Nálezy od Panzera a Kosti

V průběhu prázdnin jsme s kamarádem vyrazili na celodenní mrcas. Jelikož nás zajímá válka, obzvláště pak ta druhá, zvolili jsme za cíl jeden lesík poblíž hanácké metropole, ve kterém měly být na sklonku války situovány německé pozice. Celý den nezačal zrovna dobře, ve vlaku mně málem gilotýnovalo okýnko - jeli jsme v nějakým starším vagoně a netušil jsem, že po stažení okna se musí klička zajistit o stolek. Proto když jsem se vyhlídl podívat, jestli nemáme zpoždění, dal se celý ten ďáblův vynález do chodu a podnikl nepříjemný útok na můj ohryzek. Co bylo horší, začalo mohutně pršet, a chvílemi se už zdálo, že z hledáni nic nebude. Potlačili jsem však defétistické hlasy v našich myslích, jenž nahlodávaly naši odhodlanost a domluvili se, že v cestě budem pokračovat a nepřízeň počasí přečkáme v nějaké místní, snad otevřené, hospodě. Vyšší moc nám pomohla ( snad nás chtěla jen ochránit od dalších dávek alkoholu :) ), takže když jsme vystoupili z vlaku, po dešti ani památky. S bojovou písní na rtech jsem tedy vyrazili vstříc nedalekému lesíku. Na kraji lesa jsem smontoval mdéčko a už, už jsem se viděl jak plnýma hrstma tahám z matičky země ty rezavé poklady, jenž tu válečná vřava zanechala…Jenže stačilo ujít několik desítek metrů a člověk poznal jak propastný je rozdíl mezi lesem na mapě (krásný zelený flek s ideálníma podmínkama pro mrcas) a realitou. Vedla tu široká cesta vysypaná štěrkem a po obou jejích stranách se nenacházel les, ale džungle! Napravo od cesty nešlo do  křoví vstoupit, natož tam mrcasit. Jediné, čím by se tam dalo máchat by byl možná křovinořez. Levá strana, tvořená nízkým smíšeným podrostem, byla sice lepší, ale vydala jen jednu rezavou podkovu, což vzhledem k námaze, se kterou se tam hledalo, nebylo nic moc. Rozhodli jsme se, že budeme pokračovat po cestě a zkusíme najít nějaký lepší, přístupnější úsek. Naše snahy však byly marné. Podmínky se nelepšily, ale naopak horšily- cesta začala být lemována nějakým polopodzemním vedením, takže detektor pochopitelně stávkoval. Taky výskyt cyklistů a lesních dělníků nebyl nikterak dobrým znamením. Rezignovaně jsme tedy postupovali vpřed s vypnutým detektorem, až jsme narazili na nějakou oplocenou vodárnu. Tam nás „k naší velké radosti“ poctily svou přítomností ty ku. vy komáři (obtížnému hmyzu se tu daří, protože část lesa je v podstatě bažina). Poté co ani nadějně vyhlížející boční cesta nesplila naše očekávaní (nalezen protektorátní dvacetník a kus příboru), jsme se definitivně rozhodli tuto lokalitu opustit a přesunout se k sekundárnímu cíli.
Paradoxně v tento moment začala ta lepší část naší výpravy. Bylo již k poledni a tak jsme zvolili tu nejkratší a nejpohodlnější cestu do nejbližší vesnice. Byla to však sama prozřetelnost, která zakrátko svedla naše kroky na jednu luční pěšinu, kde se kromě běžného lidského odpadu ukrýval také nález dne ( a vůbec celé mé kratké hledačské „kariéry“). Na ten okamžik, kdy se z úrodné černozemě vyloupl ten žluťásek, nikdy nezapomenu! Mou radost pak ještě umocnilo, když kamarád přečetl letopočet. 1537. Nic tak starýho jsem dosud nenašel a s největší pravděpodobností již nikdy nenaleznu.
S jídlem roste chuť a tak jsme dle starého houbařského hesla „kde roste jeden, bude jich víc“ zběsile prohledali zbytek cesty. Pochopitelně nálezy nejsou hřiby a přece jen jsme si ten denní příděl hledačského štěstí už vybrali, a proto z dalších věcí z tohoto místa stojí za zmínku jen kulka z olova.
Po malé svačince, kterou jsme spláchli několika dvanáctkami, jsme vyrazili k již zmíněnému sekundárnímu cíli. Tím byl remízek ve kterém se měla nacházet německá minometná postavení. Kromě všudypřítomných komárů, jsme zde opravdu objevili dlouhý okop. Sonda však ukázala, že je zanešen smeťákem, a tak když jsme vykopali pátou flašku zavařovačku, tak jsme to vzdali a díru zase zahrnuli. Navíc jsem lopatkou prosekl lahvičku s nějakou voňavkou, takže se v tom chemicky zamořeném územím nedalo pracovat. Po další zevrubné prohlídce remízku jsme objevili ještě jedno zajímavé hnízdo-na stejném místě byly zahrabány nevystřelený ale delaborovaný nabojnice do Mausera. Jelikož se již připozdívalo a domů daleko, tak jsme sbalili detektor a vydali se zpět do civilizace, kde jsem při nejednom pivu a zelené zakončili úspěšnou akci.

Panzer a Kosťa

Nalezeno s MD 3009

O minci: - jedná se o polský třígroš( tzv. trojak) Sigmunda I. ražený pro svobodné město Gdaňsk z roku 1537
- doma jsme zjistil, že ji někdo nejspíš nosil na krku-je provrtaná. Škoda.
- kdyby někdo mohl poradit jak ji líp očistit, byl bych velice rád. (zatím jsem ju čistil jen teplou vodou),
Podle její váhy a podle toho, že sem dosud na netu narazil jen na její stříbrnou verzi, usuzuji, že bude nejspíš jen dodatečně pozlacená

obr1... všechny nálezy dohromady
obr2,3... mince před čištěním
obr4,5... mince po čištění
obr6... olověná kulka
obr7... torzo části příboru-kdyby někdo věděl co je zač ten znak, byl bych rád