"Naftalín"

Ten smrad byl tam, kde jsem donedávna pobýval, prostě všude! Díky bohu, že jsem tam byl jen přes zimu. V létě bych se asi udusil. Bílé tablety v různých stupních zvětrání byly položené ve skříních, v knihovnách, na čalounění, na závěsech, na kobercích. Tam, tady, támhle, tam taky!
Kde jsme to moje vzpomínání posledně skončili? Ach ano cca. před 50ti lety.

(Volný přepis. )
V pracovně v patře vily v Rosnicích se chystají oba přátelé odemknout starý dřevěný vojenský kufr. Právě ten, o kterém jsem Vám tady posledně vyprávěl.

Když tu si starší z mužů všímá na vzdáleném stole příruční kožené brašny, která patří tomu mladšímu. A praví: "Hm, tak mladý pán si kouří kubánské doutníky! " Z otevřeného zipu v ní jsou totiž napůl vysunuta tři hliníková pouzdra. Ale kdeže doutníky, odvětí ten mladší, který ještě stále opisuje nápis na dřevěném kufru.
Volala mně před měsícem slečna profesorka, dcera našeho zesnulého kamaráda. Bydlí v té vile, co jí otec krátce před svou smrtí zakoupil. Krom jiného jak víš, tam má uloženu i celou otcovu pozůstalost. Sbírku starožitností, militarií, knihy, fotoalba, archív, atp. . Stejně jako ty, je i ona zimouřivá a navíc tam s ní bydlí její milované kočky. Všude v té vile proto topí. Ve své pracovně v patře soukromě doučuje a připravuje k maturitě své studenty. Proto topí i tam a ve vedlejším pokoji, který sousedí s půdou vily. Hostí v něm pravidelné badatelské návštěvy z Vídeňského Heeresgesichtliches Musea, co jezdí i sem k tobě. Chystá se k ní opět zanedlouho přijet z Vídně profesor Peter Broucek. Dělá nám u ní i korektury starých knih, archiválií a manuskriptů, které mu půjčujeme. U slečny profesorky si vyzvedne archív R-U generála Zdeňka Čeňka Lobkowicze. Od roku 1916 generálního adjutanta císaře Karla I. Rakouského. Zdenko Lobkowicz byl jeden z jeho nejvěrnějších a provázel jej až do jeho smrti v roce 1922 na Madeiře. Ten archív náš kamarád zakoupil celý v roce 1933. V rozprodeji pozůstalosti po generálovi, který neměl příbuzné. Ve veřejné dražbě konané v jeho bytě na Smíchově.
Profesor Broucek pořádá ve Vídni mezinárodní odborný seminář na téma: "Císař Karel I. a mírové rozhovory s Francií prostřednictvím prince Sixta Ferdinanda Bourbonsko-Parmského a jeho bratra Františka Xavera Bourbonsko-Parmského. " Oba jmenovaní byli sourozenci Karlovy manželky císařovny Zity. Pan profesor razí teorii doloženou osobním archívem Zdenko Lobkowicze. Dále tebou mladý