Nacistické sabotážní a teroristické akce v českém pohraničí 1938

Na sklonku 30. let 20. století už byla situace v Evropě napjatá a bylo patrné, že válečný konflikt na sebe nenechá dlouho čekat. Nejvýbušněji se jevila situace v českém pohraničí. Tento příspěvek se věnuje problematice organizování nacistických sabotážních a teroristických akcí v českém pohraničí z roku 1938.

Mediální obraz nynějších konfliktů charakterizují snahy zainteresovaných stran přesvědčit co nejširší veřejné mínění o tom, že ten druhý je původcem všeho zla, a že on podporuje separatismus, nebo naopak provádí útlak určité skupiny obyvatelstva na území konfliktem postiženého státu. Podstatnou roli zde hraje důraz na vojenskou přítomnost sil jedné země na území souseda a na ilegální přísun zbraní a dalšího vojenského materiálu do státu, jímž zmítá ozbrojené násilí. Zdá se, že již není ani tak důležitá skutečná fakticita, jako spíše mohutnost využití těchto motivů v ovlivňování masovými sdělovacími prostředky.

O tom, že tyto jevy opět zažívají reprízu, a že je kdysi pocítilo též Československo, pojednává tento rekapitulační příspěvek.

V přetěžké situaci oběti, jíž se upíral nárok na dovolání, se před sedmdesáti šesti lety ocitala Československá republika. Na rozdíl od více či méně závažných či problematických důkazů dneška, měla tehdejší čs. vláda v rukou těžko zpochybnitelné důkazy o tom, že němečtí nacisté na území republiky budují materiální základny pro sabotážní a teroristické struktury.

Rekapitulace základních skutečností
Publicistika a odborná historiografie otevřely u nás dané téma ve větší míře v 70. letech. Od té doby se publikované poznatky poněkud zpřesnily a také o něco rozšířily. Charakteristické ovšem je, že většina našich dosavadních znalostí plyne z pramenů domácí provenience. Nemůžeme tedy prozatím stanovit přesnou dobu, v níž říšskoněmecké orgány přistoupily k budování sabotážně-teroristických prvků na území tehdejší Československé republiky. Co však víme jistě je skutečnost, že tyto záležitosti mělo v roce 1938 na starosti tzv. Abwehr-Abteilung II, začleněné od února 1938 do Vrchního velitelství branné moci (OKW). Řídil jej mjr. Helmuth Groscurth.

Šlo o jednoho z nejnebezpečnějších protivníků čs. bezpečnostního a zpravodajského aparátu. Pod jeho vedením se připravovaly sabotážní, teroristické a s nimi koordinované propagandistické akce. Řídil oddělení abwehru, jež ovšem nevzniklo na zelené louce. Navazovalo na Untergruppe I S-Sabotage, kterou Groscurth vedl již od roku 1935. Uvedené ústředí si postupně vytvářelo řídící prvky u jednotlivých regionálních služeben (Abwehrstellen) v Norimberku, Mnichově, Drážďanech, Vratislavi a po anšlusu Rakouska též ve Vídni a Linci. Z těchto míst mohlo operativněji a rychleji pronikat na území Československa.

Čs. vojenské obranné zpravodajství se o zmíněných zvláštních odděleních dozvídalo od podzimu roku 1937. Zjistilo, že na čs. území zřizují vlastní agenturní síť, jež ovšem byla nezávislá na standardní výzvědné síti a z konspiračních důvodů se s ní neprolínala. Docházely zprávy o tom, že abwehr buduje v blízkosti čs. státních hranic depozity zbraní a trhavin pro sabotážní skupiny, a že přistupuje k organizování kurýrního spojení pro ilegální přepravu zbraní do Československa. Pravý čas pro tato opatření měl však přijít až v létě roku 1938.

