Nalezená historie

V roce1995, u příležitosti otevření expozice Vojenského technického muzea HÚ AČR v Lešanech, byli členové KVH – Východní upozorněni pracovníky muzea na zajímavý nález historických dokumentů po Rudé armádě.
Tyto dokumenty byly nalezeny v roce 1994 při rekonstrukci střechy fary v obci Vysoký Újezd (cca 5 km od Lešan), zabalené v novinovém papíru a zazděné na půdě. Členové klubu se proto ihned vypravili po stopách tohoto nálezu. Velice ochotně získali nalezené dokumenty, s příslušným popisem místa nálezu a dalšími vysvětleními, za příslib seriózního badatelského vyhodnocení nalezených materiálů.
Již po prvotním rozboru bylo zřejmé, že se jedná o osobní materiály příslušníků II. ukrajinského frontu, konkrétně 180. střelecké divize. Především jde o vojenské a komsomolské knížky (Krasnoarmejskaja, Komsomolskaja), osobní dopisy, potvrzení o zranění a léčení, případně potvrzení o udělení vyznamenání, včetně 2 medailí a 1 řádu. Zachovalost jednotlivých dokumentů byla velice rozdílná, od velmi dobře čitelných a zachovalých až po nečitelné fragmenty dokladů, zuben času a plísní rozpadlé listy papíru. Následovalo proto pečlivé roztřídění a zadokumentování získaných materiálů, přiřazení k jednotlivých osobám, se snahou o získání maxima dostupných informací, podle kterých by se nechal vypátrat jejich osud. Tato práce byla poměrně zdlouhavá a časově náročná, protože k třídění bylo třeba překladu některých dokumentů, případně dopisů. Je nutné si také uvědomit, že spisovná ruština se vyskytovala zřídka, většinou pouze v tzv. úředních dokumentech (především voj. knížky a rozkazy) a dále, že dokumenty jsou vypisovány rukou a velká část materiálů je psána obyčejnými lidmi z měst a vesnic Ukrajiny, tudíž ukrajinsky. I když je tato řeč ruštině velice blízká, pro pochopení významu a smyslu bylo třeba využívat slovníku, případně odborných konzultací. Rovněž tak i některé speciální vojenské termíny a zkratky bylo třeba konzultovat, zvláště když jejich podoba byla v nalezených dokumentech mnohdy odlišná. V nalezených materiálech je dokonce i několik dopisů do Azerbajdžánské SSR, které se nám přes veškerou snahu nepodařilo rozluštit, či lépe řečeno pochopit. Jsou sice psány azbukou, s poměrně dobře čitelným rukopisem a adresou, ale významově je tato řeč velmi vzdálená ruštině. O poznání lépe by se nechalo pracovat s materiály v maďarštině, avšak za předpokladu jejich čitelnosti. Zub času zde vykonal své dílo, a proto již jen oddělení jednotlivých listů od sebe bylo velkým problémem.
Celkově lze říci, že nález obsahoval cca 80 dokumentů, z toho bylo 21 vojenských knížek v různém stadiu rozkladu. Z tohoto počtu se podařilo dešifrovat a určit 14 majitelů těchto dokumentů. Následující fáze, tzv. vyhodnocovací, jednoznačně potvrdila autentičnost a pravost nalezených dokumentů, příslušnost jejich majitelů k armádnímu uskupení. ukrajinského frontu a vedla i k obohacení a rozšíření vědomostí členu KVH – Východní o Rudé armádě a o bojích na Východní frontě. Nejdříve se pokusíme shrnout známá historická fakta o bojích II. ukrajinského frontu a potom uvedeme i výsledky našeho pátrání po majitelích nalezených dokumentů.
II. ukrajinský front vznikl 23. 10. 1943 přejmenováním tzv. Stepního frontu pod vedením armádního generála I. S. Koněva, později mu velel armádní generál Malinovskyj (oba povýšeni na maršála Sovětského svazu). Příslušníci tohoto frontu se účastnili bitvy o Dněpr (r. 1943 – od října do prosince hájili pravý břeh Dněpru od Kremečuku do Dněpropetrovska), dále prošli Kirovogradskou, Umansko-Botošanskou operaci, Debrecenskou operací (r. 1944), Korsun-Ševčenkovskou a Jasko-Kišiněvskou operací (r-1944), Budapešťskou operací (r. 1944-45) a účastnili se Vídeňské a Pražské operace (r. 1945). v sestavě tohoto frontu se například nacházela 4. 5. a 7. gardová armáda, 6. gardová tanková armáda, 5. letecká armáda a dále i 37. 52. 53. a 57. vševojsková armáda, 9. gardová, 27. 40. a 6. armáda, později gardová armáda a také 2. tanková armáda. V operativní podřízenosti tomuto frontu byla i Dunajská vojenská flotila. Ve snaze vypátrat osud majitelů nalezených dokumentů-rudoarmějců, bylo osloveno Velvyslanectví Ruské federace v České republice s konkrétními dotazy:
- je možné, aby se vojáci II. ukrajinského frontu, konkrétně 180. střelecké divize, nacházeli v období konce Pražské operace v uvedeném prostoru?