příteli, náhodou před léty v antikvariátu zakoupenými archiváliemi. Z pozůstalosti ThDr. Aloise Musila, alias Lawrence z Moravy. Kněze, profesora olomoucké a vídeňské univerzity. Věhlasného arabisty a zpovědníka císařovny Zity. Že právě oni dva, zde výše jmenovaní byli tajnými prostředníky korespondence mezi císařskokrálovským párem a bratry z Bourbon-Parma!!! Pokud se tato verze na tomto semináři obhájí, vysvětlí se další historická záhada.
Ale zpět k telefonátu slečny profesorky. V interiéru její vily se nedávno objevili moli! Ohnisko bylo lokalizováno ve skříni na půdě s uvnitř tam uloženými R-U uniformami. Všechny byly okamžitě vyneseny na zahradu k zjištění rozsahu napadení. Salonní vlněné černé kalhoty a červené jelenicí podšité rajtky. Pověšené na ramínkách pod saky. Bylo nutné ihned všechny spálit. Saka uniforem, díky jejich vyvěšení, se daly v různém rozsahu poškození ještě zachránit. K tomu bylo potřeba zakoupit NAFTALÍN! V královéhradecké proslulé drogerii "U Viktorínů" jej mají. Hliníková tubička obsahující 10 tablet tam stojí 3 koruny 50 haléřů (psal se rok 1971). To jsou ty hliníková pouzdra, co tady mám dnes s sebou. Jsou plná nikoliv doutníků, ale smradlavých, proti molům účinných tablet. Já vím, o co jde, odvětil starší z mužů. Když bylo od počátku roku 1945 jasné, jak válka skončí, vyvěsil jsem si svojí parádní četnickou uniformu do stodoly k vyvětrání. Celých 6 let ležela proložená těmito tabletami v kapsách na dně truhly. Přesto jsem takřka po půl roce v květnu ten zápach z mundůru stále cítil. Apropo´s i generál Kutlvašr v 50tých létech se svým spoluvězněm generálem Toussaintem u partie šachu se spolu prý srdečně zasmáli tomu, když jej Toussaint obvinil "z používání zakázaných chemických zbraní". On, francouzský šlechtic, totiž trpěl dědičnou silnou alergií. Dne 7. a 8. května 1945 vyjednával s Českou národní radou, ve které byli podobně odění naši rezervní důstojníci. Z jednání omlouvaje se často odbíhal s kapesníkem v ruce ven na dvůr. Odtud bylo slyšet jen jeho kýchání a frkání. Než se se slzami v očích a s červeným nosem vrátil zpět k jednacímu stolu. Zajetí jeho syna a tato skutečnost prý urychlila, že podepsal kapitulační protokol o stažení Němců z Prahy. Podobnou zkušeností tehdy v květnu v Praze prošel i generál Buňačenko z Ruské osvobozenecké armády (POA). Při bojově taktických poradách s našinci si raději dokola připaloval jednu papirosku od druhé. A to je sakra silný tabák!

