Můj první mrcas

K Vánocům jsem si udělal radost a pořídil si svůj první detektor. Ještě než napadl sníh jsem vyrazil do jednoho údajně stokrát prolezlého zajateckého lágru, jelikož to bylo jediné místo v okolí, o kterém jsem věděl, že se tam určitě něco dělo.
Vstával jsem ještě za tmy, i když obvykle vstávám až kolem oběda. Takhle natěšenej jsem nebyl už hodně dlouho. Opravdu to byl hodně zvláštní pocit, takové podivné chvění v žaludku...
Do lesa jsem dorazil kolem sedmé ranní, půda byla kyprá, ideální podmínky. Zapnul jsem detektor a můj první mrcas začal.
Po několika rezavých hřebících, plechovkách, alobalech, hrncích a dalším bordelu, kterého byl ten les plnej, jsem chtěl detektor rozmlátit o strom. Opravdu mnoho nechybělo a s mrcasením jsem skončil. Vzpomněl jsem si ale na slova kamarádů, že vše chce trpělivost. Rozhodl jsem se to ještě zkusit a teď už vím, že kamarádi měli pravdu. Po dvou metrech první mince - 3 krejcar 1800. Srdce mi poskočilo. Další signál a další mince. Řval jsem na celej les! Ještě několik mincí, nožík, kování z truhly, polní láhev z roku 1916 a mraky nábojů. Evidentně jsem kápnul na místo, které někdo buď přehlédl, nebo byl lenivej kopat. To jsem však ještě netušil, že můj první mrcas bude mít zlatý hřeb! Došel jsem až malému potůčku, kde byla zem rozrytá od divočáků. Jen co jsem mávnul detektorem, signál jako prase - dvě zlomené stříbrné lžičky a kousek od nich tři pětimarky z roku 1934!!! Jenže ještě než jsem se stačil probrat z opojení, zaslechl jsem za sebou hlasy a křik. Věřte, nebo ne, v tom lese byl hon a já se ocitl v obklíčení. Rychle jsem se sbalil a pelášil pryč. Zastavil jsem se až u cesty, kde na mě zaútočil velmi ostrý jezevčík, jehož pán se mě evidentně lekl víc než já jeho...
Tím skončil můj první výlet za historií a já už teď vím, že až sleze sníh, obrním se trpělivostí a vyrazím znovu. Jen si dám větší pozor na myslivce...