Náhoda, nebo tušení souvislostí

Je skoro půlnoc, sedím v pracovně a vypínám notebook. Venku za oknem jsou spousty sněhu a mráz. Jdu spát a abych zde měl ráno ještě příjemné teplo, otevírám dvířka kamen a přikládám. Temná místnost se najednou rozzáří světlem kmitavých plamenů. Rozhlížím se a ihned mě zaujme mihotavá silueta, stín porcelánové jezdecké sochy na mojí knihovně… :

A) PŘEDLOHA:

http://de. wikipedia. org/wiki/Bamberger_Reiter

Bamberský jezdec (německy: Der Bamberger Reiter) je realisticky zpracovanou kamennou jezdeckou sochou od anonymního středověkého sochaře v katedrále v Bambergu v  Německu. Pocházející pravděpodobně z doby před vysvěcení nové budovy katedrály v roce 1237. Vytvořena byla ale až po roce1225.

Jezdecká socha se nachází na severním pilíři chóru svatého Jiří v jeho původním umístění.

Představuje neznámého krále. Jedním z  kandidátů je Jiří II. , svatý římský císař (973-1024), který je pohřben v katedrále. Další možností je Jiřího bratr, svatý král Štěpán I. Uherský (975-1038). Vyobrazený touto jezdeckou sochou tak, jako by zastavil koně a zamyšleně si prohlížel hrob svého bratra Jiřího v katedrále.
Jiná teorie vyslovuje názor, že jde o spodobnění Fridricha II, svatého římského císaře.
Básník Stefan George (1868-1933) napsal populární báseň o „Bamberském jezdci“. Jeho práce ovlivnila později například i Clause Schenk von Stauffenberg, atentátníka na Adolfa Hitlera, který byl mimochodem důstojníkem jednotky kavalerie Bamberger Reiter-und Kavallerieregiment 17 (17. pluk kavalerie).

B) KOPIE:

http://www.thirdreicharts.com/data/inspect. asp? Item=828&Filter=Rosenthal&Name=Bamberger+Reiter+-+Rosenthal

C) JIHLAVSKÉ KATAKOMBY - ZÁHADNÝ ÚKAZ:

http://skruzny. wordpress.com/2008/01/22/poselstvi-z-podzemi/

Před několika lety na jaře odvysílala televize několik reportáží, které byly vesměs pořízeny z podzemních prostor a chodeb pod městem Jihlavou. Když jsem tehdy uviděl tu první reportáž, pomyslel jsem si, že se (možná) jedná o pouhý televizní “trhák”, o klasický způsob, jak za každou cenu upoutat pozornost diváka. S pokračujícími díly ovšem tento můj dojem mizel, už jen proto, že “do hry” bylo vtaženo příliš mnoho lidí a na rozdíl od té první reportáže tam byli i pracovníci vědeckých ústavů a další pracovníci mnoha profesí. Předpokládám, že většina čtenářů ví aspoň rámcově oč jde a na pořady se jistě pamatují – i když každý asi neviděl všechny. Zopakuji tedy jen základní fakta. Na základě upozornění mnohých návštěvníků jihlavského podzemí (je přístupné veřejnosti, tedy aspoň jeho dosud odkrytá část) se vydali do těchto míst televizní reportéři a kameramani. Celá akce začala pozdě večer, kdy již dole nikdo jiný nebyl. Bylo jasně slyšet hlasité zvukové efekty z různých stran – jejich zdroj byl nejasný a nezjistitelný. Vrcholem reportáže bylo pak umístění automatické kamery (byla spojena s časoměřičem), která zabírala jedno určité místo na skalní stěně (bylo předem vytipováno). Kamera běžela celou noc v nepřítomnosti lidí – na místě byl jen jeden člověk ve spacím pytli, který chvílemi spal a chvílemi se díval. Nic ovšem neviděl. Teprve ráno, když byl vyhotoven a zpracován záznam z automatické kamery, bylo všechno jinak. Na filmu se objevil onen známý a doslova fantastický obraz, který všechny šokoval: po skalní stěně se zvolna pohyboval jasný stín postavy – trup od pasu nahoru, krytý jakoby pláštěm, neobvykle tenký krk a hlava pokrytá předmětem ve tvaru helmy. Celý výjev trval asi dvě minuty. Bylo zřejmé, že pokud by úhel záběru kamery byl o něco málo jiný, vzájemné proporce postavy (krk a hlava v poměru k postavě) by byly odlišné – zřejmě i tvar helmy, která by pak byla zcela totožná s helmou Wehrmachtu či Waffen SS. – Záznamové hodiny na kameře ukazovaly čas události: bylo 4,25 hodin ráno. Málokdy se podaří technicky zdokumentovat tzv. paranormální jevy. Člověk se dá oklamat poměrně snadno – má psychiku. Kamera ji (naštěstí) nemá. Ovšem ani to nestačilo a na 100% nevylučovalo přece jen nějaký (?) podvod. Pokus byl opakován za přítomnosti pracovníků některých vědeckých ústavů a hlavně: z Fyzikálního ústavu tam byla dopravena termovize. Tento pokus byl opravdu rozhodující – a výsledek předčil všechna očekávání. Přesně ve 4,25 hod. ráno se na obrazovce termovize objevil červený kontrastní obraz – postava tam byla opět a pohybovala se. Obraz samozřejmě nebyl tak ostrý jako ten snímaný kamerou: pohyboval se vlastně záznam o změně teploty. Na skále v onom místě se v onu dobu NÁHLE snížila teplota o několik stupňů a toto místo se pohybovalo.