Víš ty co kamaráde, odvětil starší z mužů. Když už tě tady mám, zkontrolujeme obsah těch mých dvou versorgungsbomben. Těch co u mě stojí v mezipatře tady na schodišti. Zde v rozích mám ty dva menší typy. Jedna, ta obrovská, je ještě v kůlně za domem. Ta je ale myslím a doufám, prázdná. Všechny tři mám od Vás z letiště v Hradci Králové. Létaly odtud s nimi v podvěsu He-111. Luftwaffe takto zásobovala obklíčenou Breslau (Vratislav).

Oba muži sejdou do mezipatra a starší u jedné odepíná panty bočních dvířek. "Jde to ztuha, protože snad 10 let to nebylo otevřené", praví starší muž. "Ukaž, já to zkusím, " nabídne se mladší. Panty povolují a dvířka jsou otevřena. Oběma se naskytne pohled na v komínku poskládané většinou maskované oblečení. Starší z mužů ukazuje se slovy. V této je výstroj německých v druhé naproti pak italských padákových myslivců ze Světové války. Z vrchu vyndávají na podlahu přilbu, kožené rukavice. Pod nimi je tmavě modrá ošitá lodička. Sako s lištou krytými knoflíky opatřené výšivkou orlice Luftwaffe. Bojovými odznaky a žlutými licnami s křidélky na nich. Následují tmavě modré kalhoty. Pod uniformou je 3/4 kabát šitý z maskované celtoviny. Veškerá jeho zapínání jsou na kovové zipy (značené "ZIPP") na jezdcích s našitými koženými madly. Ostatní, jako třeba spínání límce, manžet a sepnutí spodního dílu v rozkroku, zajišťují kovové druky. Ze stejného materiálu jsou zde i kalhoty. Maskované z celtoviny, jsou zateplené, s asymetrickým překlopem poklopce a s plátěnými šlemi. Mladší z mužů se ptá toho staršího. "Dostal jsem od tebe darem před časem zateplenou bundu stejného vzoru maskování. Je rovněž podobně asymetricky zapínaná. Ta je ale oboustranná, z druhé strany světle šedá - zimní. Kdežto tyto kalhoty mají podšívku i šle modrošedé? " Navíc, když si je mladší muž na sebe na zkoušku navlékal, konstatoval. "Ta podšívka je jemná a chladí jako satén. "
"To tak bylo", odvětí starší muž. Jsou to kalhoty pro pozemní jednotky Luftwaffe. Ty sem proto k této výstroji nepatří. Byly používány obsluhami flaku. Dáme je stranou. "
Dále spolu vytahují změť Y řemenů, posuvky. Kompletní kožený opasek s modrošedou kovovou přezkou. Polní láhev, modrošedý chlebník s ešusem, skládacím příborem, vařičem na líh a s vyhazovacím nožem s výklopným šídlem. Úplně dole jsou z tuhého plátna šité a bavlněnou cupaninou vyplněné jakési "buřty" spínané řemínky. To sloužilo na ochranu kolen a loktů při dopadu na zem po seskoku padákem, praví starší muž. Nakonec ze dna vyjímají šněrovací vysoké tmavě hnědé boty. Zvláštní je na nich skoro až boční šněrování, dokonale zpracování, kvalitní měkká kůže a k botám prošívaná profilovaná gumová podrážka.
"Oni je neměli okované?, " táže se mladý muž. "Ale kdeže! Víš jak by byla od nich okopaná Tante JU? (JU-52). K tomu, padákoví myslivci museli plnit úkoly tiše jako rysi. Ne, že by jejich pohyb byl slyšet na hony daleko, skrze cvoky bot.

"Víš co mě napadlo kamaráde, " řekl starší muž tomu mladšímu. "Zakoupím od tebe tady a hned ty tři tuby a proložíme naftalínem tuhle výstroj. Kdoví kdy a zda vůbec ještě já to jednou takhle tady provětrám, " praví ten starší. Stejně jedeš do... až za týden. Tedy stačíš u Viktorínů koupit další tři tuby na ty R-U uniformy.

