Nálezy letadel čs. letců po světě

Tak tento článek je pro DFC, který chtěl článek o nálezech letadel čs. letců. Prošel jsem si svůj archív a něco málo našel. Jelikož jsem patriot tak tento článek dělám velmi rád a doufám že potěší nejen DFC. Vše začalo dne 3. září 1944 odpoledne, kdy vzlétly ze základny v North Weaidu 310. a 312. československá stíhací squadrona RAF, aby vykonaly operační let pod názvem Ramrod 1258. Dostaly za úkol doprovodit sto bombardovacích letounů Handley Page Halifax při útoku na holandské letiště Soesterberg. Ještě před setkáním s bombardovacím svazem upozornil Warrant Officer Antonín Škach v průběhu rádiového ticha zamáváním křídly svého Spitfiru, že má poruchu a vrací se zpět na letiště. Velitel roje F/Lt. S. Peroutka vzal tuto skutečnost na vědomí a naposledy spatřil Škachův stroj, když se odpoutal od formace mateřské 310. squadrony. Letoun Supermarine Spitfire LF Mk. IXC sériového čísla MJ311 nesoucí na trupu kódová písmena NN-W se však na letiště North Weald nikdy nevrátil. Kolem 16.40 h jej náhodní svědkové viděli vylétnout v piké z dešťových mraků a v plné rychlosti narazit do země. Ještě před dopadem byla odhozena přídavná palivová nádrž. Antonín Škach zahynul v troskách na poli Draperovy farmy nedaleko Braintree v hrabství Essex.
O místo havárie se čtyřicet let později začala zajímat jedna z nejznámějších leteckých archeologických skupin v Anglii, Essex Aviation Group, jejimž sídlem je základna Duxford, kde má i své muzeum. Když malý tým přišel v roce 1981 na místo havárie Spitfiru NN-W, s povděkem zaznamenal informace místních obyvatel, z nichž jeden viděl krátce po oné nešťastné události malého chlapce, odnášejícího rám čelního štítku překrytu kabiny s pancéřovým sklem. Nedošel však daleko. Břemeno pro něho bylo příliš těžké, a tak jej odložil a ponechal osudu. Podle vzpomínek pamětníků pak zůstal rám opřen o zeď jednoho z místních obchodů po řadu let bez povšimnutí. Nakonec byl odvezen na smetiště na okraj vesnice. Tam se také skupina vypravila a po povolení majitele se lžíce bagru zaryla do letitých odpadků. Netrvalo dlouho rám byl nalezen. Trevor Williams vyrobil ozdobnou desku, na niž připevnil rám čelního štítku překrytu kabiny Spitfiru MJ311. Okolí doplnil znaky perutí, kde stroj létal. Pod štítkem je pak podpis Vladimíra Soukupa. Nezbývá, než poděkovat všem známým i bezejmenným ve Velké Británii za další, zdaleka ne poslední důkaz o uchování památky na naše letce sloužící v RAF. Antonín Škach nalezl svůj poslední odpočinek na hřbitově Cheadle v hrabství Cheshire.



Již první dny výcviku zkalila tragická událost. Dne 25. 10. 1941 čekal na B letku cvičný letový den. K orientačnímu letu odstartoval i F/O F. Hekl na Spitfiru IIA P7540 DU-W. V 11.00 h však bylo se strojem přerušeno rádiové spojení a za hodinu hlásila policie, že ve vodách jezera Doon havaroval stíhací letoun. Podle očitého svědectví vodního šafáře, pod jehož správu jezero spadalo, spustil se Spitfíre velmi nízkým letem nad hladinu. Pilot naklonil stroj do zatáčky, pravé křídlo zachytilo o vodu a neštěstí bylo dovršeno. V gejzíru vodní tříště se letoun rozpadl a zmizel pod hladinou. Následné pátrání po stroji a pilotovi nepřineslo žádný výsledek a 2. 11. 1941 došlo k jeho zastavení. Až teprve po rozsáhlém pátrání britských sportovních potápěčů, mnoha měsících příprav a spoustě hodin strávených pod vodou se 15. 5. 1982 podařilo lokalizovat první nález – rozlomený trup P7540. postupně se nalezla i demolovaná křídla, motor a další drobnosti. Všechny nálezy byly nakonzervovány a vystaveny v muzeu Dumfries and Galloway Society.



