a že pozůstatky pocházejí z konce války.

Ještě ten den se mnou spojil redaktor plzeňského rozhlasu Pavel Prokeš. Tak jsem se seznámil s nadšeným hledačem pátrajícím po insigniích Univerzity Karlovy a sekretářce K. H. Franka. Pana Prokeše zajímalo, zda by námi nalezené ostatky ženy nemohly být hledanou sekretářkou. Na soudním lékařství se podle fotografií toto nepotvrdilo.
Dále chtěl od nás prozkoumat virgulí jeden prostor v lese za Skelnou Hutí. Vyprávěl mně, jakým zajímavým způsobem tam dostal. Kamarádil se s hercem Jiřím Hrzánem. Hrzán měl ve Skelné Huti chalupu. V létě, ráno po jednom bujarém večírku mu Hrzán navrhl, aby si šli léčit kocovinu ledovými rampouchy. A zavedl ho v lese k díře, z níž vycházel ledový vzduch a byly tam ještě rampouchy. Tento prostor chtěl pan Prokeš virgulí prozkoumat, zda se tam nalézají podzemní chodby. Podle nás je tam opravdu rozsáhlé podzemí.
Po bombardování plzeňského nádraží 16. dubna 1945 byly cennosti a i insignie UK z poškozeného vlaku někam odvezeny. Panu Prokešovi se podařilo získat zajímavé německé dokumenty, z nichž vyplynulo, že vojenská auta měla z rozbitého vlaku něco odvést. Podle dokladu z auta měly při té akci ujet celkem 80 km. Pan Prokeš si dal do kružítka polovinu, to je 40 km a udělal kolem Plzně kruh. Tím se dostal také do prostoru Skelné Hutě. Domnívám se, že do podzemních prostorů Zlatého lomu by se mohl vejít náklad celého vlaku. Krátce po tom, co mne tam pan Prokeš zavedl, náhle v den svých 51. narozenin zemřel.

Něco k záhadnému prostoru „Zlatého lomu“. Domnívám se, že se v tomto prostoru opravdu těžilo zlato. Asi deset kilometrů jihozápadním směrem je vesnice Křivce. Tam se v lese po těžbě zlata nalézá množství jam a pískový lom. Otvor do staré chodby po těžbě zlata.

Písek tohoto lomu je velmi podobný hornině - slepencům v Zlatém lomu. Obrovské hromady kamenů ve Zlatém lomu mohly vzniknout tím způsobem, že v lomu se odkryla povrchová vrstva až na zlatou žílu. (Jako na uhlí v severočeských uhelných dolech). Po vytěžení povrchové zlaté žíly se horníci pustili do hlubinné těžby. Kamenné kola, které se tam nalézají, mohly sloužit v mlýnech na drcení zlatonosné horniny.

Ale vrátím k prvnímu článku „Stopa končí ve Slovanu“. Mne by spíše zajímalo, kde „ta“ stopa začínala a co tam americký hledač pokladů hledal. Dva mrtví kolem Zlatého lomu, to může být náhoda, ale také nemusí.
Nixe

Fotografie ze Zlatého lomu – Ladislav Lenk