Můj první rybníček

Ahoj všem,
tak jsem si poprvé za celé dlouhé roky, co hledám, splnil malý sen - hledat ve vypuštěném rybníku. Původně jsem měl sice namířeno jako vždy na pole, ale vypuštěný rybníček kousek od silnice tentokrát zvítězil a plány byly operativně změněny. Prvotní ostych, přihlížejících zvědavců bylo přeci jen více, než když hraboším na poli nebo v lese, rychle zmizel pod vlnou očekávání věcí budoucích a neskutečném množství signálů. To, že naprostá většina z nich byl jen šílený bordel, injekční stříkačky 15 metrů od břehu, mě málem odradily už hned na začátku, to nemusím zdůrazňovat, ale já věřil a do bahna se brodil stále hlouběji.
První den jsem byl sice trochu limitován obuví, nechtěl jsem rozmáchat superpohory, které už zdolaly nejeden větší kopec a mnohem více polí, a tak jsem se držel více na písku a do bahýnka vstupoval jen nesměle, ovšem jen do té doby, než bahno vydalo první stříbrný prstýnek. No jo, v tom bahně dále od břehu toho bylo více, a tak začalo to pravé báječné rochnění, boty neboty. První den jsem za cca. 2 hoďky naplnil jednu kapsu převážně soc. mincemi a všemožným smetím, v druhé pak skončily tři prstýnky, sice žádný zlatý, ale i tak jsem byl nadmíru spokojen a domů odcházel s radostí a jasnou vizí na návrat příští den. Druhý den už vybaven holinami a v doprovodu kolegy byl prozkoumán i zbytek zajímavé části rybníku, která ještě vydala spoustu další drobotě, ten žlutý kroužek mi pochopitelně udělal radost největší. Každopádně po těch čtyřech hodinách "procházky" v bahně jsem byl utahaný, jak po 100 kilometrech na kole, ještě že mám letos naježděno. Tohle hledání jsem si doopravdy užil.
Ať se daří
Takaru