Důkazy, jimž nikdo nenaslouchal
Druhé (zpravodajské) oddělení Hlavního štábu čs. branné moci získalo po polovině července roku 1938 avízo, že v průběhu srpna bude zahájen přísun zbraní z Německa. Zprávy tajné agentury potvrzovaly dřívější předpoklad, že akci řídí abwehr a uskutečňuje ji ve spolupráci s gestapem. Za těchto okolností tedy bylo jen otázkou času, kdy dojde k odhalení prvního případu. Objektivně ale nelze vyloučit fakt, že tyto dodávky mohly být již staršího data, než jak uváděla zmíněná agenturní sdělení.

Zvýšená pozornost pohraničních orgánů se vyplatila. Jako první případ se tradičně uvádí zásilka zbraní, kterou odhalila hlídka finanční stráže 12. srpna 1938 ve slezské Vidnavě. Šlo o 40 pistolí německého typu Ortgies ráže 7,65 mm se zásobou střeliva. Deset dalších téhož modelu se dostalo na čs. území ilegální cestou již tři týdny před vidnavským nálezem. Čs. bezpečnostní orgány následně zajistily i je. Úřední záznamy zpravidla citují nápisy z pouzder závěrů pistolí, na nichž stálo „Deutsche Werke ‒ Werk Erfurt Ortgies Patent Cal. 7,65.“ Mnohem větší odhalení však přineslo následné intenzivní vyšetřování. Na jeho základě došlo 18. srpna u Frývaldova (dnes Jeseník) k zajištění dalších dvou set pistolí. Do Československa byly skrytě dopraveny v nákladním automobilu.

Díky dobré práci čs. obranného zpravodajství se událost rozrostla do rozsáhlé kauzy. Během jejího vyšetřování bylo zatčeno téměř 60 osob. Na to, jak závažné úkoly měla tato struktura plnit, nevykazovala odpovídající konspirativní soudržnost. Zadržení obsáhle vypovídali. Tímto způsobem byla zjištěna celá řada podstatných informací o smyslu vyzbrojování čs. občanů německé národnosti zbraněmi z říše a také o jejich tajné přípravě v německých vojenských táborech. V nich prošli zvláštním výcvikem, jejž měli uplatnit při napadení objektů čs. opevnění z týlu, zmocnit se jich před příchodem osádek, zamezit jejich obrannému využití a tím usnadnit průchod útočícímu wehrmachtu.

Nálezy zbraní v následujících týdnech narůstaly. Mezi nimi ovšem vyniká svým rozsahem případ, jejž čs. orgány rozkryly ve dnech 14.‒16. září 1938, tedy již v době po pokusu sudetoněmeckých fanatiků o pohraniční puč. Intenzivním vyšetřováním byl odhalen úkryt zbraní a výbušnin, který se nacházel v prostoru hospodářské usedlosti Horní Dvůr (dříve též Oberhof) v Jindřichovicích v politickém okrese Krnov. Čs. bezpečnostní orgány zde zajistily 31 kusů německých ručních granátů s charakteristickým protáhlým násadcem a s náplní tritolu o hmotnosti 380 g (pro srovnání u čs. ručních granátů činila hmotnost explozivní náplně 100‒120 g). Pocházely z nové armádní dodávky, neboť, jak se zjistilo, vyrobeny byly v roce 1938. Dále úkryt vydal dva samopaly Bergmann MP 18/I ráže 9 mm, 12 zásobníků po 23 nábojích do těchto samopalů a 1944 kusů nábojů 9 mm Parabellum pro zmíněné zbraně. Nález završilo 10 pistolí již zmiňovaného typu Ortgies a 775 kusů nábojů do nich.

Zásadní byla též kauza Březí u Mikulova (dříve Bratelsbrunn nebo také Prátlsbrun). Na základě výslechu jistého strojníka z uvedené obce, jenž byl zatčen kvůli pašování zbraní z Německa, se našel další obsáhlý arzenál. Nešlo jen o množství pistolí Ortgies a také Walter i tři tisícovky nábojů do nich, nalezených při domovní prohlídce u zmíněného muže. Zadržený následně přiznal, že další materiál ukryl na místním hřbitově v márnici. Příslušníci čs. bezpečnostních orgánů nalezli na udaném místě čtyři samopaly Bergmann MP 18/I se zásobníky a příslušným střelivem a 9 pistolí Walter.