-Co se stalo s rudoarmějci, kterým patřily uvedené dokumenty?
-Je možné podle adres rodin vypátrat dosud žijící příbuzné?
Za projevenou ochotu a spolupráci chceme Velvyslanectví Ruské federace v ČR touto cestou poděkovat a čtenáři zde předkládáme zkrácenou odpověď na výše uvedené dotazy, která byla zpracována s využitím Centrálního archivu Ministerstva obrany Ruské federace. Podle evidence nenávratných ztrát mužstva a sboru poddůstojníků 180. střelecké divize zařazené v sestavě 53. armády II. ukrajinského frontu byli dohledáni následující této divize:
Počernin Sergej Aleksandrovič a Dubko Petr Sergejevič, pochováni na hřbitově v obci Šajmary v prostoru Budapešti-Maďarsko, Zinčenko Vasilij Michajlovič, pochován ve vesnici Ivanča-Maďarsko, Pastušenko Aleksej Vasiljevič a Prijmenko Aleksandr Petrovič- pochováni v obci Lincendorf, severně od Vídně-Rakousko, Archipenko Filipp Dmitrijevič a Dmitrijev Zachar Aleksejevič, pochováni Ivanovice-ČR, Volkov Dmitrij Jegorovič, pochován Pocnezi-Rakousko, Solomka Nikolaj Illarijonovič, pochován ve městě Erči-Maďarsko, Kračkovskij Aleksandr Vasiljevič, centrální pohřebiště města Brna-ČR, Šabattin Fedor Vasiljevič, pochován Peštchidechact-Maďarsko. V dokumentech a evidencí nenávratných ztrát se další dotazované osoby nenachází. V evidenční knize mužstva a sboru poddůstojníků v sestavě 21. střelecké divize v roce 1944 se dále nachází: Kostinov Petr Nikolajevič, jehož dokumenty se v archívu nenacházejí a jeho osud je neznámý. V evidenčních dokumentech 30. gardové mechanizované brigády z roku 1945 se nachází: Čumin Konstantin Timofejevič, který byl koncem války zraněn, poslán na léčení neznámo kam a jemuž nebyl ani předán řád „Slávy 3. stupně“.
Z historických materiálů 180. střelecké divize zařazené v sestavě 24. gardového střeleckého sboru, 53. armády vyplývá, že divize se účastnila bojových operací při osvobozování Československa, především měst Vyškova a Prahy. Koncem války zastihl 180. střeleckou divizi v prostoru obce Čerčany u Prahy s prostorem soustředění u obce Štěchovice (asi 30 km jižně od Prahy). Toto byl stručný výpis z několikastránkové odpovědi na naše otázky.
Rozborem nalezených materiálů je možné dále určovat konkrétnější příslušnost jednotlivých rudoarmějců k dané jednotce (např. 21. střelecký pluk, transportní rota, 1. kulometná rota, 2. střelecký prapor, 2. střelecká rota 42. střeleckého pluku atp. ). Z rozkazu se potom nechá vyčíst a určit bojová cesta této divize nebo jejich součástí přibližně od konce roku 1943. ta vedla od ukrajinského Kyjeva, přes Rumunsko (hraniční řeka Prut), Maďarsko, Rakousko až do Československa. Jen těžko si však lze představit strasti a útrapy, kterými museli projít účastníci těchto bojů. Z názvu této divize rovněž vyplývá, že se podílela i na osvobození Kyjeva (nese čestný název Kyjevská). Tato skutečnost se nám však nepodařila potvrdit. Nám dostupné encyklopedie uvádí, že Kyjevské operace se účastnil I. Ukrajinský front a že více jak 60 divizí potom dostalo čestný název Kyjevská. Vzhledem k tomu, že tyto fronty spolu sousedily, je však i tato možnost poměrně reálná.
V našem pátrání však přesto zůstává několik významných nezodpovězených otázek: -Kdo zazdil dokumenty?
-Proč byly tyto dokumenty na sklonku války vůbec zazděny, zvláště, když existovala povinnost je odevzdat a vítězství Rudé armády bylo nadosah?
-Proč poměrně brzy (31. 5. 1945) opustily části divize prostor rozmístění?
Mimochodem nachází se v centru prostoru pátrání po tzv. Štěchovickém pokladu. Odpověď na tuto otázku poskytují částečně historické materiály a encyklopedie, z kterých vyplývá, že některé jednotky bývalého II. ukrajinského frontu se později účastnily bojů na Dálné východě.
Pokud někdo ze čtenářů bude moci přispět k objasnění těchto otázek, rádi jeho vysvětlení uvítáme. Nezbývá než poděkovat těm, kteří bojovali za osvobození naší vlasti a v boji proti fašismu položili i své životy. Čest jejich památce!

Převzato z časopisu: ATM
Napsal: Rostislav Hrubý
Foto: Rostislav Hrubý