Můj prapradědeček na italské frontě

Ahojte,
když máme hen to výročí, přispěju taky se svou trochou do mlýna... Pohádka to bude o mém prapradědečkovi a obsahovat bude nejenom všechny artefakty, co jsem o něm za léta nastřádal a povytahoval od babiček a pratetiček, ale nebudete ochuzeni ani o hrdinství, lásku a šťastný konec se škopkem... (předem se omlouvám, jestli ve vyprávění najdete nějaké nesrovnalosti. Nejsem historik a občas je to přeci jenom nad mé síly... )

Prapradědeček František se narodil roku 1877 ve vesničce Líšeň blízko u Brna a vyučil se kotlářem. Když ta mela začala, bylo mu tedy 27 let (obr. 02). Jiná možnost nebyla, než že narukoval k osmému pěšímu jako infanterista. Ještě než byl odvelen na italská válčiště, stihl si u vojenské garnizóny vzít moji praprababičku Terezku. Dle vyprávění si na tamním válčišti užil svoje a měly by odtud pocházet další fotografie. (03, 04, 05, 06, 07). Naštěstí již začátkem roku 1916 (viz poštovní razítko na obr. 09) se mu při dovolené doma (snad díky narození první dcery o prázdninách 1915) povedlo dostat se k polní hudbě (stále jako infanterista na obr. 08, s vyznamenáními Militar-Jubilaumskreutz a Erinnerungskreuz 1912/13), u které již zůstal do konce války, což mu pravděpodobně zachránilo život.

Konce války se dočkal již v hodnosti korporal, tedy desátník a se dvěma dalšími vyznamenáními. Medaile za statečnost a Karl-Truppenkreuz (obr. 10). I přes to, co prožil, se z obrázku 11 krásně usmívá nad svojí manželkou, mezi dalšími členy rodiny (holčičce vlevo nahoře patří mladý ženský hlas v nahrávce). A nakonec slíbený happyend se škopkem: na obrázku 12 v západním Německu roku 1974 na návštěvě u dcery. Tři roky na to zemřel v požehnaném věku 90 let. Dle vyprávění dcery, vnučky a pravnuka byl usměvavý, vlídný a měl ohromný smysl pro humor. Večery trávíval v hospodě s trumpetou, na kterou hrával štamgastům. Pravidelně ji prý vytahoval i na Štědrý večer, kdy sousedům hrával Tichou noc.

Obr. 1: Čtyři výše zmíněná prapradědečkova vyznamenání, límcové odznaky polní hudby a nátrubek, se kterým procestoval Evropu (bodáky jsou také po něm ale k98 nevím, jestli je z I. , nebo II. vojny a ten dlouhý by měl být ze zbrojovky, kde pracoval, na testovaní planžet v pochvách, jestli dost drží. )
Obr. 2: Prapradědeček před válkou
Obr. 3: s kamarády na italské frontě, 4. zleva
Obr. 4: 5. zleva, popis na fotce "Tevin" (předpokládám, že jde o italské Teveno)
Obr. 5: Popis "údolí Monte Asolone", jeden z vrcholků u Monte Grappa
Obr. 6: Popis "Monte Beretto", mělo by jít o Col della Beretta na svazích Monte Grappa
Obr. 7: fotka ze stejné sady, avšak jindy a hůře popsaná v levém horním rohu. Co je tam napsáno nepřečtu. Kdybyste někdo poznali ten kostel, hned bych věděl...:-)
Obr. 8: Prapradědeček po přeložení k hudbě. Hodnost stále infanterista, vyznamenání mobilizační kříž a výroční kříž.
Obr. 9: Oficiální fotka polní hudby jako pohled zaslaný domů. Prapradědeček horní řada, 3. zleva, s baskřídlovkou
Obr. 10: Foto z konce války. Hodnost desátníka, vyznamenání za statečnost, výroční kříž a Karlův kříž (mobilizační z neznámých důvodů chybí... )
Obr. 11: s rodinou přibližně v roce 1945
Obr. 12: Volksfest Karlstadt, červenec 1974, 3. zleva

video: zvuková stopa rozhovoru z konce šedesátých let se svou vnučkou a pravnukem. Obsahuje části kterak narukoval na začátku války, kterak byl vybrán k polní hudbě a jak obsazoval Suezský průplav. Stopa byla již v době pořízení různě "sestříhána", proto se již nedozvíme, jak to bylo na konci. Pro účely tohoto zveřejnění byla také lehce upravena (sestříhání jednotlivých kusů blíž k sobě, odstranění šumu a zvýraznění hovoru. )
odkaz na video: https://www.youtube.com/watch? v=0yNyH44syxg&feature=youtu. be

Gabriel