Na místě se nacházela rovněž velká zásoba trhavin. Šlo o 60 ručních granátů výše zmíněného typu a 4 jeden a půl kilogramové nálože lisovaného tetrylu, maskované jako plechové nádoby na automobilový olej, které byly běžně k dostání pod komerční značkou Fantolin.

Zásobu destrukčního materiálu, zbraní a střeliva náhodně objevili též všímaví čeští občané na místě velmi neočekávaném. Ve vzácném dřevěném kostele sv. Trojice ve Valašském Meziříčí byla 11. září 1938 pod venkovním krovem nalezena úplná výbava pro destrukční skupinu. V první řadě šlo o pět samostatných náloží každá o hmotnosti 620 g (podle jiných údajů až 1 kg) lisovaného tetrylu. V tomto případě byly kamuflovány jako konzervové plechovky tehdy obecně známé marmelády Marila, Melange, Rokycany. Vedle nich zde bylo ukryto pět již zmiňovaných olejových nádob Fantolin s výbušnou náplní, 10 zápalných šňůr, 15 rozbušek a také tři pistole typu Walter ráže 7,65 mm s náhradními zásobníky a střelivem. Nešlo pouze o ruční zbraně a trhaviny. Na několika místech pohraničí byly z odhalených úkrytů vyzvednuty i speciální agenturní rádiové stanice z vojenské průmyslové výroby.

Bez šance na dovolání
Pro všechen takto zajištěný materiál byla společná nejpodstatnější charakteristika. Šlo o profesionální výrobky říšskoněmeckých zbrojních podniků. Kupříkladu výbušné látky použitého typu se na území Československé republiky nevyráběly ani jinak nevyskytovaly. Šlo převážně o materiál, vyprodukovaný v nedávné době.

Proč zde tyto skutečnosti zdůrazňujeme? Především jde o připomínku faktu, že s výjimkou prvního vidnavského nálezu byly zbraně a destrukční materiál využity po polovině září v tiskové propagační kampani. Spuštěna byla na základě iniciativy z nejvyšších čs. vládních míst. Původní srpnový případ z Vidnavy takovou publicitu neměl kvůli obavám čs. vlády z narušení předpokládaného zdárného výsledku Runcimannovy mise. Selhala ale nejen ona. Mnichov zasadil smrtelnou ránu mezinárodní bezpečnosti. Již v době, když se k němu schylovalo, ovšem nikdo nedopřál sluchu hlasům z Československa. Dostatečně silně volaly a konkrétními předměty dokládaly, jaké jsou skutečné záměry německých nacistů. Ti, kteří ještě něco udělat mohli, ale zavřeli oči a postavili se zády k důkazům z nejpřesvědčivějších.
Karel Straka - VHÚ

Pistole a střelivo zadržené ve Vidnavě a při následném vyšetřování. Zbraně, střelivo a nenápadně balené výbušniny s příslušenstvím nalezené ve Valašském Meziříčí. Pistole Walter se střelivem a potřebami na čištění z nálezu ve Valašském Meziříčí. Rozložený samopal Bergmann MP 18/I zajištěný v Horním Dvoře v Jindřichovicích na Krnovsku. Detail pouzdra závěru jednoho ze samopalů Bergman. Sestavený samopal Bergmann (bez zásobníku) z dodávek abwehru. Zásobníky do samopalů Bergmann s textilními pouzdra, které bylo možné zavěsit za opasek. Krabičky se střelivem do samopalů Bergmann. Detail německých ručních granátů z dodávek abwehru. Fingovaná nádoba na autoolej s výbušnou náplní. Zdánlivě běžné marmeládové konzervy, ve skutečnosti maskovaná výbušnina. Místa nálezu zbraní a trhavin v kostele sv. Trojice ve Valašském Meziříčí (označena číslem). Kostel sv. Trojice ve Valašském Meziříčí na snímku z roku 1938.

Foto: archiv VHÚ