Dalším z Čs. letců jehož letadlo nebo spíše to co z něho zůstalo bylo nalezeno je F/Lt Otto Smik. Jeho příběh je natolik zajímavý že doporučuji si o něm něco přečíst. Pěkný článek vyšel v časopise Plastic Kits Revue, nebo v knížce Spitfire nad Evropou. Takže jen v krátkosti: pak přišel nešťastný 28. listopad 1944. ve vzduchu nebyl Otto nikdy poražen, osudným se mu stal flak. Podle poválečných zjištění byl Smikův Spitfire LF. MK. XVIE RR227 zasažen flakem. Pilot se sním pokoušel nouzově přistát, ale s neovladatelným strojem havaroval na farmě Blooksteed v obci Ittersun, poblíž Zwolle. Smikovo tělo bylo nejprve pochováno v Kranenburgu s tím že jde o „neznámého Angličana“. Po osvobození bylo v důsledku omylu důstojníka vyšetřující okolnosti havárie mylně identifikováno jako tělo Belgičana F/O Taymanse, který padl při stejné akci a v důsledku toho byly jeho pozůstatky převezeny do belgického Bruselu. Teprve roku 1965 se celá záhada vysvětlila a Smikovy pozůstatky byly převezeny na spojenecký válečný hřbitov Adegem East na Flandrech v Belgii, kde leží dodnes.



Dvojice našich pilotů, P/O František Hradil a Sgt. František Marek, čekala na svůj operační start až do 14. září 1940. Severně od řeky Temže, při míjení východního cípu Londýna, vstoupil do radiokorespondence Sgt. Marek: „špatně se mi dýchá, musím se vrátit dolů“. Vzápětí jeho letoun opustil skupinu a v neovladatelném pádu se řítil k zemi. Nikdo v této chvíli Františku Markovi nemohl pomoci. S největší pravděpodobností totiž došlo k poruše dýchacího přístroje, který dodává pilotovy ve výškách s řídkým vzduchem tolik potřebný kyslík k přežití. Selže li zařízení ve výšce 7300 metrů nastává smrt z nedostatku kyslíku zhruba do 30 sekund. Pilot upadl do bezvědomí, z něhož se již neprobral. V 16.20 h jeho bezvládný Spitfire vrazil velkou prudkostí do země v otevřené krajině asi 2,5 km západně od Hordon-on-the-Hill na území Essexu. Roztříštil se, jeho trosky strhly několik telefoních drátů a poškodily jednu chatu poblíž. Ostatky Františka Marka byly nalezeny v roztříštěném vraku letounu a 22. září 1940 byly pohřbeny na hřbitově Eastbrookend v hrabství Essex. K tragické události bitvy o Británii se přesně na den po 35 letech, 14. září 1975 se vrátili členové Historické letecké společnosti působící v Essexu. Vyproštěním trosek Markova Spitfiru R6625 chtěli připomenout svému okolí jméno jednoho z těch čs. pilotů, kteří na britském nebi neváhali položit život za svobodu své vzdálené vlasti.



Mám ještě zprávy že v 70. letech vyzvedli pozůstatky dvou havarovaných stíhaček Hawker Hurricane I, na nichž prodělali svůj osudný let piloti 310. čs. stíhací perutě, a jsou tak zachovány pro příští generace. Jde o stroj sériového čísla P3159, s nimž byl 31. srpna 1940 sestřelen P/O Jaroslav Štěrbáček.



A stroj V7437, v němž se 7. září 1940 velmi silně popálil Sgt. Josef Koukal a opustil jej ve vzduchu padákem. Pozůstatky tohoto letounu jsou vystaveny v Muzeu bitvy o Británii v hrabství Kent. Bohužel žádné fotky k těmto dvěma letadlům se mě nepodařilo sehnat.
Na konec tohoto článku ještě jedno zahraniční letadlo které se zřítilo a v jeho kabině zahynul čs. letec a zbytky letounu byli vyzvednuty ze země. V kalendáři je 31. 10. 1947 a trojice letounů S-89 (Spitfire) vedená učitelem létání št. rtm. J. Žižkou měla za úkol cvičit skupinovou slétanost. Počasí nebylo pro létání zrovna ideální. Bylo pošmourno, spodní základna souvislá ve výšce 600m. Při tzv. „křižování“ si akademik Zdeněk Štícha pravděpodobně „zastínil“ vedoucího křídlem a ve snaze tuto chybu napravit, prudce přitáhl řídící páku, čímž u něho došlo k odkrvení hlavy a přechodné ztrátě zraku. Ač měl dostatečnou výšku, pilot už asi zem neuviděl. Prudce vybočil od skupiny a s motorem pracujícím na plný výkon narazil do země. V místě havárie byl velmi bažinatý terén a od vytažení letounu bylo po několika pokusech upuštěno. Pilot, akademik Zdeněk Štícha, byl pochován ve svém rodišti v Nebovidech, okres Kolín. V roce 1998 byl na místě havárie vyzdvižen motor Merlin a několik různých součástí z draku letadla.



Foto: z časopisů Křídla vlasti, L/K, HpM, Buletin LHS, z knížky Mnozí nedoletěli od Františka Louckého a z knížky o letounu Spitfire.

BEDA