"Souhlasím, " odvětil ten mladší.
Při vracení výstroje zpět, využijí všech 10 tablet. Otevírají druhý letecký kontejner v protějším rohu mezipatra. V něm je věcí a výstroje méně. Kde máš odsud helmu? Ptá se mladší muž a starší se proto otočí. Ukáže směrem do pokoje v patře naproti schodišti. Támhle nahoře v té řadě helem. Je to ta čtvrtá z leva, ta s tím koženým krytem. A co je sakra tohle za vestu? Vyjímá mladší muž z kontejneru plátěnou vestu. Na zádech má vesta našité pouzdra a v nich koženými páskami na trn jištěné vložené rovné zásobníky. "Tohle nejsou magacíny do MP 40tky? " praví nad jedním z nich v ruce znale mladší muž. "Ne, " odvětí starší muž a smutně pohlédne na stěnu nad schodištěm. "Vidíš támhle ty skoby? Tam visely ještě před cca. osmi léty automatické zbraně z poslední války. Žádné tuctovky, ale málo běžné typy zbraní. Vše jsem si nechal v Lověně samozřejmě předtím znehodnotit. Měly vyfrézované a zavařené závěry. Díry a špunty v hlavních. Na vše jsem měl samozřejmě doklady o platném úředním znehodnocení. Někdo mně asi záviděl, takže jednou přijeli esenbáci (tehdejší policie). Ukázali papír od soudu, požádali mě o štafle a vše sundali ze stěn. Naházeli to do volhy (osobní automobil) a bez vysvětlení odjeli. Podobně dopadl náš kamarád, kterému takto vybrali kompletní depozitář muzea, kde pracoval. Ale co naděláš? Takto se Kruppstahl zrecykloval na Poldistahl! "
Starší muž se oklepal ze smutných vzpomínek a pravil. "Ty zásobníky patří do italského samopalu Beretta Mod. 1938/1942. Velice kvalitní zbraň používaná za války nejen italskou armádou, ale i Němci po její kapitulaci. Četl jsi knihu Hodina mrtvých očí od Harryho Thürka? " "Ano, " odvětil ten mladší. "Beretty si oblíbili němečtí padákoví myslivci. Jejich MP 40 byly hřmotnější a těžší. Hlavním důvodem ale bylo, že se jim nedostávalo falschirmjägergewehrů Mod. 42. No vidíš kamaráde. Tady na zdi u mě visely obě její varianty!!!!!! " Řekl smutně starý sběratel. "Já jsem FG-42E dokonce vloni střílel! " Odvětil ten mladší. "Reprezentuji pod Svazarmem (tehdejší Svaz pro spolupráci s armádou) na závodech ve střelbě z armádní odstřelovačské pušky. Používám naší armádní pušku vz. 54.. Jezdíme také do Děčína na střelnici v Maxičkách. " Vloni tam byli s námi střelci Dynama Karl Marx Stadt z NDR. Oni střílí na závodech oficiálně z armádních Mosinů. Trénují ale dosud na svých starých válečných odstřelovacích verzích Mauser Kar. 98K. Důvodem je zbavit se nadbytečné skladové válečné munice ráže 7,92mm MAUSER. S sebou měli i dvě válečné FG-42E a velmi stáli vyzkoušet si naše vz. 54ky. Moc mě přesvědčovat o krátkodobé záměně zbraní při tréninku nemuseli. " Pravil mladý muž s nadšením v hlase tomu staršímu. "Kamaráde, když jsem zasunul z boku do zbraně zásobník plný nábojů 7,92mm MAUSER, natáhl závěr a politoval jsem v duchu své rameno! A ono prd! To byla tak fantastická zbraň! Opora jak u kulometu, perfektní vyvážení, skvělá ergonometrie pažbičky. Díky mechanismu závěru a odtahu plynů z výstřelu minimální zpětný ráz... L 

Ale nějak jsme se zapovídali. "Ty jsi měl tady na zdi i tu Berettu? " Zeptal se mladší muž toho staršího. "Obě! Jak Model 38, tak 42! Oba exempláře pocházely od Vás z Hradce Králové. Ze skladů Luftwaffe v lese u Lesního hřbitova. " Starší muž se zamyslel, pak vstal a ztěžka vystoupal po schodech do patra. Dál bylo slyšet jen nějaké zvuky, jak tam cosi hledal. Posléze se vrátil zpět a v ruce měl malou papírovou krabičku. "Mám dva sběratelsky bezcenné, avšak pro mě fatální kousky své sbírky, " zamyšleně pravil. "Kamaráde podívej... ale to si necháme na příště. Mám dál pokračovat zde na DW ve svém vyprávění? "

Vlastně ještě není konec dnešního příběhu:

"Kolik ti dlužím za ten NAFTALÍN? " Ptá se starší muž toho mladšího. Ten mu odpovídá: "Platil jsem za tubu 3 koruny a 50 haléřů. Nechám ti tu 3 tuby, tak to máme dohromady 10 korun 50 haléřů. Počkej kamaráde, zavolám pro peníze své hospodyni (tak tituloval svojí druhou manželku) dolu do kuchyně. Emilko! Emilko! Zatraceně, asi zase někde tlachá venku se ženskými. Tak to necháme na později, " říká mladší muž. "Ne! Víš co říkal Alte Fritz (pruský král Friedrich II. der Grosse) "Dluh je další strávník u rodinného stolu! " Odvětí nervózně ten starší muž, ale najednou si všimne na podlaze maskovaných kalhot flaku Luftwaffe.
Příteli, neurazím tě těmito kalhotami, co jsme vyřadili z toho kontejneru, za ten NAFTALÍN za 10korun 50haléřů? ! Hodí se ti na trénink na střelnici?
Beru. Jsme vyrovnáni, odvětí ten mladší. Dává si srolované kalhoty podpaží.
Tak s pánem Bohem, loučí se přátelé...