MP 38/40

Myslím, že tuto zbraň jistě každý zná, podle názvu, nebo podle vzhledu, snad měl i  možnost jí držet v ruce nebo dokonce z ní i střílel. Pod lidovými názvy kosa, šmauserapod. se skrývá velice zdařilá zbraň, která prošla celou válkou a je pro nás znakem, nebo součástí obrazu německého vojáka 2.světové války.

Německá firma Erma začala tyto zbraně původně vyrábět jako výzbroj, pro výsadkáře. Postupem času začaly tuto zbraň vyrábět další závody a tak se dostala vlastně ke všem jednotkám Wehrmachtu.

Je to zbraň charakteristická svým vzhledem. Má masivní dynamický závěr. Napínací páka je na levé straně závěru, při natažení dozadu může být zavedena do příčného výřezu, takže vlastně působí jako pojistka proti nechtěnému výstřelu. Samopal nemá přepínač režimu střelby-tudíž z něj lze střílet pouze dávkou. Podle definice samopalu se tudíž s jistou nadsázkou dá říct, že se jedná spíše o lehký kulomet! Ovšem vzhledem k nevelké kadenci této zbraně, lze po načerpání určitých zkušeností střílet i jednotlivými ranami. Malá kadence je i předností, protože se kladně projevuje v přesnosti střelby a vystřelení nábojů ze zásobníku trvá také poměrně dlouho. Tohoto je dosaženo systémem pneumatického tlumiče, tvořeného odpruženým pístem, uloženým uvnitř úderníku. Toto vylučuje prudké odražení pohyblivých součástek vpřed, ode dna pouzdra závěru a každý pracovní cyklus je výstřel od výstřelu pomalejší.

Hledí zbraně je otevřené-dva plátky: jeden pevný pro střelbu do 100m, druhý nastavitelný pro střelbu do 200m. Muška je chráněna prstencem. Pod hlavní je Al lišta s výstupkem pro střelbu s oporou.

Během války tyto samopaly prodělaly mnoho změn, který přispěly ke zlevnění a zrychlení výroby samotné zbraně. Frézované pouzdro závěru bylo nahrazeno hladkým lisovaným s podélnými výdutěmi. Objímka pro zásobník měla původně na boku otvory, pak byla hladká a nakonec měla rovnoběžná žebra. Konstrukce pojistek se také podstatně lišila: u modelu s pákou ve tvaru skoby se napínací páka nedala přemístit, u modelu s pákou ve tvaru válce s čepičkou šla přemístit, u tohoto tvaru se dala páka zajistit i v přední poloze, ani silné otřesy zbraně nemohly závěr přemístit a tudíž nemohlo dojít k nechtěnému výstřelu.

Během bojů se používaly MP 40 s úpravou pro 2 zásobníky vedle sebe (známe ze součastné doby ze záběrů TV, kde jsou tyto spojeny lepící páskou, ale jsou otočené o 180°, což u MP 40 nebylo)

Na závěr bych jen poznamenal, že Německo ke konci světové války, vyrábělo maximálně zjednodušené samopaly (velice podobné britským Stengunům), na úkor jejich kvality jak výrobní, tak bojové.