Naše milované políčko

Když sme na naše políčko přišli poprvé, vypadalo to, že budeme muset o kus dál, ale po chvíli sme našli v zemi spoustu částí staré keramiky, tak jsme na to vlítli :D Pole sme prolítali křížem krážem, jediné co jsme našli tak bylo pár koleček jinak všudy všeho nic, tak jsme z teho pole sešli do lesa, kde byla taková stará cesta, která už moc znatelná nebyla. Hned na začátku luxování začal detík zvonit jak o vánocích, kopli jsme a vytáhli jsme takový malinký černý kolečko, hledali jsme tam dlouho tak jsme byli zklamaní, že nám toho zem moc nedala. Odjeli jsme a když jsme doma zjistili, že to černé malé kolečko je nádherný stříbrňák, druhý den jsme se tam zase vrátili, přesně na to políčko naše milované. Tentokrát jako by se země hnula, detík nám pískal imrvere. Našli jsme okolo 30-ti koleček, krásná pečetítka, různé druhy svátostek, odznaky, stříbrné přívěšky a prstýnek, na kterém je vyobrazený kominíček je zespodu pozlacený je na fotce v oleji. No a potom co jsme se tam vrátili asi po 10 a pořád jsme nacházeli něco nového, jsme na našem flíčku potkali pána s detektorem (jenom podotknu, že naše pole je o rozloze 50 x 30 metrů), tak jsme pokecali, náš novej kamarád už tohle pole navštěvuje 4. rokem, a prej taky vždycky spoustu nového najde, z toho vyplývá ponaučení, že už se na naše milované políčko opět moc těším... Krteček Peta a Lůca :-)) Lovu Zdar kamarádi :-)